Tvoj príbeh - Darkorbit / Súťažné príspevky

Diskuze na fóru 'Oficiální hry fóra' zahájená uživatelem Punisher, 31/8/17.

Milý(á) fórum uživatel (ko),

pokud chcete být na fóru aktivní a máte zájem se zúčastnit v různých diskuzích a využívat dané fórum musíš se nejdříve přihlásit do hry. Pokud nemáš žádný herní účet, prosím, zaregistruj se. Těšíme se na Tvou návštěvu na našem fóru! „do hry“
Stav vlákna:
Žádné další odpovědi nejsou možné.
  1. Punisher

    Punisher Board Administrator Team Darkorbit

    >>> Zadanie súťaže <<<

    K príbehu prosím nezabudnite pripojit aj vaše ID.

    Editácia príspevku v tejto téme nie je možná, preto si svoj príbeh skontrolujte pred odoslaním.
     
    Naposledy upraveno: 31/8/17
    Platan tohle ocenil(a).
  2. Pokud se díváš na můj profil možná jsem tě něčím zaujal. Tak mi dovol, abych se ti představil...
    Od malička mi říkají Jarda, ale tady ve hře mě možná znáš pod nickem EL MATADOR. Měl bych mít 20 let, Bydlím v Praze, kde bojuji tak jako tady ve hře. O přežití a mohu říct není to nejlehčí, ale stačí trocha šikovnosti, zkušeností a jde to. Aby se nĚčeho dosáhlo je potřeba za tím jít, dívat se výš a výš.
    Mým znamením je Rak. Jsem silná osobnost:) co září jistotou a sílou. Velmi kreativní a veselý člověk co si dává velké cíle, a proměnuje sny v realitu. Prožil jsem si špatné i dobré a dokazal ostatním, to co mu nevěřili, že zvládne. Rád překonávám různé lidské hranice a poznávám příběhy dalších lidi. Snažím se pomáhat těm co si to zaslouží. Od malička motivuji další k tomu co chtějí, aby se jejich sny a přání neztrácely v temnotě. Aby se stávaly realitou. Neboť v dnešní době je to někdy velmi těžké si to vše co v nás dřímá udržet a nepodlehnout stresu a nejistotě. Utápět se v žalu a říkat si ..to nezvládnu. Zvládneš! Jen si věřit tak jako jiní, máš v sobě sílu tak se neboj. Tam kde něco končí něco nového začíná....kde jsi ty? Na začátku nebo konci? Ty sám to víš a pokud ne? Tak se zamysli, ať neztrácíš zbytečně čas, který by ti mohl v budoucnu chybět.
    Dark Orbit jsem poznal docela náhodně. Jednou jsem si klikl na on-line hry a byl jsem tady. Začal jsem na firmě EIC, jako malý phoenix a bavilo mě sbírat boxíky. Hodně mě tehdy ničili a pořád tky ničí :) já si říkal kde je chyba! Zkoumal jsem forum a návody. Ptal se jako hloupý. Po měsíci hraní jsem změnil firmu na MMO. Zde se mi dařilo mnohem víc. Získával jsem elitní věci a brzy se mojí lodi stala Vengeance. Moje znalosti hry sílily a měl jsem touhu jít do nějakého klanu. Poprvé to byla nova morava 1. Byla tehdy uplně v začátcích než je dnes. Bohužel se mnou nikdo nekomunikoval tak jsem odešel.. Využil jsem toho. Zde to bylo uplně jiné, poznával jsem další co hráli. Pomáhali mi s úkoly a ja sílil a sílil. Lod se začínala plnit elitou. Stával se ze mě lovec. Známý hráč na všech firem :)). Měl jsem touhu pomáhat a tak jsem psal ruzné finty a návody, neboť tehdy vubec nebyly. Náčelníci klanu psacího klabu. Staral jsem se o hodně věcí, pořádal soutěže, příjmal členy. Byl jsem v tom dobrý. Po měsici a něco jsem byl uznán a dostal jsem veškeré práva klubu. Po dalším měsici sem byl přejmenován klanu Hru jsem hrozně žral a žeru byl sem uplně uplně posedlý. Trávil jsem zde víc času než je zdrávo. Stalo se mi to trochu osudné. Abych nezcvoknul, musel jsem přestat hrát a taky na chvili přestal. Po cca 3 měsících se opět vrátil jako někdo jiný. Od této chvíle už jen pro zábavu! Jako jsem se stal velmi známou osobností na vru a vedl klan co nejlépe to šlo za pomocí kamarádu. Moje lod je již plně elitní když nepočitám vylepšení lf4 na lvl 16 :) . Po čase přišla aliance která nás trochu rozdělila, přesto udělala ze hry něco víc. Sjednocení českých hráču na MMO, žádné solové prospěchářské styly hry, ale opravdová pomoc mezi kluby. Že by vyšší stupeň? Ano, pomáháš li dalším je to vyšší stupeň, tak na to mysli. Vznikl i Team Speak a pokec je do dnes báječný ...Pořádáme akce, kecáme, lovíme, bavíme se...uplynul rok a klan AFK stále existuje a je jedním z hlavních klanu na české scéně za firmu vru....jen tak dál AFK, libí se mi vaše hrdost a doufám , že jako náčelník vás stále vedu dobře... Tak a tot vše .-) co jsem chtěl říct....

    ID 50998078
    CZ1
     
    Naposledy upraveno moderátorem: 31/8/17
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  3. 123812

    123812 User

    Já se jmenuji Tomáš, je mi 16 let, chodím na SPŠ - IT. Do hry jsem se připojil asi před 4 lety, moc jsem nehrával. Připojil jsem se k firmě EIC, po čase mě hra začala bavit, našel jsem si kamarády, kteří mi se začátky pomohli, jsem jim moc vděčný za pomoc, jsem věrný své firmě a NIKDY bych ji nezradil a neodešel jinam, ani za odměnu ;) Teď hraji hru už pouze rekreačně, škola zabere dost času, tak není na darkorbit moc času, ale když se sem dostanu, rád střílím jakékoliv NPC, lov mě moc nebaví, protože najít férový zápas se na cz2 častokrát nepovede, spousta hráčů chodí s X kamarády za zadkem :)
    Přeji BP hodně štěstí do dalších let a ať se jim povede to, co slibují ...

    Jak jsem se ke hře dostal?
    Kamarádi se o hře bavili, říkali, že ji hráli, ale nebavila je, tak jsem ji chtěl vyzkoušet.
    Jaké jsou moje úspěchy? Mám full havok, full lf4, až na upgrady mám prakticky všechno, ale pořád si připadám "slabě" oproti jiným hráčům. Jako největší úspěch beru to, že jsem ve hře našel pár dobrých kamarádů, kteří jsou fajn, rád s nimi pokecám a zahraji.
    Plány BP do budoucna? Tady bych chtěl jen dodat, že doufám, že se jim vše povede, nejlépe bez chyb.

    ID
    -100808722
    Server-cz2
     
    Naposledy upraveno moderátorem: 31/8/17
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  4. PandoraCZ

    PandoraCZ User

    Ahoj, jmenuji se na hře PandorkaCZ.Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ. Do hry jsem se dostala přes kamarády, a hra mě docela chytla. Začala jsem 28.7.2017.

    Na začátku hry jsem se rozhodla připojit k VRU, líbíl se mi obrázek :D :D a firmu nezměním, mám ji ráda. Hra mě hodně baví.

    Začátky nejsou jednoduché, ale kamarádi mi vždy pomáhali a pomáhají. Vystřídala jsem dva klany, v obou se mi moc líbilo a i líbí. Je to fajn parta, a jsou to dobří hráči. Některé úkoly mě dostanou na těžké mapy, ale sama nebo s kamarády, je vždy zdolám. Zatím si netroufnu jít do GG, ale těším se, až tam zavítám poprvé, bude to super zábava, a počítám, že tam budu hóóódně dlouho.... než to dostřílím :D :D
    Karanténa a jiné.. zatím pro mě nejsou, nejsem tak silná, myslím, že tam bych byla zbytečná :) :) ... ale jednou.. kdo ví :)

    Nejsem silná loďka, ale snažím se jít rychle nahoru. První úspěch bylo získání Goliathe a nasledně 8 Irisků. Byla jsem moc ráda, že se mi podařil sestavit P.E.T. Nyní ho mám na levelu 8 a nakoupila jsem na něj nějakou základní výbavu. Včera večer (31.8.) jsem v montáži poskládala Soluce, takže jsem docela spokojená. Jsem spíše hráč na farmení střílím NPC, hráčů si nevšímám, i když oni mě ANO :D :D :D .... jsem pro ně zatím lehkou kořistí.

    V budoucnu bych chtěla získat více zkušeností, lepší loď, lepší lasery a chtěla bych být stejně dobrá jako mí přátelé..... jednou :D :D :D

    ID - 169288855
    cz1
     
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  5. Ahoj, tak i já se zapojím a přidám sem svůj vlastní příběh :)

    Začátek mého putování DO vesmírem se datuje na 9.5. 2011. Celkem hodně mích kamarádů ze školy tuhle hru hrálo, takže jsem nechtěl zůstat pozadu a zapojil jsem se taky. Začal jsem ve firmě VRU a od ní jsem si později odvodil i můj stálý nick - Master-of-VRU17. Prvního půl roku se nic moc záživného nestalo, farmil jsem si se svojí vegetkou NPCčka a doufal jsem, že někdy budu tak dobrý jako ti, co mě byli schopní sundat na pár ran. Velký zvrat nastal o Vánocích, kdy mi Ježíšek nadělil Petíka, loď Goliath a nějaké to uridium do začátku. Získal jsem full Iris a LF-3. Začali se kupit první LF-4 a havocy. Mí kamarádi však s DOčkem postupně skončili a já zůstal sám. Založil jsem si svůj vlastní rodinný klan [BoO] Brothers on Orbit. Jak jsem začal vylepšovat výbavu, zvyšoval se můj zájem o PvP. Založil jsem si svůj vlastní Youtube kanál. Jeden z mích prvních úspěchů, bylo 5. místo ve Scoremageddonu, kdy jsem prakticky neměl skoro žádnou elitní výbavu. =>


    Brzy jsem získal Apis, Zeus, full Havoc a naplno rozjel lovení. Mojí nejoblíbenější akcí se stal již zmíněný Scoremageddon a velmi rychle jsem v něm získával čím dál tím lepší umístění, až nakonec 22.10. 2012 se mi poprvé podařilo vyhrát. Od té doby až do zrušení jsem se skoro pokaždé umístil v TOP10 a velmi často i na jedné z prvních tří příček. =>
    A na začátku roku 2013 jsem měl tu čest si zalovit společně s jedním z nejlepších hráčů, co kdy na CZ2 hrál - Lemmym =>

    V těch dobách se samozřejmě po mapách potulovalo mnohem více botek, než dnes. Jelikož jsem se relativně rychle dostal mezi tu ,,špičku,, na serveru CZ2, čelil jsem spoustě obvinění, že prý podvádím a můj DMG není možný... S tím mi pomohl můj táta, který v Excelu vyrobil program na výpočet DMG. Je opět k nalezení na mém kanále a snažíme se ho postupně updatovat na aktuální verzi.

