Dark Orbit - Černé Proroctví

Diskuze na fóru 'Archív všeho dalšího' zahájená uživatelem LukTok, 24/1/14.

Milý(á) fórum uživatel (ko),

pokud chcete být na fóru aktivní a máte zájem se zúčastnit v různých diskuzích a využívat dané fórum musíš se nejdříve přihlásit do hry. Pokud nemáš žádný herní účet, prosím, zaregistruj se. Těšíme se na Tvou návštěvu na našem fóru! „do hry“
Stav vlákna:
Žádné další odpovědi nejsou možné.
  1. LukTok

    LukTok User

    Název: Dark Orbit - Černé proroctví
    Autor: Lukáš Tokár (na foře: LukTok)

    Kniha se bude postupně psát v tomto vlákně, prosím všechny, aby mi tu moc nespamovali - kvůli přehlednosti textu.
    Samozřejmě si vyhrazuji autorská práva na text, který zde napíšu.

    Diskutovat ke knize můžete zde:
    Diskuze ke knize: Dark Orbit - Černé Proroctví

    Jednotlivé kapitoly:
    #1 kapitola - Vzpomínky na budoucnost
    #2 kapitola - Přípravy
    #3 kapitola - Velké big-bada-boom
    #4 kapitola - Z bitvy do bitvy
    #5 kapitola - Vítej doma
    #6 kapitola - Pár přátel stačí mít
    #7 kapitola - Tajemství
    #8 kapitola - Vzhůru dolů
    #9 kapitola - Nepřítel mého nepřítele je můj přítel
    #10 kapitola - Válka
    #11 kapitola - Bitevní pole
    #12 kapitola - Jeskyně tajemství
    #13 kapitola - Překvapení
    #14 kapitola - Otec a syn
    #15 kapitola - Pozemská říše
    #16 kapitola - Velký den
    #17 kapitola - Připraveni na smrt
    #18 kapitola - Není to osobní
    #19 kapitola - Černé proroctví


    [​IMG]

    1. kapitola: Vzpomínky na budoucnost
    "Není, kam jít. Půjdu doleva, smrt. Zahnu vpravo, smrt. Zůstanu a stejně padnu. George mi radí, abych nečekal a popadl alespoň nějakou šanci. Válka je hrozná věc. A ještě horší je, když ani nevíte, že jste v boji. Velím jednotce, kterou musím zachránit za každou cenu. Další rána, tentokrát už mě málem trefili do hlavy."
    "Stuffe, co se děje?! Stuffe, slyšíš mě? Okamžitě vezmi ty, co zbyli, a utíkejte k záchranné lodi! Já je zdržím, pane!"
    "Georgi, chceš se snad stát hrdinou? Nikoho tady nenechám, a tebe už vůbec ne! Všem přeživším, stáhněte se k záchranné lodi, kryjte se palbou!"
    Nově zkonstruovaná bitevní stanice na vzdáleném asteroidu, v hlavním pásu planetek sluneční soustavy, dokáže přilákat velké množství nepřátel. Jakýpak to jednoduchý způsob získání surovin, když jsou všechny připraveny na skladech v boxech.
    Základna bez obrany je jediná věc, která je nejzranitelnější v tomto světě. V dnešním moderním světě je těžké bojovat za spravedlnost, když si ji každý vykládá po svém. Všude již platí jen jedno - silnější vyhraje.
    Asteroidní stanice "Nová naděje" měla být záchytným bodem pro lidstvo. Ovšem nepřítel nás hlídá den, co den. Noc, co noc. Nebylo těžké si vyčkat na vhodnou příležitost.
    "Georgi, jsme u vstupních dveří. Potřebujeme pilota se vstupním kodem."
    "Stuffe, vem si Hisdenta, je to ten nejlepší pilot, kterého znám. Ten by dokázal uřídit i létajícího trabanta v bitvě a přežít."
    Stalo se. Všech 23 přeživších vojáků se nalodilo, jen jeden důstojník zůstal před lodí. Velící kapitán George Morloy, který měl dohlédnout na bezpečnost celé operace, se rozhodl zůstat.
    "Leťte, a řekněte všem, že budu bojovat do posledního dechu! Konec konců, někdo vám musí zevnitř otevřít hangárovou bránu."
    George tak učinil, a transportní loď Eukarya typu Nostromo T II odletěla rychlostí světla domů. V tu chvíli už na palubě Stuff rozmýšlel, proč tam George zůstal. Vždyť je to sebevražda! Ovšem jen George měl operační znalosti celé mise. Věděl, proč zůstává, a věděl, proč nepřátelé hned zaútočili. Nyní mu nezbývá moc času, musí hledat, pro co byl vyslán.
    Nikdo však nic nevěděl, a tak se posádka vzdala nejen kapitána, ale i cesty k vítězství.

