FAQ - Pravidla českého a slovenského pravopisu

Pravidla českého pravopisu​

Dodávám pouze základní část pravidel a to je ta část, kde psát měkké a tvrdé I/Y. Doufám, že to bude pro některé mladší uživatele důležitý FAQ. Některé příspěvky jsou gramaticky totiž k pláči.

Kdy se píše i, í a kdy y, ý, stanoví tato pravidla:​

Po písmenech h, ch, k, r, označujících tzv. (pravopisně) tvrdé souhlásky, se píše y (ý); např. hynout, hýbat, chytat, nachýlit, kynout, kýta, ryba, rýč; ťuhýk, měchýř, žákyně, rorýs; nohy, měchy, vlaky, hry; drahý, suchý, měkký, dobrý;

y (ý) se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky tvrdé [d], [t], [n]; např. dychtit, dýha, ty, týkat se, nynější, nýbrž; hrady, rudý, boty, stý, brány, věrný.

Pozn. Toto pravidlo není závazné pro slova zvukomalebná, např. kikirikí vedle kykyryký, hihihi.
Po písmenech ž, š, č, ř, j a zpravidla i po c, která označují tzv. (pravopisně) měkké souhlásky, se píše i (í); např. živý, žít, široký, šíp, čistý, čípek, hřib, říkat, jitro, jízda, cizí, cítit; družice, sušit, lučina; muži, běží, kaši, sluší, oči, mlčí, bratři, dobří, hraji, mají, chlapci, vedoucí;

i (í) se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky měkké [ď], [ť], [ň] (které se jinak píšou s háčkem, jako ďábel, rtuť, kůň); např. divoký, dítě, tisk, tíseň, nitka, vnímat; Miladin, mladík, tetin, proutí, vinice, zedník; hadi, mladí, kosti, svítí, (na) kameni, nemocní.

Po písmenech b, f, l, m, p, s, v, z, označujících tzv. (pravopisně) obojetné souhlásky, se píše jednak i (í), jednak y (ý). O tom, kdy psát y (ý), platí tato pravidla:

V kořenech slov domácích se píše y (ý) ve slovech dále uvedených (a v jejich tvarech) a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo jsou s nimi příbuzná. (Výčet slov odvozených a jmen vlastních není vyčerpávající.)
by,bý: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj. příbytek, živobytí), dobýt, dobyvatel, dobytek, dobytče, dobytkářství, nabýt, nabývat, nábytek, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, přebýt, přebývat, přebytek, přibýt, přibývat, příbytek, ubýt, ubývat, úbytek, zbývat, zbytek, zabývat se), obyčej (obyčejný), bystrý (bystře, bystrost, bystřina, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl, zlatobýl), kobyla (kobylka, Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka; Bydžov, Přibyslav, Bylany, Hrabyně; Zbyněk.

Pozn. Ale bít (tlouct), bidlo (tyč, žerď).

ly,lý: slyšet (slyšitelný, slýchat, nedoslýchavý), mlýn (mlynář, mlýnice), blýskat se (blýsknout se, zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se), polykat (zalykat se), vzlykat (vzlyknout, vzlyk, vzlykot), plynout (uplynout, rozplynout se, rozplývat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plynulý, plyn, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem), plýtvat, lysý (lysina, lyska, Lysá, Lysolaje), lýtko, lýko (lýčí, lýčený (tj. lýkový), lýkovec, lýkožrout), lyže (lyžovat, lyžař), pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys (vlýsek, vlysový); Volyně.

Pozn. Ale mlít, líčený (předstíraný, strojený), vlis (k vlisovat), lísat se, lišaj, lišej, ližina (trámec, podklad pod břemeno).

my,mý: my (zájmeno 1. os. č. mn.), mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina), myslit i myslet (mysl, myšlenka, pomyslit i pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit i vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si i usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl), mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), myš (myší, myšina), hlemýžď, mýtit (mýtina, vymýtit, vymycovat), zamykat (odmykat, nedomykat, vymykat se, výmyk, přimykat se), smýkat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchat (rozdmýchat, dmychadlo i dmýchadlo), chmýří, nachomýtnout se (ochomýtat se), mýto (mýtné, Mýto), mykat (mykaný), mys, sumýš; Litomyšl, Kamýk.

Pozn. Ale mi (3. p. os. zájmena já), mít (být vlastníkem).

py,pý: pýcha (pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy), pytel (pytlovina, pytlák, pytlačit), pysk (pyskatý, ptakopysk, Solopysky), netopýr, slepýš, pyl (opylovat), kopyto (sudokopytník), klopýtat (klopýtnout), třpytit se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovat (jazykozpyt, nevyzpytatelný), pykat (odpykat), pýr (pýřavka), pýří, pýřit se (zapýřit se, pýřivý, čepýřit se), pyj; Chropyně, Pyšely; Spytihněv.