    Před těmi lety jsem samozřejmě byl mladý a řekl bych i o dost hloupější než jsem dnes. Dost osobně jsem si bral urážky, které na mě byly používány na chatu. Naštěstí v té době tu byla úžasná komunita, kdy hráli hráči jako Lemmy, Hodas, Spyro, White rabbit, Ghost rider a spousta dalších skvělých lidí. Právě Hodas a Králíček si mě na nějakou dobu ,,vzali pod ochranná křídla,, a naučili mě, jak se s těmahle joudama vypořádat. Za což jsem jim ohromně vděčný, jelikož to je věc, kterou uplatňuji nejenom na DO, ale i v reálném životě :)

    Postupně jsem dodělal výbavu. Upgradoval štíty, získal full LF-4 a z 52 Kapp i všechny Herculy. Hrál jsem velmi aktivně, mapy byli plné lidí a přibližně na půl roku se mi podařilo si udržet plukovníka. Jelikož jsem už měl všechno možné, co v té době bylo ve hře dostupné, začal jsem si hrát se slabými loděmi. Mojí nejoblíbenější se stalo Nostromo, se kterým mám opět několik videí na svém kanále.

    Poté však začala hra upadat. Lidí ubývalo a já jako lovec jsem neměl co střílet, zvláště v nejpočetnější firmě, proto jsem v roce 2016 přestoupil do EIC (v této době jsem vyhrál i UBA, což je taky jeden z mích velkých úspěchů). Když se na to však dívám zpětně, nevím, jestli to byla úplně ta nejlepší volba. Každopádně začátkem roku 2017 jsem opět u VRU a už neplánuju nikdy přestupovat, zvlášť když vezmu v potaz oficiální oznámení o spojení serverů :)

    Jeden z mích posledních velkých úspěchů je klanová výhra Pirate Huntu. Musím říct, že to byla velká makačka a samozřejmě na tom nemám zásluhu pouze já, ale i Centurion, Traviss a Peťa, kvůli kterým jsem vydržel být vzhůru i do ranních hodin, abych si vydobyl dobré umístění. A pak samozřejmě i náš vrchní sběrač aurusu Apokalipsa, protože bez něj by jsme tam z těch lagů asi zešíleli :D

    Nu... a to už se dostáváme do současnosti. Aktuálně se snažím dohnat to, co jsem ještě nestihl, abych byl maximálně připraven na nové PvP dobrodružství, které určitě přijde se spojením serverů. Hru beru z nadhledem a velmi rád se třeba jen stavím pokecat si se starými kamarády :)

    Samozřejmě jsem si při psaní tohoto příběhu nevzpomněl na všechno, co se mi přihodilo a povedlo při hraní Darkorbitu, proto přikládám i 2 videa, která popisují alespoň část mé cesty.
    PS: 3. díl bude brzy, do důchodu se rozhodně nechystám :D



    Nick: Master-of-VRU17
    Server: CZ2
    ID: 70566907
     
    Platan, Punisher a Borat tohle ocenili.
  6. -baghira2-

    -baghira2- User

    Pokým viem zatiaľ som ešte nemal tú česť, sa Vám plne predstaviť.
    Som len obyčajný 38-ročný človek, ktorý nijako zvlášť nevyčnieva z davu.
    Akurát ma na brade strnisko, ktoré si raz do týždňa svedomito oholí.
    Meno a mesto, však si naďalej ponechám v rámci svojej anonymity.
    Nakoľko ten príbeh, potom vyznie trochu viac tajomnejšie a reálnejšie.
    Myslíte si o mne, čo chcete.
    Ale vedzte, že "Ani knihu nemôžeme súdiť, len podľa jej obalu!"
    Takže, predsa len to bude mať, ten typický závoj záhadnosti.

    Prezradil som síce, že moja minulosť je plná smútka a je temnejšia ako bez-mesačná noc.
    A začalo sa to práve počas jednej takejto bez-mesačnej noci. Vo vidine keď sa mi pred
    32 rokmi prihovoril čierny panter slovami: "Musíš mi patriť", sa udialo až doteraz príliš
    veľa viditeľných zmien. Krátko na to, som bol postavený pred tajomný vesmír a tajomné
    bytosti napol antropoidná mačka a napol človek ma zasvětili do tajomstva: cti, pravdy,
    vernosti a spravodlivosti. Pod ich múdrym vedením som som sa s nimi učil na ich tretej
    planéte to ako prežiť a zároveň ako správne voliť uvážené rozhodnutia pri boji i proti
    tomu najzákernejšiemu zlu. To boli základy čiže zásady, pre celý môj nastávajúci život.

    A veľmi ma to naučilo, prekonávať výzvy nielen v živote, ale aj v samotnom darku.
    Hlavne nikdy sa nevzdať, pretože nikdy nie je tak zle, aby to nemohlo byť horšie.
    Od svojej mamy som sa naučil aj stáť si za svojím cieľom, ku ktoréme smerujem.
    Slovami: "Chcem, viem, dokážem." Pretože umením nie je prekážky podliezať, ale
    prekonávať ich vlastnou silou vôle. Aj keby boli ktovieako vysoké.
    Len to určí, čím vlastne sme. A nič nie je lepšie ako je mať v žvote vytýčené,
    stanovené a vysoké méty, ktoré sme sa rozhodli raz dosiahnúť a prekonať tak samých seba.

    Toľko vlastne k tomu, teraz však rozhodne prejdem však k veci a bez zbytočného otáľania.
    Celé to však začalo omnoho skôr, už keď do môjho mladého života na školách vstúpili
    prví zlí ľudia ktorí mali opačný rebríček hodnôt a jediné čo ich zaujímalo, bolo
    len to, akým tým druhým vlastne ubližovať.. Bez zbytočného pozlátka a s chronologickým
    poradím, to bude postupne nasledovať. Ak by ste sa to náhodou pokúsili preskakovať
    a čítať len medzi 4 riadkami, tak to by ste asi veľmi ťažko a v tom, hľadali súvislosť.
    A unikala by Vám tak, z celého tohto príbehu podstata.:

    Nebudem rozpisovať celý svoj životopis, nakoľko by to zapratalo viac ako 20 tém.
    Ale zastavím sa len pri niektorých životných medzníkoch, kvôli ktorým som sa stal
    takým, akým som práve teraz. Neviem či mám zachádzať hlbšie do detailov, ale ak to
    neurobím; unikla by Vám samotná podstata môjho rozmýšľania, súdnosti a celkovo o tom,
    ako vlastne uvažujem a chápem v celistvosti virtuálny a aj vonkajší svet okolo seba.

    Začalo to od základnej a strednej školy. Šikanovaním zo strany rovesníkov. Dovtedy
    som bol normálny, bezproblémový a dôverčivý chalan. Bez akejkoľvej príčiny ma tam
    niekoľkokrát zbili deti hokejistov. Ani na strednej škole to nebolo o nič lepšie,
    istá učiteľka praxe Irena Klímavá zo Strednej školy Pošty a Spojov huckala proti
    mne celú triedu v ktorej boli čisto iba dievčatá. Jediné čo mi ostávalo po konci
    vyučovania, čo najrýchlejšie sa zbaliť a utekať čo najďalej od nich preč na autobus
    a s ním rovno domov. Nakoľko nemali žiadnu úctu a v šatniach bili taškami a niektoré
    z nich boli robustné ako mužatky. V tej dobe som však bol chudý, štíhly, a vrtký;
    takže ma mimo školy, neboli schopné dohoniť. Vďaka tomu, že boli viac pri tele.
    Boli to veľmi trpké časy. Na Strednej škole Dopravnej to boli
    problémoví a nespratní nevzdelaní rovesníci čo sa zaúčali rozumieť chladničkám.
    A zároveň to boli aj neurvalci - bitkári, ktorí nikoho v tej dobe, nenechali
    bez následkov hrubosti, násilia a bitiek. V skrátke, na pokoji.

    Napokon som však skončil medzi 11 najlepšími v roku 2000 na Strednej škole Stavebnej,
    kde som úspešne dokončil štátnu maturitu s čistými jednotkami ako technicko ekonomický
    administratívny pracovník, medzi predmetmi ako Účtovníctvo, Marketing, Hospodárska
    Korešponecia, Právna Náuka, Príprava Stavieb, Ekonomika a Sekretárske Práce.
    - Vtedy som spoznal Evu, do ktorej som sa bezhlavo zamiloval ako 21 ročný.
    Mala vtedy 23 rokov. Bolo to pri obchode Astória, keď sa ponáhľala späť do Štátnej
    Vedeckej Knižnice. Už z očného kontaktu som vyčítal, že jej nie som ľahostajný.
    Zobral som jej na ten moment knihy, aby len tak nemohla odísť bez najmenšieho
    vysvetlenia. O rok na to, sme sa vzali.

    Podrobnosti okolo toho snáď popisovať nemusím. Roky plynuli ďalej a trvalý vzťah
    neusínajúcej lásky bol rovnako silný ako vtedy po prvý raz, pred Astóriou. Ale čo
    čert nechcel, priniesol smútok aj do tak šťastného vzťahu. 3 júla 2007 veľmi tíško
    skonala na oddelení ARO v Poliklinike Juh. Príčinou bol mozgový infarkt, ktorému
    predchádzala horúčka. Horúčka však nemala dlhého trvania, pretože som sa od nej
    nepohol ani na krok a denne jej dával studené obklady na čelo a pod kolená nôh
    studené zábaly. Neraz som od smútku zostal pri nej a prebdel niekoľko nocí.
    Pral a pomáhal jej meniť pyžamá, nakoľko z tej horúčky bola celkom vyčerpaná.
    Ako vždy na druhý až tretí deň, som ako obvykle nad smútku z jej stavu, zaspal.

    Avšak najväčšiu chybu urobil profesor Miroslav Mydlík, ku ktorému chodila v
    poslednú dobu (r. 2017) na dialýzu. Veľmi dobre vedel, že mala dedičné
    polycystické obličky a v rámci nich tromby. Tie potom kolovali po celom
    krvnom obehu a v osudný deň 29 júna 2007 sa jeden z trombov bohužiaľ
    dostal do jej zadnej časti mozgu. A prestala vidieť ókolitý svet vlastnými očami.
    Pamätám si len na jej hrozné slová: Nevidím, nevidím.
    - Tvrdil mi, že má jej dialýzu pod kontrolou; ale v osudný deň ju rozhodne nemal.
    Avšak 3 júla 2007, krátko po tom ako zomrela; sucho skonštatoval v množnom čísle:
    "Nepredpokladali sme." - To už bolo na mňa priveľa a zanevrel som na neho.
    Odišiel som plný žiaľu s tým, že už nikdy vo svojom živote, ho nechcem vidieť.
    - Do poslednej chvíle som živil nádej, aj keby sa prebrala po tej mozgovej príhode;
    aj napriek tomu, by som ju miloval naďalej, takú akou by po tej mŕtvici zostala.