    Před třemi roky:

    "Generále Panzere, dobrý den, nečekal jsem vás zde. Mohu nějak pomoci?"
    "Dobrý den, seržante Georgi. Víte, v těhle planetárních kasárnách to nikdy nevypadalo přes příliš šťastně. Přišel jsem vám oznámit, že vaše žádost na převelení k vesmírným misím byla schválena. Věřím, že v tuto brzkou ranní hodinu nejste přes příliš nabit enegií na to, co po vás nyní budu potřebovat, avšak spolupráce by se nyní hodila nejvíce."
    Země, planeta zrození lidské rasy, a planeta, kde započla, ale také i skončila dominantní válka. Válka s koloniemi Marsem a Venuší. Válka, ve které vyhaslo nejvíce životů, od dob 2. světové války. Všechny planety byly poškozeny natolik, že už neměly prostředky k pokračování ve válce. Válka skončila, meziplanetární senát se dohodl na tomto ukončení války. Výsledkem bylo potvrzení samostatnosti pro každou planetu.
    Vznikla Federace, která sdružuje všechny 3 lidské planety ve sluneční soustavě. Jako jediná organizace získala právo vlastnit armádní složku, která ovšem plně podléhá meziplanetárnímu senátu. Domovem Federace se stala vesmírná stanice zbudovaná na Europě, jednoho z měsíců planety Jupiter.
    Seržant Morloy byl převelen právě na tuto stanici. Během letu musel projít školením a výcvikovým letem. Potřebovali z něj udělat nejen dobrého vojáka, ale také schopného pilota. Už teď s ním měl generál Panzer jisté plány.
    Panzer byl totiž u toho, když se na vzdáleném a utajeném místě na Europě našla jeskyně, ve které se nacházely malby a různé mechanismy, které jsou podle expertů staré více než tisíc let. Pro lidstvo v roce 2304 to bylo nepochopitelné. Nyní, 11. května roku 2310 je skoro vše téměř přesně vysvětleno. Jedna věc však zaráží všechny.
    Na konci jeskyně se nachází jedno podivné zařízení, a nad ním je na zdi nakreslen portrét muže. Muže, jehož obličej je totožný s obličejem George Morloye. Nad obrazem se navíc nacházel text v neznámém jazyce. Panzer věděl, že to nevěstí nic dobrého, a proto sehnal toho, kdo byl na portrétu vyznačen. S očekávajícím úžasem, že ten, co je na obraze mu vše poví, se dočkal jenom zklamání.
    George totiž nebyl nijak výjmečný, dokonce ani neví, a ani netuší, že něco takového existuje. Ovšem jeho schopnosti dost často překvapují i profesionály.
    "Panzere, jste si jist, že je vhodné toho chlapce poslat na takovou zvláštní misi?!"
    "Pane senátore Ioniči, vím, že to může být jenom náhoda, ale podle databází se nikdy žádný takový obličej nikdy nevytvořil. Až nyní. A navíc, nedaleký asteroidní pás nám odhalil nové jeskyně. A podle geotermálních snímačů, se na jednom asteroidu nachází něco divného. Podle rádiových signálů se jedná o přístroj, který je v asteroidu schován ve vzduchové kapse."
    "Takže mi chcete říct, že zatímco tam venku se jednotky Saturnu připravují na válku s námi, tak se budeme zdržovat jedním jediným člověkem?"
    "Věřte mi, pokud se naši fylozofové nemýlí, tak jeho jediný život dokáže to, co nedokáže součet všech lidí ve vesmíru! Je zde sice šance, že jednotky Saturnu, které nás sledují, zaútočí, ale může to stát za to."
    "Uvidíme. Začněte s rozvíjením plánu. Maskování, utajení, a tomu seržantovi sdělte jen to, co bude pro něj důležité znát. Nic víc, aby nebyl přecitlivělej. Jo, a pane Panzere, pokud to selže, rozlučte se s kariérou v armádě."
     