Pozn. Ale píchat (bodat), pisk (pískot; základ ptačího pera).

sy,sý: syn (synovský, synovec, zlosyn), sytý (sytost, dosyta, nasytit, nenasytný), sýr (syreček, sýrař, sýrárna, syrovátka), syrový (syrovinka), syrý (tj. syrový), sychravý (Sychrov), usychat i usýchat (vysychat i vysýchat), sýkora (sýkořice), sýček, sysel, syčet (sykat, sykot), sypat (sypký, sýpka, sypek, nasypat, násyp, násypný, osypaný, vysypat, zasypat, zásyp); Bosyně.

Pozn. Ale sirý (osiřelý), sirup, sirob, sípat (chraptět), sivý (šedivý).

vy,vý: vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad), výt (zavýt), výskat (výskot, zavýsknout), zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý), žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka), vydra (vydří, vydrovka, Povydří), výr (pták), vyžle, povyk (povykovat), výheň, cavyky, vyza; Vyškov, Výtoň.

Pozn. Ale vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu), vískat (probírat se někomu ve vlasech), vít (vinout), vížka (věžička); Vizovice.

zy,zý: brzy, jazyk (jazýček, jazykozpyt, jazykověda, dvojjazyčný, jazylka), nazývat (se) (vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se); Ruzyně.

Pozn. Ale brzičko (je odvozeno příponou -ičko), zívat (únavou, touhou po spánku), nazívat se (mnoho zívat).
Po písmenech f, c se v základech domácích slov y (ý) nepíše.

Pozn. Vlastní jména, zvl. příjmení, se pravopisným pravidlům, a tedy ani pravidlům o psaní i (í) a y (ý) vždy nepodřizují; tak vedle Syrovátka je i Sirovátka, Zíval i Zýval, Zima i Zyma, Mlynář i Mlinář apod.
V předponě vy-, vý- se píše y (ý). Např. vyslechnout, vyvařit, vyvářka, vyzděný; výslech, výstava, výborný, výzkumný atd.

Pozn. Ale visutý (visící, např. visutá hrazda).
Přípony s y (ý) jsou nečetné. V převážné většině přípon u odvozovaných slov se píše i (í) měkké. Např. -ice (pravice), -ička (včelička), -ík (balík), -ín (vltavín), -ina (vzteklina), -inka (syrovinka), -írna (papírna), -íř (šermíř), -isko (letovisko), -iště (učiliště) atd.
V koncovkách podstatných a přídavných jmen se řídí psaní i (í) a y (ý) po souhláskách obojetných v zásadě podle toho, patří-li jméno ke vzoru tvrdému, nebo ke vzoru měkkému.

V koncovkách podstatných jmen vzorů muž, stroj; růže, píseň, kost; moře a stavení se píše vždy jen měkké i, í: učiteli, Francouzi, penězi, jeteli, košili, košilí, větvi, větví, větvích, obuvi, obuví, poli, polí, polím, polích, obilí, obilím; větvemi, stepmi, soukolími.

V koncovkách podstatných jmen vzorů hrad, žena a město se píše tvrdé y: duby, domy, stavby, lampy, slovy, mýdly kromě koncovky -ích v 6. p. č. mn. u některých podst. jmen vzoru hrad, např. lesích, sklepích, kostelích, a koncovky -ami v 7. p. č. mn. vzoru žena, např. ženami, vrbami.

V koncovkách podstatných jmen vzoru pán se píše měkké i v 1. a 5. p. č. mn.: lvi, holubi, orli, chlapi, psi, plazi; měkké i je také v koncovce 3. a 6. p. č. j. -ovi: chlapovi, psovi. Tvrdé y se píše ve 4. a 7. p. č. mn.: lvy, holuby, orly, chlapy, psy, plazy.

Pozn. Také podstatná jména vzoru hrad zakončená na c mají v koncovce -y, např. tácy, puncy, nespisovné placy, kecy aj.

V koncovkách přídavných jmen vzoru jarní se píše vždy jen měkké -í: holubí, sokolí, čapí, psí, soví, kozí, holubího, sokolímu, psích, kozími; cizí, ryzí ap. - V koncovkách přídavných jmen vzoru mladý se píše tvrdé -ý: veselý (člověk), bílý (mrak), veselým (hochem, hochům, ženám, děvčatům), veselých (hochů, hoších, žen, ženách, děvčat, děvčatech). V koncovce 7. p. č. mn. -ými se píše po m měkké i: veselými (hochy, chlapci, ženami, dětmi, písněmi, děvčaty).