    Jedávali sme spolu z 1 taniera, smiali sme sa spolu, a toho dňa pre mňa sčernel celý svet.
    Ani som nemal chuť naďalej bez nej žiť. Pomýšľal som na to, že si siahnem na život.
    Ale ešte aj v tej chvíli myslela na mňa a povedala mi hlasom svedomia: "By som to tak nechcela"

    Od tej chvíle som sa stal iným človekom. Avšak jej smrť ma poznamenala a zlomila úplne.
    Postupne som sa stal zatrpknutým a zahorknutým človekom, samotárom ktorý sa rozhodol
    navždy toto tajomstvo vziať so sebou do hrobu.
    Sľúbili sme si lásku až za hrob. Pokým budem žiť, v mojom srdci nikdy nebude priestor pre inú.
    V ňom bude zapísaná navždy. Odvtedy som sa začal starať sám o seba, platím účty za byt, za dom.
    A všetko čo s tým súvisí, si platím sám. Akurát clivota ma ubíja. Ani práce v domácnosti ma
    nevedia zbaviť tejto pochmúrnosti a úplnej skleslosti na duchu.

    Po troch rokoch, ku sklonku roku 2010 udrela na mňa táto depresíva v plnej sile. Len horko
    ťažko som sa ubránil slzám. Avšak v januári 2011 som po prvý raz navštívil Darkorbit a začal
    si tam vytvárať vlastný virtuálny svet. Kde nie je toľko bolesti ako v tom reálnom. Začínal
    som ako piranha na cz1 pod vlajkou mmo. Kto by nepoznal tú krutú dobu autíčkárov, keď sa
    nemilosrdne a vo veľkom strieľalo do začínajúcich. Hlavne eic mali tú drzosť strieľať do
    novo-príchodzích na ich x2 mapách. Ecthelion patril medzi nich, hoci viem, že to sem nepatrí.

    Dostal som sa ku darkorbitu úplnou náhodou, surfoval som na webe začiatkom januára 2011 a kutral
    popri svojom záujme, systematike zoológa (systematiku cicavcov) aj niečo iné, nejakú málo známu
    hru a narazil som na reklamný banner darku. Klikol som zo zvedavosti a vyhodilo mi prihlasovacie
    okno. Keďže som mail v tej dobe už mal a ten istý ako teraz, bola to len otázka niekoľkých minút.
    Ako prvý bol tutoriál na cz1. A už som začal plniť prvé levelové misie. To bol môj úplne prvý
    kontakt s Darkorbitom. Vďaka tomu smútok vo mne utíchol a s vytváraním vlastného vnútorného
    sveta, som sa ním nechal úplne celým pohltiť.

    Reálny život však bežal ďalej. A vďaka darku, som až tak často neprepadával tým častým ťažkým
    stavom depresií ako dosiaľ. A vydržal mi tento stav až do 18 januára 2014.

    Malo to však trhlinu, ako málo skúsený hráč, som mal dosiaľ prihlasovacie údaje na svojej
    mailovej adrese, ktoré mi boli 19 januára 2014 z mailu odcudzené. Bola to moja hrubá chyba,
    keď o tom tak teraz a spätne uvažujem.

    Avšak do krutej reality a ku svojím ťažkým depresiám, som sa rozhodne nemienil vrátiť.
    Takže čo už, šiel som do darku aj po druhý krát a už som u neho natrvalo zostal.
    Odvtedy prihlasovacie meno držím vo svojej pamäti a prihlasovacie heslo zašité uprostred
    jedného textového dokumentu v PC medzi svojou systematikou cicavcov a pre istotu ešte
    aj na malom kúsku papierika pri svojom PC. A poriadne silné aj so symbolmi.

    Najlepší bol však prvý moment na darku. A silní elitní hráči z vlastnej firmy, ktorí sa
    slabšieho začínajúceho okamžite zastali. Boli to hlavne šťastné roky 2011, 2012 a 2013.
    Aj napriek autopilotom, ktorí vtedy, väčšine pilotom veľmi strpčovali život.

    Avšak 20 januára 2014 som však začal na darku na novo a od nuly ako hráč -baghira2-
    ako ma poznáte už teraz. Na cz1 som si opäť zopakoval, to čo som už poznal; ale konečne
    s vengeance. Zo slabej lodičky, ktorá najprv lovila streunery a lordakie; sa postupne
    aj keď veľmi pomaly, vyvíjala sa postupne oveľa silnejšia loď, než akou bola v ranných
    začiatkoch. Už v júni 2014 som sa odhodlal na prvý polnočný lov na irisového golíka,
    ktorý bol vtedy oveľa väčšia hrozba akou bola moja loď. Zaútočil som vtedy nečakane,
    nevypočítateľne ľstivo a z masku. To predurčilo lovecké taktiky a môj súčasný spôsob lovu.

    Do decembra 2014 som už mal ráz 8 stíhačiek a úplne full LF3.
    V januári 2015 som však nutne musel prestúpiť z mmo ku vru. Po prvýkrát vo svojej
    histórii som musel vymazať všetké svoje kontakty z radov mmo. Dodnes neviem, ktorý
    z nich intrigoval a prezrádzal moju polohu nepriateľovi z radov vru, nečestnému
    ničomníkovi CBR900. Túto zradu firme mmo som nikdy neodpustil a aj napriek tomu,
    nemám to srdce po nich strieľať. Taktiež to bol aj dôvod zrušenia vlastného klanu,
    nakoľko už vtedy klan, pod ktorého spadal CBR900 vyhlásil war. Nakoľko som po členoch
    firmy vru odmietal strieľať už dávno predtým, keď som býval mmo. Aj napriek waru,
    kvôli nekalostiam hráča CBR900 som odmietal strieľať po vlastnej firme, teraz už ako
    vru. Vždy to bola moja neochvejná lojalita a čestnosť vlastnej firme vru, pod ktorú
    aj momentálne patrím. Na čo som aj dnes patrične hrdý. A keby nebolo intrigánov
    z radov mmo a špatnosti hráča CBR900, nemal by som dôvod prestupovať a teda
    meniť firmu. Okolnosti, a to ako sa zachovali v podstate voči mne; ma k tomu
    a teda prinútili. A práve preto neraz firme mmo, vyhadzujem na oči ich intrigánstvo.
    Hoci sa ani dnes neznížim na ich úroveň a ku tomu, aby som po nich vôbec strieľal.
    V podstate, mi o to, nestoja.

    V apríli 2015 konečne som sa dočkal na cz serveroch lode Pusat. 20 apríla 2015 už naisto.
    Bankovým prevodom od BP. Na lovenie nepriateľských veg a spearhed priamo ako stvorená.
    Avšak akcia halloween 2015 už bola prelomová, vtedy som si zadovážil JOB muníciu a
    uber rakety. S nimi som na Skolla 10 decembra 2015 na cz1 konečne udrel. Bolo to o
    01:00h v noci. S prvými mrazivkami bol lov nepriateľských eic v roku 2016 o to ľahší.
    V lete 2016 som si zadovážil bankovým prevodom ešte viac urídii, aby som mal dosť
    na formáciu dvojité kolo a aby mi aj nejaké zostalo. Odvtedy som už hrdým vlastníkom
    formácie bicykel.

    Vtedy som už začal updatovať aj prvé 3 LF4.
    Ktoré som ešte koncom roku 2016 dostaval na 16 úroveň. Ďalšie 3 neupdatované LF4 pribudli
    v marci 2017. A na záver 1 hyperplasmoid 23 júna 2017 zo slnečného kalendára. Tým by som
    uzavrel celú tú chronologickú postupnosť. Ktorá sa rovnako opakovala aj na serveri GE6.
    Teda tieto dva servery cz1 a GE6 boli od začiatku, mojou srdcovou záležitosťou.
    - Nakoľko ma baví na každom serveri postupne začínať od piky, s postupom času som pribral
    aj ďalšie servery, ktoré občas oprášim. cz2, cz3, GE7, GE4, GE5, GA2, US3 a najnovšie GA5.
    Ale aj to ma baví, tam hrať len určitú chvíľu. Ako sa povie: "Každé čudo trvá tri dni."
    - Keby som sa musel po spájaní serverov predsa len rozhodnúť: tak len cz1, GE6, cz3 a GE4.

    Furt lepšie ako večne smútiť nad stratou milovaného človeka a vracať sa do krutej reality.
    Preto pojem virtuálny svet Darkorbit a Liga Anjelov II. je pre mňa jediným východiskom,
    do ktorého denno denne utekám.
    Kto nevie, "že lepšie je milovať a stratiť, než nemilovať vôbec" - ten, to nikdy nepochopí.

    Id: 101752083 Server: cz1
     
  7. Můj příběh?:D
    První jsem hrál superhry a tam sem viděl reklamu na "darkorbit" tak takhle nějak sem začal ze hrou darkorbit (Začal sem hrát darkorbit koncem roku 2014 a ve hře mě můžete znát pod nickama ―†JAĶŲB1310†―,**-*†*-**,☺►→JAĶŲB←◄☻,HЯUŠKД†²²,†Ɍєαl_Łïƒє†,fαᴋєAgєn†, AcinøŦüЯdü♣BlαsŦє, Kubino, ŠvEsTíK†²³) když sem začínal byl sem skoro pořád na mapě 4-3 a boxíkoval jsem abych si našetřil na slušnou výbavu a asi až za 8 měsíců jsem byl fullka která byla schopná boje:p. Můj první klan byl [Kv-K] v tomhle klanu jsem byl asi jen jeden měsíc pak sem šel do klanů jako je třeba [vs], [KMU], [nL´s], [URU] a o pár měsíců později sem přestoupil do firmy vru tam sem si taky musel najít novej klan a ten sem si našel opravdu rychle a byla tam i fajn parta lidí jako třeba hráči TRIXT, Harley, Hurdas ..:rolleyes: a jinak ten klan se jmenoval Team Seven Ale po čase se stalo že v tomhle klanu už nebyla aktivita:( tak sem šel do klanu [BORN]. A v tomto klanu jsem do ted a nelituju ničeho co jsem udělal.;)

    [​IMG]

    [​IMG]