    Naposledy upraveno: 1/5/14
  2. LukTok

    LukTok User

    2. kapitola: Přípravy​

    Po pár dnech letu transportní kolonizační lodí dorazila posádka k cíli. Obrovská vesmírná výzkumná a bitevní stanice sestavená na rozloze, která připomínala velikost bývalých Spojených Států Amerických na Zemi. George s překvapujícím upřeným pohledem na stanici ani nevnímá své okolí kolem okna.
    "Je to pohled, který se nenaskytne jen tak někomu, pane. Jmenuji je Stuff Rutherfort, specialista na vesmírné technologie."
    "Seržant George Morloy. Bohužel mi zatím nikdo neřekl, proč jsem zde. Nemáte pro mě náhodou nějaké zprávy?"
    "Na Europě bude -20 stupňů Celsia, měl by jste si připravit svůj vesmírný oblek. Co se týče informací, ani já jsem nedostal žádné informace. Prostě nás povolali. Je nás tady přes dvě stě. Jedna stovka vojenských dělníků a stavitelů. Pár achtitektů, dva geologové a pár technických inženýrů. A nakonec, já. Jsem specialista na všechna zařízení, která mají fungovat výhradně ve vesmíru."
    "Takže říkáte, že zbytek jsou vojáci a piloti?"
    "Pane, jenom deset vojáků. Zbylých osmdesát jednotek tvoří piloti."
    "Na to, aby člověk poznal připravenou bojovou operaci, nepotřebuje informace. Už jen z toho, kdo všechno tu je, lze usoudit, že budeme kolonizovat za doprovodu slušné obrany. Doufám, že piloti budou využívat alespoň kvalitní letouny. Pokud někam táhne pár stíhačů, jedná se o průzkum. Pokud ale vytasíte letku osmdesáti pilotů, tak už očekáváte, že je využijete. Okamžitě zajdu za generálem, tohle se mi přestává líbit."
    "Moment, pane. Generál právě hovoří se senátorem Ioničem. Přesně v jednu hodinu a dvacet minut se má celá posádka setkat v nákladovém prostoru A2. Nejspíš dostaneme informace ohledně našeho působení v tomto sektoru."
    Stuff dopověděl, a pokračoval v chůzi do své kabiny. George se ještě na chvíli zamyslel. Celý svůj krátký život se snažil zapojit do bitvy. Neočekával však, že to bude bez jeho vědomí. Trochu mu vyhládlo, a tak pokračoval to lodní části K1, kde se nacházela jídelna.
    V jídelně už se nacházelo pár pilotů, kteří hráli pokr. George přistoupil.
    "Pozor! Je přítomen důstojník" řekl jeden z nich.
    "Pohov, piloti! Kde je zbytek?" odvětil George.
    "Pane, jmenuji se Karl Lokpins, velitel skupiny Draků. Naše skupina se skládá z deseti členů, včetně mě. Dva ještě odpočívají, zbytek je zde. Ti v rohu, co momentálně obědvají, jsou naši. Těchto pět pilotů hrajou pokr, a já je kontroluju, aby nepodváděli. Hraje se o pozici ve skupině."
    "Výborně, pokračujte. A moment, takže vy nejste spojeni s ostatními piloty?"
    "Jak už jsem řekl, jsme tu po skupinách. Jsme spojeni jen vysílačkami, a to jen my velitelé. Dvě skupiny musí vést hlídku tam venku. Dvě musí být připravené k vystřídání hlídky. Zbytek má dočasné volno, dokud nepříjde na řadu. Vše se střídá v intervalu osmi hodin. Naše skupina, Draci, má identifikační číslo mise tři."
    George už věděl vše potřebné, a tak se šel vklidu najíst. O hodinu později nastal čas na schůzi v sekci A2. Loď už se totiž nacházela ve fázi přistávání na stanici Elga, na měsíci Europa. Mezitím se v sekci A2 sešli úplně všichni, až na tři momentálně řídící piloty transportní lodě.
    "Dobrý den všem, kteří jsou přítomni. Pro ty, kdo mě neznají, jmenuji se Dave Ionič. Je to možná naposledy, co se vidíme. Poté se budu plně věnovat správou kolonizace Europy. Je však na místě vás seznámit s důvody, proč jsem vás zde vzal s sebou.
    Jako skrytou složku ochrany tohoto sektoru byla schválena možnost přebudování jistého asteroidu. Vy všichni jste byli vybráni, ať už kvůli svým schopnostem, nebo něčemu jinému, aby jste umožnili naše plány zrealizovat. Nebudu vám nikomu nic nalhávat, jedná se o nebezpečnou misi už jen z vůdovu, že budete pracovat v asteroidním pásu.
    Bylo by však dobré upozornit ještě na jeden fakt. Všichni jste jistě slyšeli o Saturnu, a jeho nových vesmírných jednotkách. Jejich zvědové nás stále hlídají. Neútočí, ale vidí vše, co děláme. Využívají k tomu typ letounu s krycím názvem Spearhead. Je to rychlý, a téměř neviditelný letoun. Na síle a odolnosti však ztrácí vše.
    Dále gratuluji generálovi Panzerovi, který se uvolil, aby kontroloval průběh mise z Europy. Generál Panzer navíc povyšuje seržanta George Morloye na Kapitána, který bude dohlížet na bezpečnost operace a koordinovat letku. Zbytek obdrží své individuální plány stavby. Pokud vše půjde hladce, tak bude bitevní stanice dostavěna v průběhu několika týdnů. To je zatím vše, díky za pozornost."
    Schůze se ukončila, a loď přistála. Posádka byla okamžitě nasměrovaná k transportní lodi Eukarya. Nebyla to nějaká extra loď. Byla vyloženě sestavena pro rychlý transport surovin a posádky. Ovšem oproti jiným lodím typu Nostromo T II, byla Eukarya vybavena hyper pohonem s rychlostí světla.
    "Stuffe? Udělej pro mě prosímtě něco. Bude to poprvé, co budu velet letce větší, než je jeden stíhač. Budu se plně věnovat vesmíru, ty se však starej o pěší jednotky. Uděláš to pro mě?"
    "Jistě Georgi. Možná jsem jen specialista, ale vojenský specialista. Ten přídomek tam nemám jen tak. Neboj, spolehni se. S pohybem pozemních jednotek mám velké zkušenosti."
    Uběhlo jen pár hodin od přistání kolonizační lodi, a loď Eukarya vzlétává i s 80 stíhači typu Piranha MK II, vybaveny těmi nejsilnějšími lasery a zásobou jedné atomové rakety. Na palubě se nacházely všechny potřebné suroviny ke konstrukci stanice.
    Geologové zatím našli asteroid, a poté i místo, které by mělo být ideálním místem pro prvotní průřez dovnitř. Eukarya přepla do režimu rychlosti světla, a zmizela z dosahu radaru na Europě jako pavouk ze stěny.
    Hlavní pilot, Hisdent Harper, oznamuje přes komunikační síť lodi: "Pozor, hlášení! Opakuji. Pozor, hlášení! K asteroidu doletíme za dvě minuty, všichni dělnící, ať se připraví i se svými stroji v sekci D1. Budete vypuštěni jako první. Plány máte u sebe. Cíl, je vyhloubení středu asteroidu, který není zrovna malý. Skupiny čtyři až sedm, připravte stíhače, provedete průzkum a zmapování blízkého okolí. Už jen jedna minuta, všichni na svá místa. Přepínám a končím!"
    "Vše je tak rychlé. Já věděl, proč se mám vyspat a najíst" říká George Hisdentovi na můstku Eukarye.
     