Podobně je tomu i v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích, např. otcovým (bratrem, bratrům, kabátům, sestrám), otcových, otcovými.
V tvarech 1. a 5. p. č. mn. mužského rodu životného se píše -i, -í: veselí (hoši), hoši se vrátili zdraví a veselí (viz § 13 a násl.); otcovi bratři, Jiráskovi "Psohlavci", mladí manželé Novákovi.
Psaní -i a -y v 1. p. č. mn. přídavných jmen a v příčestích (v č. mn. minulého času a v jiných složených tvarech slovesných) slouží jako prostředek mluvnické shody přísudku, resp. doplňku s podmětem.

Platí zde tato pravidla:

A. 1. Je-li podmětem jméno mužského rodu životného v množném čísle, píše se v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen -i.

Např.: Účastníci zájezdu se vrátili z hor do hněda opáleni. Nejlepší absolventi školy byli vyznamenáni. Naši přátelé nám dobře poradili. Zvědové přinesli důležité zprávy. Hoši se rozběhli bosi po louce.

Platí to i v případech, kdy je v podmětu užito podstatného jména mužského rodu v tvaru životném, ale označujícího věci neživé, např. Na dvoře stáli dva obrovští sněhuláci. Hadroví strašáci se kolébali ve větru.

Pozn. 1. Některých jmen mužského rodu se užívá v tvarech životných i neživotných, i když označují jen věci neživé, např. slanečci i slanečky, uzenáči i uzenáče, ledoborci i ledoborce, ukazatelé i ukazatele apod. Životné tvary podstatných jmen vyžadují ve shodných tvarech jmen přídavných a příčestí měkké -i, neživotné tvary tvrdé -y. Např. Uzenáči byli na skladě vedle Uzenáče byly na skladě. Mohutní ledoborci vypluli na pomoc vedle Mohutné ledoborce vypluly na pomoc. Na poradě byli zhodnoceni ukazatelé prosperity podniku vedle Na poradě byly zhodnoceny ukazatele prosperity podniku.

Pozn. 2. U některých jmen odpovídá rozdíl mluvnické životnosti a neživotnosti rozlišení významovému. Např. Unavení nosiči odpočívali, ale Železné nosiče zrezavěly. Podobně též: Zkušení vodiči velbloudů jsou nepostradatelní při cestách, ale Kovy jsou dobré vodiče tepla. Draci z pohádky strašili chlapce ve snu, ale Kovové draky letadel ležely připraveny v tovární hale.

2. Je-li podmětem jméno mužského rodu neživotného v množném čísle nebo jméno rodu ženského v množném čísle, píše se v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen -y. Např. Motory automobilů se na znamení rozběhly. Počítače se staly součástí našeho života. Na poradě vedoucích pracovníků se stanovily nové výrobní programy. Učitelky nám připravily hezký výlet. Otepi slámy se vršily ve stoh. Bezručovy Slezské písně byly přeloženy do několika cizích jazyků.

Pozn. 1. Podstatná jména rodiče, koně, lidičky mají koncovky jako neživotná, avšak shodu jako jména životná: Svědomití rodiče by to nedopustili. Čtyři vraní koně táhli kočár (ale V tělocvičně nebyly koně připraveny).

Pozn. 2. Podstatné jméno den má v 1. p. č. mn. dva tvary: dny a dni; oba však mají pouze shodu jako jména neživotná: Dny (dni) se krátily. Uplynuly tři dlouhé dny (dni). Pouze u knižního a zastaralého tvaru dnové je shoda jako u podstatných jmen životných: Krásní dnové minuli.

Pozn. 3. Podstatné jméno dítě má v j. č. tvar středního rodu, ale v č. mn. tvar ženského rodu děti, a tedy i shodu v ženském rodě, např. Děti běhaly na pláži bosy. Všechny děti se shromáždily na školním dvoře.

B. Tvoří-li podmět několik souřadně spojených jmen, řídí se psaní -i nebo -y těmito pravidly:

1. Je-li mezi podstatnými jmény alespoň jedno rodu mužského životného, píše se -i. Záleží však i na postavení podmětu vzhledem k přísudku:

a) Předchází-li podmět před přísudkem, píše se -i vždy: Otec i matka šli večer do divadla. -- Režisérka filmu a autor scénáře měli největší úspěch. -- Tento hráč, ba celé mužstvo zklamali. -- Slepice, kuřata a kohouti utekli před psem. -- Žáci a žákyně, kteří mají výborný prospěch, byli veřejně pochváleni. -- Naši závodníci a jejich stroje budili zaslouženou pozornost.

b)Následuje-li podmět za přísudkem, je možná shoda i podle nejbližšího jména několikanásobného podmětu, pokud je toto jméno v množném čísle:

Předmětem studia se staly kosatky a delfíni vedle Předmětem studia se stali kosatky a delfíni. -- Na koncert šly všechny žákyně, ale jen jediný žák vedle Na koncert šli všechny žákyně, ale jen jediný žák. -- V soutěži vystoupily pěvecké sbory i sólisté vedle V soutěži vystoupili pěvecké sbory i sólisté. Ale: Večer šli otec i matka (vedle matka i otec) do divadla.