    [​IMG] 162436181 Server: Cz1
     
    Naposledy upraveno moderátorem: 9/9/17
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  8. siux

    siux User

    Ahoj mé jméno je Michael Hemrton.
    dříve jsem se živil, jako vesmírným dodavatelem pro společnost VRU. Dovážel jsem munici a elektronické součásti do nového typu lodě CYBORG. Jak čas plynul, začali se dít podivné věci, ekonomika začala klesat a to vyvolalo nespokojenost mezi lidmi. Musel jsem se začít bát, abych nepřišel o svou práci, což se po dvou pozemských měsících stalo. Byl jsem propuštěn. Na neštěstí se našeho problému všimla společnost DarkOrbit, která zatím zastupovala firmy MMO a EIC, firma VRU byla vždy takovou samostatnou vlnou uprostřed vesmíru, ale nezbylo nám nic jiného, než se nechat koupit a doufat, že dojde k zlepšení. Náš vstup vyvolal spíše negativní vlnu, začal stoupat zločin, ekonomická stránka se též moc nezvedla, firma EIC si nárokovala naše nerostné bohatství, aby mohli tankovat své vesmírné lodě, neboť už své zredukovala na minimum. Všichni jsme věděli, že to vyvolá mezifiremní válku, tudíž musely započnout meziválečné přípravy. Ale kde vzít bojové křižníky, které jsou boje schopné? Po dlouhém přemýšlení jsme s bandou vesmírných tuláků, kteří si říkali BORN přišli na nápad, jak lodě upravit. Na křídla jsme přimontovali laserové děla LF4, veškerou přebytečnou elektroniku vyházeli a vše, co zabíralo místo muselo jít prostě ven. Po týdnu úprav jsme měli letku 45 lodí typu GOLIATH. Našim úkolem byl chránit ropné věže, na které si stále dělalo nároky EIC, denně padlo minimálně 50 našich nepřátel. Tato obrana trvala 58 dní 8 hodin a 43 sec.. Dokud na firmu VRU nebyl poslán nálet o 500 lodích. Všichni jsme věděli, že zahynem…..Bylo jich moc…. je to náš poslední boj a VRU bude součásti EIC. Nevzdali jsme se a do marného boje se přesto pustily. Všude létali lasery, zbylé trosky z lodí a zbytky lidských těl našich nepřátel. Byla to jatka…. Naše lodě byli už značně poškozené… Měli jsme malou šanci na přežití. Naše jediné štěstí bylo, že náš náčelník je velice dobrý taktik a vždy přišel s taktikou, která nám zachránila zadky, ale po 29 hodinách neúprosného boje sám řekl „nemáme sebemenší šanci nálet odrazit“ a odmlčel se, ale nepřestal bojovat. Museli jsme přijít s novým plánem. Museli jsme se vloupat do hangáru, kde byli ukryté CYBORGY, jejich použití bylo přísně zakázané, neboť na spodku byli ukryté jaderné rakety a vláda se bála, aby nedošlo k jaderné válce. Rakety jsme museli co nejdříve sundat, nasednout do CYBORGŮ a pokračovat v bojích… a jak to celé dopadlo? Útok jsme odrazili, ale boje mezi EIC a VRU trvají dodnes. Říkáte si, jak to je s MMO ? Půlka MMO spolupracuje s EIC a druhá půlka s VRU. A BORN? Stále existuje a existovat bude ! Toto byl můj příběh, jak jsme se dostal k DarkOrbitu, z obyčejného dodavatele se stal člověk, který válčí proti ostatním firmám. A pokud si myslíte, že jste na Darkorbitu zbyteční, nejste, každá loď má své místo, kde může být velkým přínosem ;-)

    ID: 1012612
    Server: CZ1
     
    Naposledy upraveno moderátorem: 2/9/17
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  9. Sentiero

    Sentiero User

    Pro ty, kteří mě neznají, se trošku představím. Jsem Sentiero. Nikoli ten, ale ta Sentiero ;). Nedávno jsem oslavila 9. narozeniny.
    Teda pardon...můj účet oslavil 9. narozeniny. Tady ve vesmíru jsem se ocitla náhodou.

    Tak tedy pěkně od začátku…

    Psal se rok 2008. Moc dobře jsem věděla, že škatule, kterou všichni nazývají počítač, dokáže spoustu věcí. Každý den jsem ji zapla a zkoumala, co všechno umí. Jednou jsem brouzdala po internetu a narazila na jednu hru. Myslíte si, že to byl DarkOrbit? To vás asi zklamu. Nebyl…


    Název vám nenapíšu, protože ho doteď neznám. Vím jen to, že to byla taky vesmírná hra. Zaujala mě a tak jsem začala hrát.
    Když jsem se za pár hodin chtěla znovu přihlásit, nebylo jak… Nevěděla jsem, jak se ta hra jmenovala. Se svými chabými znalostmi o PC jsem ani nevěděla, jak to zjistit. Procházela jsem stránku po stránce, snažila se klikat na stejný věci, jestli se náhodou neobjeví, ale nic. Jako by zmizela. O nějaký čas později svitla naděje. Když jsem procházela ony stránky, abych našla „svoji“ hru, objevila se mi reklama na nějakou vesmírnou střílečku. S radostí jsem na ni klikla a zjistila, že…
    je to úplně jiná hra. Ano, tohle už byl DarkOrbit.


    „Svoji“ hru jsem nenašla a tak jsem se odvážila vyzkoušet tu, která mi byla nabídnuta.
    Zaregistrovala jsem se a začala svoji pilotní kariéru. Začátky byly krušný. Lítala jsem s fénixem a střílela NPC. Mapy byly plný a každou chvíli přiletěl rudoch, který mi zařídil transport na základnu. Průměrně 10-20 sestřelů během jedné hodiny. Ale neodradilo mě to.
    Vytrvala jsem a postupně našetřila na lepší loď. Na vegu-nejrychlejší loď ve vesmíru.
    Počet sestřelů se sice snížil, ale i přesto mě rudoši dál posílali na základnu. A s opravou lodě, mizelo i moje pracně našetřené uridium.
    Každá oprava lodě (kromě fénixe) stála 500 U. A tak se nejednou stalo, že jsem se musela vrátit zpátky k fénixovi. Teprve když se moje uridiové konto blížilo k desítkám tisíců, mohla jsem zpátky vydražit vegu. Ale ani to mě neodradilo a hrála jsem dál.


    Postupně jsem šetřila kredity na dražbu výbavy. Dražit úspěšně, šlo jedině s rozmyslem a dostatečnou rezervou. Vždycky bylo lepší přihodit víc než míň. Kredity z dražeb se nevracely a částky, které tam kdo nabídl, vidět nebyly.
    Když se jednalo o levnější věci jako např. munici, tak stačilo poprosit někoho silnějšího v klanu o předskokana. Horší to bylo s iriskama.
    U těch byly částky vysoký a když se hráč netrefil, přišel i o 800 milionů. Teď je to nic, ale tehdy to byl balík.
    Taky se mi dražba kolikrát nepovedla. Ani nevím o kolik kreditů jsem přišla, myslím, že celková částka bude dost vysoká. Později už jsem věděla, že musím dražit "na jistotu". A tak jsem iriska dražila i za 1,5 miliardy. A protože skylab tehdy nebyl, našetřit takovou sumu trvalo hodně dlouho.


    Střílela jsem NPC a plnila úkoly. Stačilo napsat na chat a vždycky se našel někdo, kdo mi s úkolem pomohl. Ano, pomohl i když z toho nic neměl. Skupiny totiž tehdy nebyly.
    Body zkušenosti přibývaly a s nimi se zvyšoval i můj level. Nastal čas letět hlouběji do vesmíru. Jenže dostat se na nový mapy byl oříšek. Na pvp číhali rudí a jediná cesta, která vedla na nový, byla právě přes pvp. Pokud jsem se chtěla úspěšně dostat na nový mapy, bylo lepší se zeptat. Mohla jsem zkusit štěstí a portnout se. Bylo to buď a nebo…Vždycky jsem totiž musela počítat s tím, že mě sundají a budu muset zaplatit 500 U za opravu.
    Pak tu byla ještě druhá možnost, mnohem praktičtější. Zeptat se na chatu… Otázkami typu „ Je 4-1 volná?“ Se to na chatu hemžilo.
    A většinou nebyl problém zjistit, jak na tom pvp jsou. Pak už byl přelet jednodušší a byla velká šance, že se podaří.


    Po nějaké době jsem vstoupila do klanu. Byli jsme bezva parta a lítalo se jedna radost. Sranda a zábava byly na prvním místě. Spolu s ostatními jsem se zlepšovala a jako klan jsme se dostali do TOP 50. Byl to úspěch, protože tehdy jsme patřili mezi 3 CZ/SK klany, kteří se dostali tak vysoko. Pořádali jsme battlíky a ostatním firmám pekelně zatápěli. Pár let jsme patřili mezi špičku. Ale pak, se změnami, které se chystaly a novinkami, které byly do hry přidány rychle po sobě, hráčů ubylo. Většina z nás přestala hrát a klan se rozpadl. Nejen ten náš, ale i ostatní…


    Nějaký čas jsem nehrála. Pak jsem změnila firmu a vstoupila do jiného klanu. Po přejití ze SHK na NHK se i tento stal neaktivní. Ale svoji kocábku jsem tam nechala zaparkovanou a občas se s ní prolítla po vesmíru. Hra mě moc nelákala. Ale bylo tu ještě forum...
    Své zkušenosti a vůbec znalosti o hře jsem mohla předávat dál. A předávám dodnes. Ráda poradím těm, kteří to potřebují.
    Když jsem začínala, nevěděla jsem, že něco jako forum existuje. A tak jsem na všechno, co jsem potřebovala vědět, musela přijít sama. Holt, kdo nehledá, nemůže najít.
    Později už jsem byla na foru jako doma. Tehdy jsme měli starý forum a žilo to tam víc než na tomto. Ale stejně jako ve hře i teď lze na foru potkat zajímavý piloty a pobavit se. Opravdu...Určitě je znáte taky, pokud sem chodíte často.


    Třeba jeden pilot, který se sem po letech vrátil. Neustále zkouší jestli mu fungují všechny klíče. No vážně. Vždycky odněkud vytáhne starý téma a zamkne ho. Nevím kolik těch klíčů ještě má, ale vypadá to, že opravdu hodně. Doufám, že až zjistí, že mu všechny klíče fungují, nepojede druhý kolo a nebude zkoušet zámky.
    A nebo další, ten si oblíbil slovo „neb“. Neb tamto, neb ono…To mě vždycky pobaví. Nutno dodat, že nikdy nezklame, neb tohleto „neb“ najdu v jeho příspěvcích téměř vždy.
    A pak je tu ještě jeden... Je tady dlouho. Už od dob starýho fora. Moc nepíše, spíš zpovzdálí pozorně sleduje. Ale když něco napíše, tak to stojí za to. Dává tomuto foru šťávu. Ale pššt. Tohle se nesmí dozvědět. Mohl by zpychnout a začít si o sobě móc myslet, no ne?



    Nu, za ty roky se hra hodně změnila. Přibyly nový věci, akce, noví hráči a staří hráči odešli. Někteří z nich se ale po čase vrátili. A vrací se stále dokola. Tak, jako já.
    Teď už se po většinu času potuluji vesmírem sama. Znám ho křížem krážem a tak ho prolítnu jen občas a hlavně při vesmírných akcích. Někdy se přidám i k ostatním a společně čelíme novým nástrahám vesmíru. Hra se vyvíjí a dnes jsou začátky mnohem jednodušší než byly tehdy. Ale jak už to bývá, všechno má svá plus a mínus.

    Ach ano, abych nezapomněla. Hra sice jde kupředu, ale já mám v hangáru stále několik archivních kousků. Mají oprýskaný lak a vypadají, že jsou i po těch letech pořád funkční. Ale nejsem si jistá, jestli je bezpečný s nimi i teď lítat…

    ID: 21806952
    Server: GE1
     
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  10. Kľukatá cesta

    Môj príbeh v tejto hre by som prirovnal ku kľukatej ceste. Prašnej ceste plnej zákrut, kopcov a jám. Ani si vlastne presne nespomínam, kedy som prvýkrát stlačil tlačidlo „Štart“ a vydal sa prvý krát objavovať vesmírne dobrodružstvá.

    Prvý krát som Dark Orbit uvidel hrať môjho bratranca. Ako každého chlapca, zaujali ma malá lodička strieľajúca rakety a lasery v divokom súboji s obrovským nepriateľom – akousi hruškou. Chvíľku som sledoval ako sa čo vlastne robí. Zvedavo som kládol otázky a nespúšťal oči z monitora. Veľmi som si chcel vyskúšať úlohu vesmírneho pilota a bojovať proti votrelcom z iných galaxii.