  3. LukTok

    LukTok User

    3. kapitola: Velké big-bada-boom​

    "Kapitáne, pár vteřin do cíle. Pokud vše půjde podle plánu, hangár by měl být do jednoho dne vybudován a připraven k použití. Do té doby bude loď využívat starého osvědčeného systému maskování."
    "Výborně, Hisdente. Jen mi povězte, vidím vás prvně, na kolonizační lodi jsem vás vůbec nepotkal. Už jste nás očekával na Europě?"
    "Ne, pane. Já byl hlavní pilot té kolonizační lodě. Víte, jsem tak trochu letecké eso. Ne z důvodu získaných bitevních úspěchů, ale z faktu, že dokážu létat se vším, co je k tomu určené. Už jako malý jsem stavěl malé letouny schopné letu. Později jsem od toho upustil a začal se věnovat čistě jenom létání s již existujícími letouny. Nyní mne omluvte, musím vyřídit trochu papírování a nastavení gyroskopických stabilizátorů. Připojíme se k pevné pozici nad asteroidem" a pokračoval k dalšímu pracovnímu stolku na můstku.
    George si oblékl svůj vesmírný oblek, aby mohl na práce dohlédnout zblízka. Po dvou hodinách se dělníci provrtali až do středu asteroidu. Na jejich záda dýchali stavitelé, kteří nemrhali časem, a hned s příchodem volného místa stavěli podle plánů.
    Po pár dalších hodinách již dělníci vytvořili chodby vedoucí na každou stranu asteroidu. Stavitelé vybudovali prvotní hlavní stanici na okraji jedné ze zdí vnitřního středního prostředí asteroidu. Geologové využívali své bezpilotní letouny, tzv. letouny P.E.T. desítky, které pomáhaly sbírat a vyhledávat suroviny vhodné k dalšímu zpracování a využití.
    Přesně po jednom dni a jedné hodině, od počátku stavby, byl již postaven plnohodnotný hangár schopný pojmout celou transportní loď Eukaryu. Hisdent opatrně zaparkoval loď dovnitř. Následně se pár pracovníků rozhodlo pro uzavření hangárových dveří, které byly kryty materiálem připomínající povrch daného asteroidu.
    Po dalším dni byl celý sektor kolem středu asteroidu nazván sekcí AA1 a uveden do provozu. V sektoru se nyní nacházela řídící věž s komunikačním zařízením, obytné prostory a sklady zvlášť pro zásoby a suroviny. Pro munici a další vojenské vybavení bylo v plánu vybudovat sektor AS1, v jedné z přilehlých chodeb z AA1.
    O další dva dny později již byly všechny vnitřní prostory přestavěny na různé budovy v rámci zaměření na bitevní záležitosti. Stavitelé započli stavby rozhleden a rádiových stanic, které mimojiné nejen mapovaly okolí, ale byly také prostředkem komunikace s Europou. Nikam jinam nemohla být komunikace nasměrována.
    "Všem zde přítomným musím pogratulovat a poděkovat. Umožnili jste podniknutí dalšího kroku k zajištění ochrany federace, a obecně všech tří lidských planet. A abych nezapoměl, podle velitelství Europy je dovoleno přebytečným stavitelům a všem dělníkům vrátit se na základnu a vzít si pár dní volna. Piloti a pozemní jednotky budou mít za chvíli sraz v jídelně. Přesně za 10 minut. Bude se ..."
    "Pane! Kapitáne Morloyi, stavitelé na povrchu si všimli saturnských jednotek! Letí jich sem stovky, pane!"
    "Klid, vojíne! Kolik přesně a jaké typy? A jakou rychlostí se blíží?"
    "Jsou velmi rychlí. Budou zde za pár minut. Jedná se o bitevní křižníky, třídy Citadely!"
    "Všichni piloti okamžitě ven, budeme napadeni. Využijte prostředí, schovejte se za další asteroidy v pásu kolem nás a vyčkejte, až budete mít sto procentní přesnost na jejich můstky. Pokud zničíme můstek, zničíme loď."