2. Není-li mezi jmény v podmětu jméno mužského rodu životného, píše se -y (shoda je podle jména rodu mužského neživotného nebo podle jména rodu ženského):

Hřeben a žínka ležely na stole. -- Místní úřad a vedení podniku uzavřely prospěšnou dohodu. -- Elektrotechnická fakulta ČVUT a Dům techniky se dohodly na uspořádání dne otevřených dveří. -- Krávy i všechna telata byly očkovány. -- Po skončení výstavy se stoly, křesla a židle naložily na vůz a odvezly.

Pozn. 1. Je-li v několikanásobném podmětu několik jmen rodu středního a alespoň jedno z nich v čísle jednotném, píše se pak -y (shoda je jako u neživotných jmen rodu mužského a ženského): Kotě a kuře zůstaly na dvoře samy. -- Švédsko a Finsko podepsaly dohodu o kulturní spolupráci. -- Předsednictvo vlády a jednotlivá ministerstva přistoupily k přípravě vládního programu.

Pozn. 2. Vedle toho přídavná jména a příčestí mohou ovšem mít v přísudku i tvary jednotného čísla nebo množného čísla středního rodu, pokud to podmět umožňuje: Večer šel otec i matka do divadla. -- Na uspořádání dne otevřených dveří se dohodla Elektrotechnická fakulta a Dům techniky. -- Zítra budou očkována všechna telata i jalovice.

C. Mluvnická shoda se uplatňuje vždy tehdy, nabízí-li se mluvnický rod podmětu jako zřejmý a jednoznačný. Jinak nastupuje tzv. shoda podle smyslu a psaní -i nebo -y se řídí těmito zásadami:

1. Ve větách s podmětem vyjádřeným osobním zájmenem nebo tvarem pomocného slovesa píše se -i nebo -y podle toho, zda se vztahuje k osobám rodu mužského, nebo rodu ženského, tj. uplatňuje se zřetel k přirozenému rodu podmětu:

Co (my) jsme se vás s tím natrápily! (jde-li o ženy) -- Co (my) jsme se vás s tím natrápili! (jde-li o muže a v případech ostatních).

2. Ve větách s podmětem všeobecným (jímž se rozumí "někdo, lidé") je shoda vždy podle rodu mužského životného:

Zvonili poledne. -- Otiskli to v novinách. -- Utíkal, jako by ho honili. -- Všem školám! Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádá, abyste oznámili výsledky zkoušek nejpozději do jednoho týdne.
3. Ve větách s podmětem slovně nevyjádřeným má přísudek shodu

a) s podstatným jménem, které se vyrozumívá jako podmět na základě toho, že je ho užito v oslovení (vyjádřeném 5. pádem podstatného jména), které věta obsahuje. Např. Kam jste se, kluci, schovali? -- Vážené posluchačky, byly jste již informovány o změněném začátku našeho pořadu? -- To jste, děti, dělaly samy?

Pozn. Hlediska uvedená v 1. a 3.a) se mohou spojovat. Např. Co jste nám, děvčata, připravily (nebo připravila)?

b) podle přirozeného rodu podmětu ve větě předcházející; pak je mluvnický vztah přísudku k podmětu volnější. Např. Na sportovním soustředění se sešla samá děvčata; brzy se navzájem poznaly a prožily krásné dva týdny (vedle poznala a prožila);

c) s podstatným jménem, kterého je užito ve větě předcházející v jiném než 1. pádě.

Např. Vedoucí pomohl mladším chlapcům postavit stany, protože to nikdy nedělali (tj. chlapci). Často to bývá zejména u výrazů vyjadřujících množství. Např. Stovky posluchačů se sešly na náměstí, aby slyšeli (nebo slyšely) oblíbené zpěváky. -- Miliony lidí se dnes spojily, aby zachránili (nebo zachránily) život na naší planetě. -- Většina pracovnic se rozhodla odejít ze závodu, našly si totiž lepší zaměstnání. -- Skupiny dobrovolníků pracovaly celou noc, aby vyprostili (nebo vyprostily) zasypané horníky.

D. Několikanásobný podmět obsahující jména živých bytostí různého rodu může být vyjádřen též nesouřadně (zejména s předložkou s). Pokud pak jsou příčestí a jmenný tvar přídavného jména v čísle množném, -i nebo -y se píše podle obdobných zásad jako při vyjádření souřadném:

1. Podmět předchází před přísudkem: Eva s Pavlem přišli pozdě (vedle přišla pozdě). -- Eva s oběma bratry přicházeli po cestě (vedle přicházela po cestě).