    Netrvalo dlho a doma som sa nedočkavo zaregistroval . Pri registrácii som si zvolil sympatickú tetu z Venuše a jej firmu – no a odvtedy jej ostávam verný. Nažhavil som svoje motory na serveri Globálna Európa 5 a s maličkým Phoenixom som sa ocitol po boku Goliatha a Vengeance vo svojom prvom vesmírnom súboji. Nadšenie zo mňa neopadávalo a postupnými krôčikmi som sa zlepšoval. Neskôr som si našiel svoj prvý klan, aby som nemusel hrať sám. Lietal som na Vengeance Revenge, ako mi bolo poradené, aby som mohol utekať pred nenásytnými lovcami z iných firiem. Nadobúdal skúsenosti a kupoval vybavenie. Najskôr LF2, červené štíty, pretože LF3 a elitné štíty boli jednoducho pridrahé a v klane som nebol sám kto potreboval kredity, tak som musel byť trpezlivý. Takto to išlo ďalej, strieľal som svoje prvé kristalony ( s poškodením okolo 1500 s malými štítmi to chcelo trochu šikovnosti aby som neskončil na základni ). O nejaký čas veliteľ klanu vyhlásil súťaž pre nováčikov – kto v priebehu týždňa získa najviac skúseností dostane od klanu 65 miliónov na dražbu tej najlepšej lode – Goliatha. Hral som ako divý a súťaž som vyhral. No ešte nebolo isté či mi v dražbe niekto nezmrazí úsmev – a veru kredity sa za prehranú aukciu späť nepripisovali. Našťastie to dopadlo dobre a stal som sa hrdým majiteľom nového nablýskaného Goliatha. Spoznal som fajn ľudí ktorí mi vždy pomohli a na toto obdobie z hry spomínam zrejme najradšej. Bol som menší, všetko som si užíval a snažil sa pomaličky zlepšovať. Zažil som príchod strhujúcich noviniek do hry – stíhačiek Apis a Zeus, laserov LF-4 za ktorými sa každý hnal vrátane mňa.

    Nanešťastie sa mi stala nepríjemná vec. Spravil som chybu keď som sa zabudol odhlásiť z počítača v škole a všetko vybavenie mi bolo predané. Vtedy som sa nahneval a hru už viac nezapol. Všetko bolo stratené a povedal som si že už Dark Orbit nikdy hrať nebudem.
    V roku 2013 som však začal znova, tentokrát na serveri Globálna Európa 7. Účet som si založil nový, pretože som si nevedel spomenúť ani ako som sa na starom volal. Vrátil som sa k hre, pri ktorej som si užil veľa zábavy s kamarátmi, pri ktorej som sa vedel odreagovať. Uchvátili ma rôzne akcie v hre, vždy bolo čo robiť. Tak som si začal svoju loďku budovať odznova. Mal som mnoho dlhých prestávok, no vždy sa rád vrátim a zastrieľam si s ostatnými. Vždy som chcel byť ten, ktorého sa hráči boja keď sa vynorí z portálu a teraz som k tomu bližšie ako kedykoľvek predtým. Vďaka hromade aktualizácii, vylepšení, eventov lietam desiatimi stíhačkami zaodetých v červených Havokoch a za tryskami motorov môjho Spectruma zlovestne krúži P.E.T...

    Môj príbeh pokračuje a príbeh hry Dark Orbit taktiež. Možno kľukato, mierne neisto, cez množstvo jám a kopcov. Ale povedzme si na rovinu ... ísť po rovnej, hladkej a upravenej ceste by taká zábava nebola :)

    [​IMG]162468676
    Globálna Európa 7
     
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  11. Atyocela

    Atyocela User

    Ahojte Pilotky, Piloti moje herné meno na DOčku je Radioactive a chcel by som sa podeliť o môj príbeh ako som začínal s DarkOribtom.
    Začalo to nevinne v škole jeden z mojich kamarátov hovoril že našiel super hru. Najprv zo začiatku som mu neveril lebo som Video hry nehrával ale povedal som si že veď ukáž možno zmením názor :D. Tak mi ju ukázal a ja že WooW že je to docela dobré tak som sa zaregistroval v roku 2010 a začal som hrávať. Začiatky ako každý hráč boli veľmi ťažké, nikoho som na hre nepoznal až na môjho kamaráta. Ten mi všetko vysvetľoval a ja som sa od neho učil. Ako čas plynul tak som sa to trocha naučil hrať. Ale ako som hrával tak vždy som rozmýšľal nad tým že prečo ostatný hráči sú lepši ako ja. Kamarát mi povedal že preto sú dobrý lebo posielajú peniaze na na účet (Uridium) :D Tak som si povedal že i ja chcem byť dobrý tak som začal posielať i ja Uridium :D. Poslal som prvú SMS pribudlo mi 3.700 uridia a ja že paráda :D až potom mi kamarát vravel že posielaj SMS v nedeľu a ja že prečo lebo ked pošleš SMS tak máš 3x násobok Uri a ja že OK tak som poslúchol. Prišla nedeľa a ja som svoj všetok kredit v telefóne poslal do DO a kúpil som si prvú loď a to Leonov bol som največší Boss v triede:D. Potom som si kúpil mojú prvú IRIS bol som proste frajer, 15 tisíc uri to nebolo len tak zadarmo. Tak som začal hrávať naplno lebo som bol zažratý do DOčka. Spoznal som nových kamarátov na hre a začali som hrávať spolu. Spoluhráči sa ma pýtali že prečo niesi v klane a ja že čo je to KLAN?? bol som hotový z toho :D. Všetko mi vysvetlili a dostal som sa do klan s klanom to šlo všetko lepšie pomáhali mi s úlohami s NPC a love na PVP. Najlepšie bolo natom že mal som veľa urídia a málo kreditov a za uridium bolo všetko drahé tak som nevedel čo mam robiť lebo posledná Iris stála cca 200 tisíc uridia a to bolo strašne veľa. No nevedel som že čo mám robiť tak som poprosil veliteľa klanu či by mi neposlal zopár mega kreditov. Na druhý deň sa zobudím a prihlásim sa a pozerám na kredity že WoW 100 mega to bolo niečo normálne som oslavoval:D. Ako roky plynuli i hra sa menila, tak i ja som sa menil na hre. Pribudli nové veci tak som ich musel mať za každú cenu, už som nebol len nejaký šupák na hre ale už som vedel čo si môžem dovoliť. Jedného dňa mi kamarát na chate napísal že prídi na TSko ja som nemal šajnu čo to je :D tak som si to našiel na nete a stiahol som si to. Zo začiatku som sa bal prísť na TS ale postupom času som zistil že sú to pohode hráči do teraz s nimi udržiavam kontakt. Prišli časy kedy som chodil s klanom na klanové nálety bolo to niečo brutálne tie RSB to si nemohol hocikto dovoliť ani ja som ich nemal :D. Potom prišla rana odišiel mi PC odpáli som matičnú dosku :D už som myslel že som skončil. Nevedel som čo mám robiť. Tak som začal hrávať u kamaráta bolo to niečo brutálne.
    Potom som si kúpil nový Notebook kvôli DO aby mi nesekalo tak som bol kápo som sa všetkým smial že im seka DO keď boli pravé Crazycuby zatiaľ mi Notebook slúži a DOčko stále fičí na plné obrátky. Boli chvíle kedy ma už prestávalo baviť DO lebo hráči začali podvádzať tak som nehrával ale chýbalo mi to a tak som si povedal že no čo už každý je iný jedny sú četný a druhý nie.
    Zážitkov je veľa to sa nedá ani napísať lebo to by sme to boli do rána :D ale jeden zážitok mám a to je-
    zážitkom bolo keď som z 0 spravil full účet všetko čo sa dalo to som mal až do teraz :D nemám tie nové lode :D.
    Hra DarkOrbit má stále baví mám ju rád a budem ju hrať.

    Dúfam že sa Vám môj príbeh páčil, som nesmierne rád že som sa takto kúsok mohol podeliť o moje začiatky.
    S pozdravom Radioactive

    [​IMG]53484006
    Server- Globálna Eurora 2
     
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  12. Psal se rok 2009, já chodil na základní školu do páté třídy. Většina mých vrstevníků v té době již přičuchla k nějakému tomu hraní her na PC, ať už na facebooku nebo online klikačky a v neposlední řadě offline hry. Avšak těch , co měli doma PC nebo dokonce internet, tak těch bylo opravdu málo. Shrnul bych to tak, že většina z nás navštěvovala knihovnu, anebo jsme hráli ve škole či u kamarádů nebo příbuzných. Veškerý čas, který jsme strávili na PC, pro nás byl cenný.

    Jednoho dne přišel spolužák do třídy a sdělil mně a ostatním spolužákům, že hraje novou hru, která se jmenuje Darkorbit. Nikdo z nás ji neznal mimo něj. Říkal, že je to jakási vesmírná hra a že ho dost baví. Samozřejmě nás to oslovilo a při první příležitosti jsme si založili účty. V té době většina spolužáků měla účet. Server, na kterém hrajeme jsme vůbec neřešili, prostě jsme si co nejrychleji založily účty a začali jsme lítat. Mimochodem byl to server Globální Evropa 1. Pomalu ale jistě jsme poznávali hru a zdokonalovali jsme se. Po pár týdnech to někteří přestali hrát, nebo hráli jen občas. Mě to bavilo stále, hrával jsem pouze příležitostně, když jsem se dostal k nějakému počítači, takže se bylo stále v čem zlepšovat. No, na GE1 jsem to moc daleko nedotáhl. Hrálo tam dost hráčů a ceny v aukci byly obrovské. Získat Golíka byl nadlidský úkol. Byl to cíl skoro nás všech - získat Golíka - lítali jsme na Piraních, Big Boyích, Nostromech,... Vše se změnilo jednoho dne. Jdu si jako každý ostatní den do školy a před vchodem potkávám spolužáka, který mě ke hře přivedl. Vidím jeho úsměv na tváři a jak ke mě sprintuje a chce mi něco sdělit. To co mi řekl bylo asi toto: ,,Neuvěříš mi! Je novej server! Česko 1, hraje tam málo lidí, musíme tam začít hrát!Vydražíme golíka!" Musím uznat, že mě to dost potěšilo, ta vidina, že budu lítat s Golíkem byla lákavá, bodejť by ne, nejlepší loď ve hře!