    "Pane, tady Karl, jsme v hangáru stíhačů, jsme zde ale pozdě! Nepřítel byl rychlejší a vede první vlnu útoku. S ničím se nemazlí, rovnou bombardují, pane! Byli jsme nuceni se stáhnout, gravitace kolísá, vše vybuchuje. Stahujeme se k vám!"
    "Tak dobrá, všichni mě poslouchejte. Zachovejme klid. Všichni jsme zde z vojenského poslání a všichni jsme tedy vojáci. Pojďme jim ukázat, že umíme bojovat. Zvenku možná bombardují, ale tady se podle geologů bomby nedostanou. Budeme zde mít výhodu. Stíhači se sem nevejdou, a v pozemních bitvách máme větší počet vítězství. Popadněme tedy zbraně, a bojujme! Za federaci, a za naše životy! Stuffe, vytvoř obrannou linii!"
    "Georgi, tady Stuff, pěkný proslov. Už stavím obranu. Jo, a měl bys něco vědět. Náhodou jsem dostal k mé práci pár papírů navíc. Podle všeho se nacházíme na asteroidu, který v sobě něco skrývá. A podle tohoto tvrdého zákroku jednotek saturnu bych tipoval, že to pro ně bude asi důležité. Posílám ti souřadnice."
    "Díky, zkusím se tam v rychlosti podívat" a utíkal směrem k sekci AB3, jedné sekce s tunelem na povrch. V půli cesty se zastavil. Cítil, jako by byl lehce omráčen. Podíval se na zeď chodby, a všiml si lehké praskliny. Popadl svůj kanón a vystřelil. Jelikož se jednalo o ruční dělo typu LF-2, nebylo těžké se prohrabat zdí. Výbuch projektilů postačil jako výboré těžící zařízení.
    Našel to. Z vysílačky však slyšel špatné zprávy. Byl nucen se okamžitě stáhnout zpět, neboť i proti němu najednou střílely pozemní jednotky saturnu. Naštěstí měli federativní obleky výhodu. Měli větší pružnost a pohyblivost. Nebylo tedy těžké utéct přesile.
    V přestřelce laserových projektilů se George se štěstím připojil k přeživším. Už je tvořilo jen pár dělníků a pilotů. Hisdent otevřel vstupní dveře do hangáru, počkal, až všichni prošli, a nakonec rozbil otevírací zařízení, aby získal pro přeživší trochu času. Jenomže jeden stavitel dodal: "Pane bože, to jste neměl dělat. Toto zařízení bylo přímo propojeno se zařízením na otevírání hangárových dveří! A když je jeden systém bloknutý, ostatní jsou nefunkční!"
    "Georgi, tak to se nepovedlo. Stuffe, bylo by možné ta vrata odstřelit?"
    "Bylo, Hisdente. Avšak moc nebezpečné. Máme jen velké výbušniny. Mohlo by nás to rovnou zabít. Komunikace s okolním světem nefungují, jsou pravděpodobně zničeny. Jak nás tak rychle našli a odřízli od světa?!"
    "Hisdente, klid. Stuffe, naloďte se. Kontrolní panel z věže by měl být stále funkční."
    "Pane, ne, určitě existuje jiná možnost!"
    "Ne. Já zodpovídám za bezpečnost. Když padne ona, měl bych odejít s ní. Jen běžte, sdělte tuto zprávu velitelství. Ať to tady není zbytečné."
    A stalo se. Eukarya odletěla a George Morloy zůstal v tomhle plameny zuřícím pekle.
    "Zpět do práce. Tudy bych se měl rychle dostat zpět." a mířil k větrací šachtě. Dostal se až zpět k přístroji, který objevil.
    "K čemupak asi sloužíš? Vypadáš, jako bedna s nářadím a pár raketami k tomu." V mžiku dostal nápad. Vzal energetický článek ze své zbraně a zapojil ho k jednomu volnému drátu. Zařízení se aktivovalo. Vyšlehl silný modrý záblesk a George se nacházel jinde. Už nebyl na asteroidu v hořícím pekle. Nyní se nacházel na místě, kterému okamžitě řekl "Ráj".
     