Jsou-li obě jména v čísle množném, je však možná i shoda podle jména v předložkovém pádě: Výletnice s průvodci se vrátili (nebo vrátily) k odpolednímu vlaku, jen studentky se svými instruktory byli pozváni (nebo byly pozvány) na večeři do chaty. -- Všechny ošetřovatelky včetně lékařů měli (nebo měly) plno práce. -- Děvčata s hochy cvičili bosi (vedle cvičila bosa).

2. Následuje-li podmět za přísudkem, je obvyklá shoda s prvním jménem (v 1. pádě): Vrátily se už výletnice s průvodci? -- Byly už pozvány studentky se svými instruktory?

Pozn. Nechápe-li se však 7. pád s předložkou s jako součást podmětu, ale jako výraz rozvíjející slovesný přísudek (příslovečné určení), nemá vliv na shodu: Dívky s hochy závodily (= dívky závodily s hochy), podobně Děvčata s hochy závodila (= děvčata závodila s hochy). V některých případech je ovšem možné pojetí obojí.

 

Tu máte slovo moje o reči vašej
Anton BERNOLÁK​

PÍSANIE i (í), y (ý)

Písmenami i (í) a y (ý) sa označuje tá istá hláska. Písmeno i (í) preto vyslovujeme tak isto ako písmeno y (ý); vo výslovnosti ich nijako neodlišujeme.

Y (ý) sa spravidla píše po tvrdých spoluhláskach d, t, n, l, h, ch, k, g.

I (í) sa píše po mäkkých spoluhláskach ď, ť, ň, ľ, č, š, ž, dž, dz, c, j.

Po obojakých spoluhláskach b, p, m, v, r, z, s, f sa v slovenčine píše i aj y. Písmená i, í sa píšu častejšie než písmená y, ý, ktoré sa vyskytujú v domácich slovách aj v slovách cudzieho pôvodu. V cudzích slovách sa píšu i, y obyčajne podľa toho, ako sa príslušné slovo píše v pôvodnom jazyku.

1. po mäkkých spoluhláskach píšeme v koreni domácich slov i (í), napr. hodina, kúriť, vzniknúť, lízanka, čistota, široký, cit, rýdzik, najímať atď.

2. po tvrdých spoluhláskach sa píše y (ý):

po d – dych, dýchať, dychtiť, dym, dymiť (sa), dyňa, dýka, kedy, vtedy, vždy, nikdy, vladyka (dynamit, dynastia);

ale! predísť, odísť;

po t – ty, tykať, týkať sa, dotyk, tyč, tyčinka, tylo, typ, týždeň, motyka, motýľ, ostýchať sa, styk, stýkať sa, štyri, týrať, tyrania, zatýkať, predtým, medzitým;

po l – lyko, lysý, lysina, lyže, lyžica, blýskať sa, blyšťať sa, mlyn, mlynica, plyn, plynný, plynáreň, plynúť, plyš, vplyv, vplyvný, ovplyvniť, oplývať, plytký, plytčina, splývať

ale! ligot, ligotať sa, lišaj;

po n – Nýrovce (nylon, nymfa, nymfomanka);

po h – hydina, hydinárstvo, pohyb, ohyb, záhyb, hybkosť, priehyb, hýľ, hýriť, ohyzdný, hynúť, hýbať sa, bohyňa;

po ch – chyba, chybiť, pochybovať, chýr, chytrý, chytrosť, chyža, chyžná, chystať sa, chýbať, chytať, záchytka, chýliť sa, prechýliť, odchýlka;

po k – kýchať, kypieť, kydať, kyj, kyjak, Kyjov, kysnúť, kyslý, kyslík, kýška, kyprý, kynožiť, kytica, kyvadlo, výkyv, Beskydy;

po g – burgyňa, gyros;

ale! gril, gitara, Gizela

Po tvrdých spoluhláskach sa píše i (í) v týchto prípadoch:
a) v nominatíve množného čísla mužských prídavných mien: šikovní, študenti, veselí priatelia, mladí priaznivci, pracovití učitelia, odvážni poslanci;
b) v odvodzovacej prípone -in, -ina, -ino privlastňovacích prídavných mien: matkin, matkina, matkino, dcérin nápad, babičkinho prianie, študentkina práca, strigina bradavica, primátorkine nariadenia, dcérini nápadníci, matkini známi;
c) v zvukomalebných a onomatopoických slovách (onomatopoje: slovné napodobenie prírodných zvukov, zvukomalebnosť) a ich odvodeninách: tik-tak, bim-bam, kikiríkať, tikať, tikot, chichotať sa, híkať, síkať;
d) v prevzatých slovách, ktoré majú v pôvodnom jazyku i: kilogram, chirurg, gitara, história, gigant;