    Na nic jsem nečekal, opustil jsem GE 1 a založil si účet na Česku 1. Nick jsem si zvolil velice originální - .:UberSibelon:.. Jak jsem již psal, cíl byl jasný, vydražit vysněnou loď. Začal jsem šetřit kredity. Za pár hodin hraní jsem poctivě našetřil na Streunerech, Lordakiích, Saimonech a Mordonech sumu, která by mohla být dostačující. Bylo to 128 000, ano zdálo se mi to dost. Rozhodl jsem se, že večer dražit nebudu a že to zkusím druhý den ráno ve škole. Bylo něco před desátou ranní a my jsme měli angličtinu. Ve třídě jsme měli počítač a já řekl spolužákům, že mám našetřeno a nalogoval jsem. Řekl jsem, že těch našetřených 128 000 tam hodím pár sekund po skončení stávající aukce, abych tam byl první. Poté přišla do třídy paní učitelka a všechny nás vyhnala od PC, naštěstí byl v naší třídě žák, který byl o level výš v angličtině a tak si mohl dělat co chtěl. Řek jsem mu, že hned jak začne nová aukce, ať tam dá všechny moje peníze, šel jsem all-in. Když se blížila desátá hodina, znervózněl jsem a přiblížil jsem se k PC. běželo posledních pár sekund aukce a najednou se tam objevilo Do skončení příští aukce zbývá: 59:59, řekl jsem mu:,, Draž!" Napsal tam částku a kliknul na tlačítko dražit, roloval dolů a golíka nedražil nikdo, peníze byly fuč a my jsme to nechápali. Najednou se podívám a vedle tlačítka start se mi objevila loď Goliath. Shodou náhod se ta částka připsala ještě do staré aukce a já přehodil hráče, který ho dražil. Byl jsem v šoku a šťastný i spolužáci z toho byly mimo. Tuhle příhodu si pamatuji doteď a jen tak ji asi nezapomenu.

    Poté jsem občasně hrával, ale ani na Česku 1 jsem to v té době nějak daleko nedotáhl. Myslím, že nejlepší hodnost jsem měl Majora. Výbava nic extra, rozhodně jsem se nedokázal vypracovat do full. Chyběly mně zkušenosti. Nevěděl jsem, co je nejlepší na zdokonalení, prostě jsem jen tak lítal a užíval si. Občas jsem musel střílet Streunery na 1-1, abych získal uridium na opravu a na nové mapy jsem se pomalu ani nepodíval, byl jsem takový průměrný hráč. Co se týče fóra, už v té době jsem na něm působil. Ano, v té době ještě na starém fóru a hádám, že moje příspěvky moc velkou úroveň neměly. Postupem času mě hra přestala bavit a hrál jsem jí čím dál méně. Ani v mém okolí nebylo moc lidí, co ji hráli.

    Hra se stále vyvíjela a měnila, občas jsem si ji zahrál, abych se podíval co se tam děje. Hrál jsem kupu ostatních online her, takže jsem byl celkem vytížen. Přesto jsem se posléze rozhodl, že se ke hře vrátím. Opět se dostávala do módy a dost lidí z mého okolí ji hrálo. V dubnu roku 2013 jsem si založil nový účet, protože všechny mé staré byly jaksi v kopru. Neváhal jsem a server jsem zvolil opět Česko 1. Věděl jsem, že např. na GE1 je hodně hráčů a velká konkurence a také na Česku 1 hráli mí kamarádi. Firmu jsem zvolil MMO, jsem v ní i teď, ale je pravda, že jednou jsem navštívil VRU i EIC. V té době jsem si také zvolil nový nick. Občas jsem potkal hráče s titulem a v síni slávy jsem si našel přehled titulů. Našel jsem tam titul imperátor a rozhodl jsem se, že se tak budu jmenovat. Hra v té době byla už úplně jiná. Nový klient, nové lodě, nové letouny,... První, co jsem chtěl mít byl Aegis, získal jsem ho celkem brzy a koupil jsem si ho za uridium za plnou cenu. Irisy jsem dražil za kredity a během pár měsíců jsem je měl všechny. V té době hráli i moji blízcí kamarádi, takže jsme se navzájem předháněli, občas i stříleli a když jsme spolu byli venku, tak jsme se nebavili o ničem jiném než o Darkorbitu. Byli jsme tou hrou posedlí. Dokonce si někteří z nás chodili posílat šutry ze skylabu hned co jim přišli, aby mohli prodávat Promerium co nejčastěji a získávat kredity. Darkorbit byl součástí našeho života. Jednou jsme s kamarády založili klan a byli jsme v něm jen my. Když jsme získali moduly, tak jsme si stavěli stanice a zažili jsme krvavé přestřelky. Hra nás velmi bavila. V prosinci se objevilo také nové fórum a já na nic nečekal a zaregistroval jsem se. Bavilo mě a baví mě doteď občas někomu poradit, už jen z toho pohledu, že vím, jak je hra "velká" a co všechno nabízí a když jsem byl já začátečník, tak jsem také potřeboval rady.

    S postupem času jsme opět hru opouštěli, či jsme si dávali pauzy. Já jsem prostě nevydržel hrát x let v kuse, občas jsem měl pauzu měsíční, občas půlroční atd. Vždy jsem se ale ke hře vrátil. Nyní hraji aktivně a dost mě to baví. Už i ta výbava se celkem rýsuje, full sice nejsem, ale blížím se k tomu každým dnem. Občas dokážu pozlobit nějaké plukase a trošku s nimi zafightit. Co jsou ve hře nové formace a lodě, tak se celkem dá i s průměrnou výbavou dobře bojovat. Shrnul bych to tak, že až teď po x letech, co hru znám, jsem pochopil jak vydělávat a do čeho investovat uridium a už se jen zlepšuji. Top 100 asi nikdy nebudu, ale myslím, že za čas budu dost zkušený hráč. Teď bych se nazval hráčem, který hru zná, ale má spíše průměrnou výbavu a hraje ji pro zábavu. Snažím se pomáhat i ostatním hráčům a na chatu jsem slušný. Když jsme u chatu, tak ban jsem nedostal už celkem dlouho. A s tím mě napadá ještě něco, co bych sem mohl napsat. Dříve jsem bany dostával celkem často. Byl jsem dítě a občas mi prostě ulítlo nějaké slovíčko, nebo jsem někoho provokoval. Celkem zajímavá věc se mi stala pár let dozadu, kdy se hrálo mistroství světa v hokeji. Česko hrálo zápas v play off a podařilo se zvítězit. Já měl puštěnou televizi a k tomu jsem hrál Darkorbit. Po výhře jsem se radoval a i s ostatními hráči jsme trochu spamovali chat. V tom přišla Infinity a začala nás varovat, no mi neposlechli a spamovali dál a najednou jsem dostal ban. Relognul jsem se, abych zjistil na jak dlouho a v chatu hláška- Byl jsi zabanován na dobu neurčitou. To jsem koukal panečku. Cca po měsíci jsem se odhodlal a napsal jsem na fórum žádost o zrušení banu, Infinity jsem se omluvil, vyhověla mi a ban zrušila. Od té doby už jsem se celkem hlídal. Tímto bych chtěl pozdravit bývalé adminy a moderátory hry, třeba si to někdo z nich přečte.

    No ve hře jsem toho sice tolik nedosáhl, ale i přesto jsem zažil dost zábavných a pěkných okamžiků a poznal nové hráče a hráčky. A především mě hra bavila a baví mě doteď, a to je si myslím hlavní. O tom zda bych něco změnil asi nemá smysl psát, stejně nejsem vývojář, jen doufám, že do budoucna se hra zlepší spíš po stránce technické a nebudou zbytečné problémy a bugy a všichni si budou hru užívat a nebudou nadávat. Fíha, to jsem se rozepsal, a to jsem slohy vždycky nesnášel. Všem,c o to přečetli celé bych rád poděkoval a doufám, že Vás můj příběh aspoň trochu zaujal.

    [​IMG] 97702263
    Česko 1
     
    Andromeda., Punisher a Borat tohle ocenili.
  13. **Horor**

    **Horor** User

    Zdravím pilotky a piloti,
    tajuplný vesmír DOčka jsem objevila roku 2009. Hru mi ukázal kamarád, s kterým jsem chodila do školy. Nikdy jsem nemívala moc ráda střílečky, ale dala jsem tomu šanci a nelituji :) už v první chvíli mě hra neuvěřitelně nadchla.

    Začala jsem hrát na CZ1 ve firmě MMO. Ve vesmíru mě asi většina zná podle nicku SuZy. Mívala jsem i jiné např. zuuza, Suzanne. Většina dosti podobné, nemám moc představivost :D Začátky byly velmi krušné, tehdy létaly stovky pilotů, ale s kamarádem jsme si navzájem pomáhali a stoupali dál.

    Má první lepší lodička byla Leonov. Jednou jsem se dívala do obchodu, jaké existují lodičky, a když můj kurzor narazil na Leonku, řekla jsem si, že tuto lodičku musím mít! Pamatuji si, že jsem usilovně sbírala boxíky, abych lodičku měla. A stalo se, po týdne jsem ji měla. Leonov mi hodně pomohl, všechno najednou šlo mnohem lépe. Vzpomínám, jak jsem expila letounky, abych je potom mohla prodat a vydělat na tom :D

    S časem výbava pomalu rostla a nastal čas na jinou loďku. Pořídila jsem si Vengeance. Parádní loďka, pomocí ní se mi snížil počet mých sestřelů a zvýšily úspěchy. Tehdy jsem začala létat na nové mapy, tak že na oblíbenou loďku Leonov nezbylo místo. Nicméně stále ji ráda vytáhnu z hangáru :) Postupem času výbava byla už skoro komplet a přišel na řadu Goliath. Oblíbená loďka do vesmíru, zkrátka bojový křižník.

    Pokud si dobře pamatuji, můj první klan byl Policie Marsu, skvělá parta lidí, která mi pomohla se vylepšit a nalézt přátele, na které se dá spolehnout. Nicméně uplynutím nějakého času, klan se bohužel rozpustil a přišli další na řadu jako: Huul, Sob a nakonec S.A, kde jsem až doteď.

    Na staré časy ráda vzpomínám, bývaly doby, kdy se pořádaly nálety v počtu 100 lodiček, to byla jízda. Cubikony, které střílelo klidně 20 lodiček, žádné sólovky, nebo SB tam byly takové mraky lidí :) a hlavně si lidé pomáhali, tehdy když se objevil nějaký rudoch na mapě, všichni se do něj z chutí pustili, to už bohužel dnes neplatí, což mě mrzí.
    Pak jsem si dala dost pauz, na hru nezbylo moc času a už ani nebyla moc chuť hrát nejspíš kvůli moc novinkám i dost lidí hru přestalo hrát.

    Později jsem hru znovu začala aktivně hrát, opět mě začala bavit. Bylo na co vydělávat a co vylepšovat. Hra mě znovu přilákala nikoliv kvůli novinkám, nýbrž kvůli klanu, v kterém jsem až dodnes. Lepší spoluhráče, bych si nemohla přát.

    Po letech se tu ledacos změnilo. Přibylo spousta novinek. Někteří hráči odešli a nový přišli, staří se zase vrátili atd. klasický koloběh. Hra mě stále baví a doufám, že to tak bude i nadále a svou firmu MMO nikdy nezradím :)

    [​IMG]54079926
    CZ 1
     
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  14. Dobrý den, jmenuji se Daniel a je mi 16 let. Můj příběh začíná 13. 8. 2001, kdy jsem na svět vylezl jako malé, půl metrové, 3,5 kilogramové miminko. Prvních pár let života jsem prožil bez počítačových her. Avšak v roce 2010 jsem začal hrát první hru, tou byla FARMERAMA, O rok později, tedy v roce 2011 ve 4. třídě na základní škole jsem začal chodit do školní družiny, kde všichni spolužáci a kamarádi pařili mně neznámou hru DARKORBIT.