    Kenny, ❦Čοlεκ❧ a Crystal tohle ocenili.
  4. LukTok

    LukTok User

    4. kapitola: Z bitvy do bitvy
    "Generále Panzere? Možná tušíte, proč jsem si vás nechal nyní zavolat přímo do mé residence. Jste znalý posledních událostí?"
    "Pane Ioniči, podle toho, co se ke mě dostalo jako poslední, byla úspěšná mise přebudování asteroidu na prozatimní stanici."
    "Nikoliv. Sic máte pravdu, ale transportní loď Eukarya se nyní vrátila, a na palubě měla jen 22 živých lidí. Chci vysvětlení, proč se mezi nimi nenachází kapitán George Morloy!"
    "Pane, tak o tomhle nic nevím. Pokud se tak opravdu stalo, jak je to vůbec možné?"
    "Stalo se, co se předvídalo. Saturnské jednotky zaútočili svou bombardovací letkou včetně pěších elitních jednotek. Obrana neměla sebemenší šanci. Šedesát tři pilotů bylo sestřeleno. Dalších třicet zastřeleno a zbytek se stihl nalodit na Eukaryi. Podle nynějších průzkumů je sektor už prázdný. Udělejte si to, jak chcete, ale pověřuji vás velením mise za nalezení kapitána Morloye. Dřív se nevracejte. Do té doby budete jen velícím komandérem. Hodnost generála zatím převezme někdo jiný."
    "Pane, budu se snažit se vrátit co nejdřív i s Morloyem. Ať se tu ten nový moc nezabydluje, já se vrátím."
    Komandérovi bylo nyní přiděleno pár doprovodných křižníků třídy Goliath MK II, kteří mohli navíc vypouštět automatické bezpilotní letouny třídy IRIS, schopné sestřelit i nejmenší a nejvzdálenější cíl.
    Po pár hodinách letu hyper prostorovým pohonem doletěli k cíli. Už na pohled bylo jasné, že bitvu nemohl nikdo přežít. Takto zničený asteroid vypadal jako úplně jiný. Nebýt vyhloubených tunelů, plamenů a pancířů, které tvořily chodby, letka by ani neměla šanci poznat, že je na správném místě.
    Panzer přistál ve zničeném hangáru. Podle rychlého průzkumu se na asteroidu nenacházely žádné známky života. Nemrhal časem a utíkal k místu, kde se měl nacházet neznámý přístroj. Ovšem místo přístroje našel jen další obrazec. Ukazoval na zkolonizovaný měsíc Marsu, Phobos. Panzer si malbu vyfotil a pokračoval ke své lodi.
    Cesta byla delší. Díval se všude kolem, na ta mrtvá ohořelá těla, která ještě před pár dny byla plná života a energie. Mezi mrtvými rozeznal i svého bratra. Pilot Ashley Garza. Komandér Panzer Garza se k němu zohl, a pomodlil se za něj.
    "Pane, nechci rušit, ale na motlitby bych čas neviděl. Blíží se zde další letka saturnských jednotek. Vypadá to na transportéry s bitelným doprovodem. Měli bychom vypadnout." řekl jeden z pilotů, Mark Knop.
    Panzer nezahálel a utíkal ke své lodi. Hned je namířil k měsíci Phobos s primárním cílem, najít ztraceného kapitána.
    "Kde to jsem? Tohle místo mi přijde poněkud povědomé, ale tolik zeleně na jednom místě jsem neviděl ani v městském parku."
    "Georgi," ozvalo se jemným tichým hlasem, "vítej doma."
    "To jsem mrtvý?"
    "Ne, ale moc k tomu nechybělo. Jmenuji se Spaceriff. Neznáš mě, a není čas se představovat. Je akorát čas říct ti pravdu. Jsi jen využíván. Jsi předurčen k velkým činnům, ale nemůžeš dělat nic, pokud se neprobudíš."
    "Já to věděl, jsem mrtvý."
    "Nikoliv. Momentálně jsi jen uzavřen v lidském těle. Ten planetoid, na který tě tví vládci poslali, byl předem zmapován. Sloužil jsi jen jako návnada. Více vysvětlení najdeš v jeskyni. Proud vody je nekonečný, mysli na to."