3. po obojakých spoluhláskach sa píše obyčajne i, í, no niekedy sa píše v základoch domácich slov y, ý. Sú to tzv. vybrané slová. Po obojakých spoluhláskach sa píše y, ý v základoch týchto slov:

po b – by, aby, býk, býčí, byvol, byľ, bylina, bystrý, bystrina, Bystrica, Bytča, Bytčania, byť (existovať), živobytie, bytosť, bytostný, bývalý, bývať, obývať, obyvateľ, prebývať, bydlo (bývanie), bydlisko, byt, bytná, príbytok, dobyť (zmocniť sa), dobytok, nábytok, zbytočný, nadbytočný, prebytok, úbytok, odbyt, nedobytný (dotieravý), prvobytný, kobyla, obyčaj, obyčajný;

po p – pýcha, pýšiť sa, pyšný, prepych, pykať, pýr, pýriť sa, pysk, (papuľa), pyskatý, pyštek, pýtať sa, spýtať sa, opytovať sa, dopyt, pytliak, kopyto;

po m – my (všetci), mykať, zamykať, odmykať, pomykov, mýliť sa, mylný, omyl, myslieť, myšlienka, myseľ, premýšľať, zmysel, úmysel, výmysel, priemysel, mys, myš, umyť, umývať, pomyje, mydlo, Myjava, mýto (poplatok), mýtnik, čmýriť sa (hemžiť sa), hmýriť, hmyz, smyk, priesmyk, šmýkať sa, šmyk, šmykľavka, žmýkať;

po v – vy (zámeno), vykať, vy-, vý- (prepony), vydra, vyhňa, výr, výskať, výskot, vysoký, výška, výšina, Vyšehrad, vyše, vyť, zavýjať, vyžla (poľovný pes), zvýšiť sa, zvyšovať, zvyšok, zvyk, zvykať, zvyčajný, návyk;

po r – ryba, rybník, rýchly, rýchlik, ryčať, ryk, rýdzi, rýdzik, ryha, rys, rysovať, ryšavý, ryť (na povrch), rýľ, úryvok, poryv, brýzgať, hrýzť, koryto, korytnačka, Korytnica, kryť, skryť, pokrývka, prikrývka, skrýša, úkryt, kryha, prýštiť, strýko, strýc, stryná, trýzniť, tryzna, trysk, rýpať, rytier, bryndza, Torysa;

po z – jazyk, jazyčný, jazyčnica, jazylka, nazývať, pozývať, prezývať, vyzývať, vzývať, ozývať sa, prizývať;

po s – sychravý, syčať, sykať (vydávať zvuk), sykavý, sykot, sýkorka, syn, sypať sa, sýpka, osýpky, sypký, syr, syseľ, sýty, nasýtiť, vysychať;

ale! had syčí, para syčí, no krv síka, voda síka (síkať znamená striekať);

ROVNAKO ZNEJÚCE SLOVÁ:

by podmieňovacia častica, spojka / bi rozk. spôsob od biť
bydlo bydlisko, obydlie, príbytok / bidlo žŕdka, palica
byt príbytok / bit jednotka elementárnej informácie
byť existovať / biť udierať
bytie jestvovanie / bitie palicou, o hodinách
dobyť zmocniť sa / dobiť domlátiť, dobiť mobil
dobýjať uhlie, hrad / dobíjať domlátiť, doraziť
my všetci / mi mne
pysk ústa zvierat / pisk hvizd
rým zvuková zhoda na konci veršov / Rím mesto
vyla sloveso vyť v 3. osobe sg. ženského rodu / vila dom
výr sova / vír krútňava
zavýjať psie, vlčie zvuky / zavíjať splietaním zhotovovať; zabaliť
kryštál kryštalografický útvar / krištáľ priesvitná odroda kremeňa a výrobky z neho, napr. krištáľ vo vitríne
kryštálový napr. kryštálový cukor / krištáľový priesvitný ako krištáľ, napr. krištáľová voda, obloha či charakter
kryštalický napr. kryštalická soľ
tykať od zámena ty / tikať robiť tik-tak/zvuk hodín
typ druh, vzor, ráz / tip predpoklad niečoho
typovať voliť ako vhodný typ / tipovať hádať výsledok