    Takže už se konečně dostáváme k začátku mého příběhu v této úžasné hře, při které jsem strávil X tisíc hodin svého času. První server, na kterém jsem se ukázal, byl server Česko 1 ve firmě EIC. Co si pamatuji, tak na prvním účtu jsem moc úspěchů nedosáhl, jelikož mě stále někdo střílel a nedařilo se mi dražit žádnou výbavu. Takže mě hra po pár dnech omrzela. (teď bych dal cokoliv za to, kdyby se ty časy, kdy byly plné mapy vrátily).

    Na štěstí jsem se ještě ten rok ke hře vrátil, ovšem s novým účtem i s mým hraním to dopadlo stejně jako na předešlém účtu.

    Po tomto „konci“ jsem se ke hře vrátil až v dalším roce, tedy v roce 2012, před letními prázdninami. To už jsem změnil server a začal jsem na CZ2, opět ve firmě EIC, kde jsem ovšem opět vydržel hrát jen pár dní a znovu jsem s hraním skončil.

    Opět jsem si dal s hrou pár měsíců pauzu. A už se dostáváme k tomu hlavnímu, tedy k účtu, na kterém hraji do dnes. Tento účet byl založen 25. 10. 2012, jak jinak než ve firmě EIC a tímto dnem také začalo moje aktivnější hraní DARKORBITU. Opět jsem hrál s kamarády z družiny, jelikož jsem neměl PC, tak jsem hrál hlavně ve škole, doma jsem se ke hře dostal, jen když jsem si vyřval puštění na notebook rodičů. :D Což bylo hlavně po večerech a v noci, protože byly levnější aukce. Takže na téměř každou noc jsem měl nachystaný budík, abych mohl dražit v aukci. V té době se ještě nevracely kredity, takže jsem vždy málem dostal infarkt, když mě někdo přehodil. Po pár dnech nočního vstávání se mi povedlo vydražit loď GOLIATH, což byla naprostá paráda a v družině jsem byl BOSS. :D

    Na Vánoce roku 2012 jsem dostal svůj první notebook, takže jsme začali hrát hru ve velkém i z pohodlí domova. V tu dobu jsme hráli už jen tři, protože ostatní stálé pukání omrzelo, takže jsme létali již jen v menší skupince, kecali jsme na skypu, farmili VK, stříleli malé NPC na mapě 4-5 a užívali si života na orbitě. Bohužel na konci školního roku 2013 přestali kamarádi aktivně létat a já tu zůstal sám, takže jsem si řekl, že nejlepší bude najít si klan, jelikož létání o samotě mě moc nebavilo.

    Hledání netrvalo dlouho a našel jsem klan, který mi pomohl na mapách i při aukcích, protože mi náčelník naposílal pár milionů kreditů. V tomto klanu jsem konečně dodělal full IRIS. Na neštěstí náčelník přestal hrát, takže život v tomto klanu pro mě již neměl cenu.

    Na štěstí už jsem měl vyhlídnutý jiný klan. Byl to klan [Png], v tomto klanu jsem poznal fajn hráče a hráčku, kteří mi byli ochotni pomoci se vším, také jsem zde dosáhl svého prvního cíle, kterým byl level 20. V tomto klanu jsem také moc dlouho nevydržel, jelikož se rozpadl, ale vedení a většina kamarádů se přesunulo do klanu [Rsz], takže jsem nemohl udělat jinak, než se opět připojit k nim. J Bohužel se klan po pár dnech opět rozpadl a mě už ve firmě EIC nic a nikdo nedržel, takže jsem změnil barvu a přešel k VRU.

    Jeden hráč z klanu Rsz přešel se mnou, takže jsem nemusel létat o samotě nebo shánět nové kamarády. Ve firmě VRU jsem začal hrát na hodnost, dosáhl jsem, hodnosti Plukovník-začátečník. Mým snem byla hodnost plukovník, což byl druhý cíl, ke kterému jsem se chtěl dopracovat. K této hodnosti jsem se již blížil. Ovšem jsem jí nedosáhl, protože mě minulý rok přemluvili 3 spoluhráči k přestupu do firmy MMO.

    Díky přestupu jsem ztratil necelých 200 milionů cti, takže se mi moje vysněná hodnost opět vzdálila. Ve firmě MMO létám do dnes. Dosáhl jsem zde asi nejvíce úspěchů své „herní kariéry“, těmi jsou hodnost plukovník, level 23, kompletní výbava na levelu 16. Většinu času, co létám, jsem hrál hlavně pro klan. Takže jsem spíše ten typ, co pomůže kamarádovi nebo hráči z klanu nebo aliance z nepřátelské firmy, kvůli tomu nejsem u hráčů z MMO moc oblíbený. Na štěstí jsem se s tím za tu dobu, co zde létám, již smířil a nějak mě to netrápí. :D

    V budoucnu bych chtěl poskládat Cyborga, udržet si plukovníka, pokud by to šlo, tak se i posunout na šéf-plukovníka. Bohužel nemám přes víkendy tolik času, takže na šéfa to nevypadá. :D

    No a tím bych to asi ukončil, už takhle je to dost dlouhé a pochybuju, že to někdo dočetl až sem… :D

    Server: Česko 1
    ID: 94315818
     
    Punisher a Borat tohle ocenili.
  15. Tak dnes som sa rozhodol napísať aj ja moju cestu touto hrou.

    V hre ma hráči poznaju pod nickom Neo,samozrejme vždy s nejakým doplnom v mene :D neo troublemaker,your nightmare neo a pod.
    Čítam veľa postov o tom, ako všetci začali s loďkou a potom ju expili až to dali na ufe,ufeg lode.
    No moja cesta taká nebola. Tiež ma k tomu dostali kamaráti ktorí to vo veľkom hrali, posielali peniaze a podobne. Moj prvý učet bol,ani neviem aké mal meno, ale pamätám si že každá prezývka v hre ktoru som chcel bola obsadená, tak som s nervami postláčal rozne klávesy ktoré nasledne tvorili moj herný nick na istý čas. Moje prvé slová na chate boli, pomoc dojdite mi pomocť, naháňajú ma streunery :D ..
    Medzi moje prvé radosti bolo keď som na nejakom servery mal phoenixa s lf3, viete ako vyzerá navonok ked má lf3, plus v tej dobe, bol to rok 2009 bolo niečo,mať farebný laser. Ako to pokračovalo, mal som loď bigboy na čo som bol patrične hrdý. Avšak som nepoznal veci ako skylab a do istej doby ani to, že do stíhačiek viem naložiť vybavenie. Medzi moje obľubené akcie patrila invázia, to boli "druhé Vianoce" , ničit kucurbia bol splnený sen. Druhá vec ktorú som robil že som bol "portový lovec" - toto berte ironicky s bigboyom :))
    Istý čas na darku si starší hráči pamätáme suboje na portoch medzi mapami 1/4 a 3/4 keď ste sa portli a na druhej strane čakali hráči. Kto chcel,pustil sa do boja.Na tomto účte som sa hrajkal ešte dlhšiu dobu ale veľký progres som nemal. Začal som hrať server ge1 kde som mal yamato. Tam som stále obchádzal mapy takým štýlom že som vždy išiel uplne pri zone žiarenia aby ma nikto nezbadal. Na mape 1/4 som si v hornej časti pri radiačke farmil boxíky a našetril na svoju prvú vegu. Mojím snom bolo získať goliatha. Tak som začal hľadať servery kde by to šlo. CZ1 a podobne... po istom dlhšom čase darkorbit spustil server Globálna Amerika 5, hráčov tam nebolo tak veľa natlačených a ceny mi prišli naozaj dobré, pripomínam v dražbe ste ceny nevideli a o všetko ste prichádzali. Začal som sa teda pokušať získať kredity a nejako sa dostať k vysnenému goliathovy. Moja taktika bola zaujímavá, mal som viacero účtov na ktorých to nevyšlo. Pointa bola tá, že som nahral prvé kredity a za ne potom dražil cpu a predmety v aukcíí, ktoré som predával za viacnásobne vyššiu cenu. Naj sa zarábalo na cpu slot rozšíreniach, dali ste 300k kreditov a zarobili na predaji 900k, čistý zisk 600k. Samozrejme niekedy som prišiel o všetko a ak to tak bolo išiel som na iný učet. Raz som mal na učte niečo okolo 1,8miliona ktorý som získal takýmto spôsobom. O všetko som prišiel a zas som musel škrečkovať kredity. Jedného dňa to ale prišlo. Vstal som ráno pred 6:00 , na ga5 obrátený čas = 00:00 u nich. Dražil som goliatha za 5 miliónov kreditov, áno vtedy boli ceny vysoké a neviem ako sa mi to podarilo, ten server bol menej početný vtedy,preto som sa tam pokúšal o goliatha. O 6:00 moja nervozita prestala a premenila sa na veľkú radosť. V mojej garáži stál goliath! Problémy prišli keď ste nemali urídium to boli nervy :D po istom čase som si vydražil moje prvé dizajny, zbožňoval som exalted goliath a bastion. A tak som si istý čas lietal na goliathovi 1iriske a 7 flaxíkoch. Spoznal som jedného kamaráta ktorý sa v do vyznal. Poradil mi, aby som prešiel na loď leonov na goliatha sa vykašľal a farmil na dolných mapách. Kupoval vždy 6 flaxiek ktoré som vyexpil na level 6 a následne predal. Mal som z toho profit a kredity rástli. Začal som dražiť, štíty,lf3,iris - za väščinou 150/200 milionov, niekedy aj viac. Tiež som vedel kedy je dobré dražiť a na časy si dával pozor. Bol som aukciový odborník. A tak to išlo ďalej. Všetko sám za seba postupne. Keď som mal 7 irisiek , objavil som klan. Wolf, bol zložený z hráčov z mnohých krajín a tam sa stala veľmi pre mňa nezvyklá vec, dostal som kredity na vydraženie poslednej iris, nemusel som šetriť ani nič podobné. A tak som konečne doklepol svoje vybavenie.
    Po istom čase prišli do hry nové lode, aegis,spearhead,citadel. Aegis som veľmi chcel, jej schopnosti boli na nezaplatenie. Tak som začal šetriť, po veľmi dlhom čase som si na aegis naozaj našertil a mal ju medzi prvými na servery. Potom na scénu prišli aegis elite dizajny, po ktorých som slintal keď som videl prvých full hráčov na paladiu s týmito dizajnami.


    Postupne som urobil svoju prvú alfu a následne betu,prišla aj zeta kde som dostal svoj prvý havoc. Našetril som si na spearhead. A s týmito lodičkami som hral dlhú dobu. Dlhý čas som sa zas nezlepšoval a samozrejme vždy som mal medzi hraním prestávky keď ma hra proste nebavila. Všetko sa začalo meniť keď som od začiatku hrania hral za firmu mmo a väčšina top hráčov sa dohodla že prejde k eic kôli paladiu. Mnoho hráčov muselo urobiť to isté ak chcela paladium. Niečo ako zmiešané klany nefungovalo. Tak som musel prejsť k eic aj ja. Našiel som klan 5-3! ktorý následne dlhú dobu udával kto bude na paládiu a kto nebude. Zrodil sa nápad. Urobiť všetkým to, čo urobili. Áno, všetci členovia klanu zmenili firmu na VRU. My sme odvtedy udávali pravidlá. Nič netrvá dlho a začali sme sa rozpadať, ked náš veliteľ len tak odišiel. Tak som zas bol vlk samotár ktorý sa motal. Medzitým prišlo do hry draženie a ja som si za nechutné množstvo kreditov vydražil aegis veterán. Ako to tak šlo ďalej , našiel som si klan GEO, v ktorom som našiel naozaj dobrého spoločníka ktorý rád každému pomohol. Náš klan išiel hore a postupne sme boli medzi mocnými klanmi na paladiu. Ako čas plynul, náš klan išiel dole a ja som potreboval muny a extra energie. A vtedy začalo moje obdobie , kto vlastní pala, u toho som. Nebol som v popredných klanoch ale v tých ktoré s tými poprednými mali spojko a tým pádom aj pokoj na paládiu. A tak to pokračovalo, kupil som apis,našiel nejaké lf4, mal pár havokov.