    Tajmený hlas zmizel. George si najednou všiml města v dáli. Podle architektury hned poznal, že se jedná o stavbu planety Mars. Koukl nad sebe a všiml si orbitální bitvy. Snad okolo tisíce stíhačů firmy MMO bojovalo proti útočící letce saturnských pilotů.
    Některé sestřelené letouny padaly přímo na zem, směrem k Georgovi.
    Ten ze strachu utíkal pryč. Všiml si jedné staré šachty na těžbu surovin. Využil šance a skočil dolů. Panzer se objevil ve vysokém orbitu Phobosu. Hned si všiml bitvy a zapojil se do ní i se svou letkou.
    "Bojující firmě MMO, tady velící komandér Panzer. Připojujeme se do bitvy k vám, nespleťte si nás s nepřítelem."
    "Pomoc se hodí. Tady generál Condor na pozemní stanici. Dávejte si pozor, za pár minut vyletí raketová obrana. Hlavně nebuďte ve velkém roji saturnské letky, protože právě tam budeme mířit."
    Gorge mezitím zapojil svou elektrickou svítilnu na ruce. Nacházel se v jeskyni, nikoliv v šachtě. Jeskyně vedla dolů a dvěma rameny nahoru.
    "Jak se to říkalo? Voda stále teče? Voda přeci teče dolů. Tak tedy zkusíme štěstí tímto směrem" a vydal se směrem dolů dál do jeskyně.
    Po chvíli bylo i po bitvě. Raketový útok obrany vypálil saturnu takové díry do letky, že se hned stáhli pomocí hyper skoku. Panzer přišel o jednoho stíhače, i jeho pilota. Ještě mu zbývalo pět dalších pilotů se svými letouny.
    Na velitelství se Panzer tázal generála Condora:
    "Pane, nezaznamenali jste přílet jednoho kapitána? Přesněji kapitán George Morloy, pane."
    "Ne. Během bitvy a před bitvou se nikdo jiný na povrch nebo orbitální prostor nedostal nikdo, kromě vás."
    "Tak to bude složitější. Budeme potřebovat mapy s přesným rozmístěním jeskyň, které se na tomto měsíci nachází. Staré, nové, nebezpečné, nepřístupné a zkrátka všechny, které existují. Připojte k tomu i mapy těžebních dolů, apd."
    "Na čí rozkaz?"
    "Na můj, pane. Komandér Panzer Garza ve velení. Můj post jste dočasně obdržel vy, pane."
    "Dočasně? Tím bych si nebyl tak moc jist. Senát schválil mé plány na defenzivu a ofenzivu proti saturnským jednotkám. Na tomto postu setrvám, prokážu-li své schopnosti a přinesu kvalitní výsledky."
    "To se ještě uvidí, pane!"
    "Mapy jeskyň najdete v klasických mapách. Ty vám dám hned. Ostatní bude chvíli trvat, jedná se o průmyslové mapy, které si MMO vysoce chrání. Nějak to už s vládou vyřídím. Doufám ale, že to k něčemu opravdu povede. Mapy neopustí Phobos, je vám to jasné?"
    "Pane, ano, pane!"
    George se po pár desítkách minut dostal k podzemní vodní říčce, která ústila do jezírka, také v podzemí. Tma. Neviděl nic jiného, než co mu jeho svítilna dovolila. Pár metrů před sebe, a zbytek tvořilo trochu světla od dna jezírka, které tvořily jakési fosforeskující organismy.
    Z dáli to vypadalo, jakoby se uprostřed kruhovitého jezírka nacházel malý ostrůvek. George si tedy svlékl oblek a zabalil ho do nepropustné tašky, kterou má každý oblek na zádech. Jezírko bylo hluboké zhruba dva metry, ale plochou bylo nepříjemně velké.
    "Je zajímavé, jak rychle se člověk může dostat z místa na místo, poměrně velké vzdálenosti, za malý okamžik. Z bitvy do bitvy a ze země do země. Tenhle výlet bude asi dosti zajímavý." a pokračoval dál v plavání.
     