PODOBNE ZNEJÚCE SLOVÁ:

blýska sa – vydáva lesk, ligot; ukazujú sa blesky / blízka sa – rodinne, priateľsky; vzdialenosťou
zlyhať – prestať fungovať; sklamať / líhať – ľahnúť si
mýli – pletie / milý – obľúbený, drahý, vzácny
mýlka – omyl / Milka – meno
dopyt – úsilie o získanie (tovaru) / dopiť – vypiť do dna
prikryť sa – zakryť sa / príkriť sa – protiviť sa
skrývať – schovávať / krívať – krivo kráčať
sykať – syčať / síkať – striekať
syrový – zo syra / sírový – zo síry
vydať, vydávať – nariadenie, vziať si niekoho; dievča / vídavať – často vidieť, stretávať sa
nazývať sa – menovať sa, volať sa / nazívať sa – mnoho zívať
vzývať – prosiť, uctievať / zívať – otvárať ústa ako prejav únavy
pýcha – namyslenosť, nadutosť / pichá – bodá
sykot – syčanie / sipot – sipenie
odbyt – obrat tovaru / odbiť – odraziť; odmietnuť, odvrhnúť; oznámiť čas
neodbytný – dotieravý (človek)
synka – malého syna / sinka – modrina

TVRDÉ Y (Ý) SA PÍŠE:

1. v slovotvornej prípone -yňa, napr. sprievodkyňa, poslankyňa, športovkyňa, vedkyňa, bohyňa, sokyňa, umelkyňa, svätyňa, menovkyňa. sudkyňa, predchodkyňa;
2. v príslovkách v príponách -y, -ky, napr. po slovensky, pomaly; znalecky, sestersky; dramaticky, letecky, chlapsky; poležiačky, po domácky, mlčky, pešky, vo všetkých ostatných odvodzovacích príponách sa píše mäkké i (í), napr. chleb-ík, rám-ik, jašter-ica, pedagog-ička, domov-ina, švagr-ina, slov-íčko, psôsob-isko, drev-itý, fabr-istý, matk-in, Katk-in;
3. v pádových príponách:
a) v nominatíve a akuzatíve množného čísla neživotných podstatných mien mužského rodu vzoru dub, napr. domy, hotely, rozbory, priesmyky, parlamenty; v genitíve jednotného čísla a v nominatíve a akuzatíve množného čísla podstatných mien ženského rodu vzoru žena, napr. školy, výkriky, diskety, orchidey, idey;

b) v nominatíve jednotného čísla prídavných mien mužského rodu vzoru pekný, napr. dobrý študent, poctivý podnikateľ, šikovný díler; v akuzatíve jednotného čísla neživotných podstatných mien mužského rodu vzoru pekný, napr. rozkvitnutý strom, repasovaný počítač, pokazený filter;

c) v inštrumentáli jednotného čísla a datíve množného čísla prídavných mien mužského a stredného rodu vzoru pekný v prípone -ým/ym; napr. dobrým, poctivým, šikovným, švárnym, priamym, skorým;

d) v genitíve a lokáli množného čísla všetkých rodov a v akuzatíve množného čísla všetkých tvarov mužského rodu prídavných mien vzoru pekný v prípone -ých/ych; napr. dobrých, nadaných, švárnych, pokazených, zodpovedných, priamych;

e) v inštrumentáli množného čísla prídavných mien vzoru pekný v prípone -ými/ymi; napr. dobrými, peknými, švárnymi, poctivými, švárnymi, zodpovednými, mladými, bielymi;

f) v inštrumentáli jednotného čísla a v genitíve, datíve, akuzatíve, lokáli a inštrumentáli množného čísla prídavných mien vzoru otcov (matkin) v príponách – ým, -ých, -ými; napr. s otcovým (matkiným) známym, od otcových (matkiných) známych, k otcovým (matkiným) známym, zbadal otcových (matkiných) známych, o otcových (matkiných) známych, s otcovými (matkinými) známymi;

g) v nominatíve množného čísla neživotných podstatných mien mužského rodu a zvieracích podstatných mien mužského rodu s tvrdým zakončením (napr. domy, sľuby, holuby, pávy), v nominatíve množného čísla ženského rodu a stredného rodu prídavného mena rád v platnosti príslovky v prípone -y; napr. rady (zvery majú rady mäso, mamy sú rady; dievčence sú rady, deti sú rady);

h) v nominatíve množného čísla mužského neživotného, ženského a stredného rodu osobného zámena on (ony), zámena sám (samy), všetok (všetky) a číslovky jeden (jedny) v prípone -y; napr. ony (dievčatá) súhlasia, deti sú samy, samy (ženy) ste rozhodli, všetky sú podpísané, jedny študentky, jedny okuliare (aj od jedných okuliarov, s jednými okuliarmi).