    Zbožňoval som halloweenske a vianočne akcie. Vtedy som si užíval akciové boxy a úlohy a to buď napätie na mapách alebo uvolnenosti počas Vianoc. Následne prišli demanery, tie prvé som nezažil ale druhá akcia s nimi bola tuším len jednodňová kde ste museli zabiť 5 demanerov, tzn. byť prvý kto klikne. GA5, je server kde hrá viacero krajín. Najviac tam najdete španielsky hovoriacich hráčov a rusov. V ten večer sme boli rôzny hráči v skupine. Plná skupina , 8 hráčov. Bol som dobrý klikač a dobrá výberca mapy. Istú časť do misie som naklikal ja, ale ku koncu, pamätám si to doteraz. Ma ten hlúpy španiel vyhodil, práve vtedy keď sme mali demanera červeného, nadával som , nevedel čo robiť, tak som musel ďalej hrať, napísal som mu čo to má byť?? Pozval ma naspäť ani sa neospravedlnil. Potom sme to dali asi okolo 01:00 v noci, nevidel som už na počítač a hneď som všetko vypol. Tak som mal moj prvý hercul. A zas išlo obdobie hrám-nehrám a progres minimálny. Vybavenie išlo hore ale veľmi pomaly.Z bední mi popadali nejaké lf4 a skill dizajny. Vydražil som si citadel za vyše 1,5miliardy. Prišla ďalšia demaner akcia, Neo klikač bol pripravený, v tej dobe som zistil presne kedy sa demaner spawnuje a uplatnil jednu hnusnú vec, začali sme si demanera preberať citadelkami aby sme mali do úlohy zostrel. Vedel som dobre klikať a prebrať efektívne paľbu možných klikačov. To sa mi stalo aj osudným keď som rýchlo na želanie mojej skupiny nawarpoval citadel ale prišiel som o všetky irisky...irisky som získal rýchlo späť a pokračoval ďalej. Počas halloweenu som získal full demon a za 1,7 miliardy vydražil sentinela, to bolo ako mať lambo v garáži :D A zas sme prišli k tomu hráme-nehráme :D .. vždy som niekedy dlhší čas nehral a potom ma to zas chytilo

    Pred dvoma rokmi som si povedal že by som to mal dať na full havok a naozaj. Sepmber pred dvoma rokmi bol mesiac full havoku a kúpi zeusa.Myslel som si super, mám full havok,lode,aj lf4,všetky formácie. Avšak v hre bol surgeon,stále nezískané herculy a nové formácie. Tak to išlo ďalej, z červenej bedne a jedného kľuča som získal loď surgeon, po mnoho neúspešných pokusoch pri akciách na prekvapenie v bránach. Na začiatku tochto roku som mal všetky formácie a 4 herculy, tak som si povedal že by som to mohol dať na full lf4,full hercul. Toto leto som to dal. Mojím tempom keď som dark nehral niekedy pol roka, niekedy mesiac. Vždy tam bola prestávka. Vo fightoch ma je ťažko poraziť a ani férovky typu 3v1 ma neodradia a stáva sa, že ja z nich odchádzam ako ten kto vyhral.
    Ale na jedno som pyšný, všetko som si urobil sám a všetko si sám vybojoval. Do hry som investoval možno na zlavák a to bolo všetko.
    Za ten čas a cestičky ktoré som hľadal by som mohol robiť poradcu hráčom ako hrať a postupovať. A tak vidíte že vypracovať sa dá aj šikovnosťou.

    Snáď sa v tomto mnohí starí/noví hráči nájdu.

    [​IMG]75476535
    GA5
     
    Andromeda., Punisher a Borat tohle ocenili.
  16. Punisher

    Punisher Board Administrator Team Darkorbit

    Súťaž je oficiálne ukončená a vyhodnotenie bude behom najbližších dní ako je to v zadaní. Výsledky budú zverejnené na fóre. Ďakujeme Vám za vaše príbehy.
     
  17. Korben

    Korben User

    Nesúťažný príspevok.

    A teda na záver sem teda aj ja hodím zopár písmen. :D

    Tak pekne od počiatku.

    Narodil som sa ako maličký, krpatučký chalanisko. Len čo som vykukol na svet, hneď ma nejaký chalan v bielom plášti držal za nohy a plieskal po zadku.
    Začal som na neho revať že čo si to dovoľuje, no chalan ma úplne ignoroval a kecal niečo ako "mamička je to chlapec".
    "No jasné že som chlapec" nemusí ma preto trieskať po zadku, ako klampiar škodu 110 R Coupé, ktorá mimochodom v tom roku začala fičať po cestách necestách. :D
    Tak že vrátim sa k tomu bielemu diablovi, čo ma mlátil. Tak že revem na neho, "toto ti raz vrátim", no nevrátil som. Neviem či to bolo mliekom, alebo dojčenská výživa, no ten obraz dolu hlavou, mi nejak zmizol z USB pamäte.

    Len čo som sa dostal do náručia svojej drahej mame, zjavil sa znenazdania môj apa, tata, teda otec, ktorý od radosti 3x zamdlel a 2x netrafil dvere, zobral ma do náručia, od radosti 3x vyhodil, no len 2x chytil.
    To boli moje prvé skúsenosti s lietaním. :D

    Potom so letel zo schodov, z bicykla, z balkóna, zo strechy zo školy a nakoniec z domu.
    Začiatky boli ťažké a čo už je ľahké na tomto svete.

    Prvé moje PC bolo PMD85-II. Neskutočná mašina. 3 hodiny tam človek programoval v basicu (programovací jazyk minulého storočia) hru had a keďže akákoľvek pamäť bol prípadne napojený magnetofón a paska, čo sa dalo nahrať až po plnom dopísaní programu, tento zázrak techniky skolaboval, pre nadmernú teplotu. No jedného by porazilo a tak sme pri tom sedeli radšej dvaja.
    To bol môj prvý tréning skúšky nervov s PC. Tak že PMD mašinke vďačím za svoj kľud pri DO. :D

    Následne som si prešiel vývojom techniky a jej systémov od ms-dosu až po henten oný win10. Prvý internet, na ktorom kým sa načítala stránka, mal človek na tvári otlačenú celú qwerty klávesnicu, po tom ako zaspal pri načítaní stránky. Väčšinou som horko ťažko zaplakal, ešte ťažšie zahrešil a tak si cibril kľud a pohodu rodinného krbu, keď v ňom horela tá hnusná pomalá šunka, zvaná pentium1. :D

    A takto roky išli ako aj pentium 2,3,4 a zrazu po povinnej vojne, prišla ona, môj 5 Element. Padla mi do oka úplne bez upozornenia, sama a len tak znenazdania. A žili spolu, až kým...... no nepredbiehajme.

    Tak keď už som bol tak usporiadaný, internet už fičal, skoro ako svetlo a ako som spomenul, tak lietanie mám od malička v krvi, hľadal som nejakú zábavku, niečo na lietanie.
    Nič ma nejak neoslovilo, tak som zakopol o travián, určite to niekto pozná, no jediné čo sa tam hýbalo, bola mucha na monitore a tak to po roku trápenia zhaslo. Medzi tým bolo kopec rôznych hier, až som natrafil na DO.

    Hra, ktorá sa hýbala, mala živí chat a niečo do seba. Aj keď začiatky boli ťažké, zarobiť 500 uri bolo neskutočné a 100 000 kreditov úmorné, predsa ma tá hra chytila a ešte viac po pár mesiacoch, keď som konečne presedlal z nostroma na leonova a keď ma pod svoje krídla zobral jeden super klan v ktorom boli neskutočne perfektný ľudia, ktorých mám rád aj dnes. Tak že táto hra mi dala nie len zábavu, ale aj zopár reálnych priateľov. Síce už moc nelietajú ale v reále ich vždy rád stretnem.

    Dosť nostalgie, ideme ďalej.
    Osobne som hru hral vždy bez nejakých programov. Nikdy mi neišlo o prestíž, ale vždy len o zábavu, na ktorej sme ako klan, fičali niekedy až do rána, kým mi môj 5 element, nezrušil pripojenie. Nesmierne ma tešilo, že na GE? sme sa na popredné pozície prebojovali medzi najlepšie klany a dokonca určitú dobu aj ako č.1, čo ovšem dlho netrvalo, ale potešilo.
    Spolupráca vo firme, rivalita firiem, klanov, spoločný lov klanov, proti nepriateľským firmám, to bolo niečo super, čo bohužiaľ, už dnes hráči nepoznajú. Škoda.

    Rok po mojom začiatku, som začal rýpať na fóre a neskutočne som štval moderátorov na fóre. Bol som zakladateľ lamixovania, no na rozdiel od pravého menovateľa názvu, som sa snažil aj trocha o normálnu diskusiu, aj keď môj protivník a neskôr šéfko Zafod to mal so mnou ťažké. No napriek tomu ma zobral medzi moderátorov, aj keď mi je jasné, že okrem banu, to bola jediná možnosť, ako sa ma zbaviť. :D
    So Zafom, sme toho veľa upiekli, neraz mi zachraňoval kožu na fóre, vždy stal za mnou, vždy rád poradil a pomohol. Nebol to admin, ktorého prioritou bolo banovanie hráčov, ale vždy chcel pomáhať a vo vo votom to je. Dík Zafe, ak sa tu znenazdania zjavíš a toto objavíš.

    V ére moderátorov som stretol mnoho dobrých moderátorov, jeden smutný odchod výborného a charizmatického moderátora a človeka, ale aj modov, ktorý sa moc nevydarili. Avšak všetko je skúsenosť, či už je dobrá, alebo zlá.
    Popísal som tu zopár tisíc príspevkov a ešte viac som ich prečítal a pokiaľ moje očakávanie zlepšenia hry neopadne, tak ich ešte zopár napíšem a hádam budem ešte trocha svojím arogantným spôsobom otravovať vzduch ako na fóre, tak aj v hre.
    Napísal by som toho viac, ale dochádza mi papier v monitore a aj šťava v baterke po celodennom pracovnom nasadení, ktoré sa neúprosne a znova blíži, každou hodinou.:confused:

    Tak mi pán boh pomáhaj
    Ak ste prišli až sem, tak ste dočítali slovo Korbena, ktorému sa už nechce písať, lebo na oči chytá šetrič, 5 element chrápe, pes mi obsadil základňu, teda podhlavník , ráno je bližšie, ako by sa zdalo.

    Dobrú noc 0:44, dobré ráno, do zdivenia. :D
     
    Andromeda., Punisher a Warden tohle ocenili.
Stav vlákna:
Žádné další odpovědi nejsou možné.