MÄKKÉ I (Í) SA PÍŠE V TÝCHTO PÁDOVÝCH A ČASOVACÍCH PRÍPONÁCH:

1. v mužských životných podstatných menách vo všetkých pádových príponách (okrem zvieracích podstatných mien mužského rodu s tvrdým zakončením), napr. chlapi, chlapovi, chlapmi; Janovi, strýkovi, husiti, husitovi, husitmi; ekonómovi, ekonómami;
2. v lokáli jednotného čísla podstatných mien, napr. v kufri, v hoteli, v tanieri, v kvartáli, v krvi, pri večeri, v Kórei, o akcii, o dievčati, na mori;
3. v genitíve množného čísla podstatných mien utvorených príponou -í, napr. morí, konopí, večerí, z pohorí, z potrubí, z tvárí;
4. v inštrumentáli množného čísla v pádových príponách -mi, -ami, napr. chlapmi, stromami, papiermi, oznamami, otepami, manažérkami, kosťami, dovolenkami, deťmi;
5. v pádových príponách prídavných mien vzoru cudzí a páví, napr. rýdzi, svieži, dobrí, boží, leví, obrí, psí, zubrí, jastrabí;
6. v kmeňových príponách a v zakončení všetkých slovesných tvarov, napr. robiť, prosiť, odpovedali sme, hlasovali sme, pretri, zavri, vypi, spi;

POZOR: v rozkazovacom tvare slovies umyť, ryť, kryť je -y súčasťou základu (nie je to prípona): zmy, umyme, umyte, ry, ryme, ryte, kry, kryme, kryte, zmy, vyry, vymy, pory, prikry, odokry, skry, zakry.

PÍSANIE I/Y V SLOVÁCH CUDZIEHO PÔVODU:

V slovách cudzieho pôvodu sa píše i (í), resp. y (ý) podľa toho, ako sa táto graféma používa v jazyku, z ktorého sme dané slovo do slovenčiny prevzali.

1. V základe prevzatých slov:
Prevzaté slová, ktoré majú v pôvodnom jazyku v základe i (í): diktát, disketa, filozofia, gitara, história, chirurg, kilogram, kino, klíma, literatúra, pilot, piškóta, poliklinika, riziko, titul, vírus, vitamín, vizitka atď.
Prevzaté slová, ktoré majú v pôvodnom jazyku v základe y (ý): Babylon, bicykel, byrokracia, cyklón, cynik, dynastia, fyzika, gýč, gymnastika, gymnázium, Krym, Kyjev, lymfa, lýra, mytológia, pyramída, pyžama, rytmus, symbol, systém, tyran atď.

2. V predpone prevzatých slov:

Y (ý) píšeme v týchto predponách slov cudzieho pôvodu: dys-/dyz-, hyper-, hypo-, poly-, syn-: dysfunkcia, dysgrafia, dysrytmia, dystrofia, dyzartria, dyzorexia; hyperglykémia, hyperkorektnosť, hypermarket; hypofunkcia, hypoglykémia, hypomobilita, polytechnika, polyteizmus, polyvitamínový; synchrónny, synsémantický;

I (í) píšeme v týchto predponách slov cudzieho pôvodu: anti-, bi-, di-, dis-, epi-, i-, im-, in-, inter-, intra-, izo-, tri-, vice-: antiglobalizmus, bisexuálny, diferenčnosť, disharmónia, epigram, ilegalita, import, indisponovaný, integrita, izoglosa, trilógia, viceprezident atď.;

POZOR – na predponu dis/dys.

Predpona dys/dyz je z gréčtiny a znamená nemožnosť, ťažkosť, sťaženosť, nesprávnosť, porušenosť (napr. dysfunkcia je narušená činnosť orgánu; narušenie súhry psychických a organických funkcií; dysgrafia je porucha schopnosti naučiť sa písať; dyzartria je porucha vo výslovnosti).
Predpona dis- je z latinčiny a znamená nesúlad, zápor, opak, nezhodu, rozpor (napr. diskrepancia je nezhoda, nesúlad, nepomer, odlišnosť; diskontinuita je nesúvislosť, prerušená súvislosť; disharmónia je nesúlad, nevyváženosť, neľubozvuk, nesúmernosť; disfunkcia je nežiaduca funkcia).
Predpona poly- je gréckeho pôvodu a znamená mnohý, početný, rôzny (napr. polyhybrid je mnohonásobný kríženec; polyteizmus je mnohobožstvo), no v slove gréckeho pôvodu poliklinika prvá časť poli nie je predpona, ale súvisí so slovom polis (mesto).

3. V prípone prevzatých slov:

Y (ý) píšeme v slovách cudzieho pôvodu a odborných názvoch len v prípone -yl: fenyl, uranyl, metyl, etyl, ribomunyl.

V slovách cudzieho pôvodu a odborných názvoch, v ktorých majú prípony systematizačnú funkciu, môže byť aj mäkká prípona -il: uracil, fenistil, vibrocil, alergodil.

Zdroj: Gramatika pre všetkých.