    Kenny a ❦Čοlεκ❧ tohle ocenili.
  5. LukTok

    LukTok User

    5. kapitola - Vítej doma
    Už je tam. George dorazil až k ostrůvku a nacházel se přímo uprostřed pukliny, ve které se jezírko nacházelo. Nikde nic. Světlo pomalu zhasínalo a svítilna vypověděla službu. Postavil se na ostrůvek a rozhlížel ve zbytku světla, kde co je.
    "Tak to nebylo moc moudré. Bez světla už se nedostanu zpět. Nebyla to příliš krátká cesta. Momentíček, co je to?" a zadíval se na lehké světlo, které se objevilo v dáli. Chvíli přemýšlel, co to je. Po chvíli mu došlo, že to neplave, ale chodí po hladině.
    "Stůj! Kdo jsi?!" ovšem odpověď žádná. Po chvilce se světlo trochu více rozostřilo a zvýraznily se rysy postavy.
    "Kdo jsi? Co jsi zač?" říkal si George v hlavě. Po chvíli se zářící postava přiblížila k Georgovi na dosah jednoho metru. George nevěděl, jestli má něco říct, udělat, nebo dokonce přemýšlet. Díval se totiž sám na sebe.
    "Vítej, Georgi" promluvila postava.
    "Vítej kde? A kdo jsi?"
    "Vítej ve své hlavě."
    "Co to má znamenat?"
    "Svět je příliš velký na to, aby se tvá mysl uzavřela ho hlavy velikosti melounu. Vše, co se tady nachází, je výplod tvé povahy a podvědomí. Jak můžeš vidět, moc světla zde není. Ovšem co je zaplněné, tam přecijen něco svítí. Jen se podívej v paměti, jak moc byla tato puklina zaplněná. Je spousta věcí, které ještě neznáš a vlezou se do tebe.
    Voda, neboli to, co znáš i podvědomě. Světlo, to, co žhne tvou mysl a popohání ji dál. Ovšem co tu dělá ten ostrůvek?"
    "To byla otázka na mne? Musím uznat, že má dospělá hlava je stále skoro prázdná. Na strop nešlo vidět ani se svítilnou. Ostrůvek nezapadá. Pokud je tohle má hlava, pak tedy ty jsi mé druhé já, které řídí mé duchovno."
    "Už chápeš. Představ si tuto puklinu jako vanu. Co je použité a nehodí se, se musí někudy nechat vyplout ven. Jsi vězněm svého těla. Proto jsem i já tady vevnitř, a nemohu tě doprovázet jinde. Vypusť vodu a můžeš začín nanovo. Ovšem také nemusíš nic, jen čekat, až tě bývalý generál Panzer najde. Jsi hledaný pro své tělo."
    "Proč? Proč já? A co bylo vlastně to zařízení, které mě sem vzalo?"
    "Ten stroj je starý. Až příliš. Sestrojili ho antikové, aby vzal každý živý organismus tam, kde započal život, který ho stvořil. Vítej doma. Tady se narodil tvůj příbuzný. Ovšem jinak, než ostatní živí. Zatím nejsi připraven, nemohu ti prozradit víc, než sám víš."
    "Takže co, teď se mám vrátit?"
    "Mysli. Neřeknu víc, než sám víš, a než sám myslíš."
    "Říkáš, že pokud opustím toto tělo, tak se vrátím? Neboli až umřu, ožiju? Jak ti mohu věřit?"
    "Pro odpověď musíš cestovat. Jedno však vím jistě. Chceš-li znát odpověď, nenech se chytit. Musíš být sám. Věř, běž a dokážeš." Postava zmizela. Světlo se vrátilo do dna jezírka. Ostrůvek zmizel. George věděl, že je zpátky v jeskyni. Tentokrát byl však břeh jezírka tak blízko, že téměř nemusel ani plavat.
    Nyní byl Gerge na cestě k povrchu Phobos. Chvíli to trvalo, než se jeho cesta návratu dostala do fáze, kdy už jen stačilo vylézt přes šachtu, do které spadl v bitvě.
    Venkovní světlo bylo silné. Jakmile se jeho oči vzpamatovali, zahlédl problém. Kolem šachty už stálo 5 ozbrojených pilotů a jedna osoba, která stála proti slunci a nešlo ji vidět do tváře.
    George se posadil na trávník a zeptal se, proč na něj míří zbraněmi. Neznámá osoba se k němu zohla. Byl to samotný komandér Panzer:
    "Vítej v říši živých, kapitáne."
    "Co vy tady děláte, pane?"
    "Co myslíš. Jeden den jsi prohlášený za mrtvého, druhý den za nezvěstného, a třetí den už tě mám zpátky na očích. Pánové, zbraně nebudou zapotřebí. Georgi, pojď, dáš si sprchu a vezmeme tě zpátky na velitelství. Možná dostaneš jako válečný hrdina pár týdnů volna. Je to odměna za to, co jsi prožil. Vrátíme tě domů."
    "Moment! Pane, má mise je jasná. Zajistit další krok k zajištění ochrany lidských planet. Sám mám přeci na vše dohlédnout. A nejen to, podle hodnosti, kterou momentálně nosíte, jste sice komandérem, ale jen své letky. Na ostatní působíte jen formálně. Nemáte právo mě převelet, a ani mi odebrat úkol. Budu pokračovat, ať už s vámi, nebo bez vás."
    "Tak jinak. Nezajímá mě váš názor, kapitáne. Mám vlastní úkol pověřený samotným senátorem. Váš úkol je tedy podřadný, neboť vám úkol zadala osoba pod velením senátu, což nese menší váhu. Pokračovat bude někdo jiný. Pánové, zařiďte panu Morloyovi transport na federativní stanici na Měsíci. Tam už si ho převezmou pověřené osoby."
    George byl samozřejmě rozrušen a plný vzteku. Ovšem co sám bez zbraně zmůže proti šesti vycvičeným a ozbrojeným vojákům? Vůbec nic za situace, ve které se momentálně nacházel.
    "Senátore Ioniči, tady komandér Panzer. Úkol splněn. Kapitán George Morloy byl zajištěn a byl okamžitě posazen na transport na Měsíc. Země bude ráda, že zrovna její měsíc bude hostit tohoto válečného hrdinu."
    "Pane Panzere, je to sice pěkné, ale jak už vám generál Condor říkal, plány se změnili. Federace připravuje ofenzivu. Budete převelen do bojových letek. Povedete letku bombardérů a doprovodných křižníků při útoku. Hlaste se na předsunuté bitevní stanici na Europě."
    "Pane a co Morloy?"
    "O toho si starosti nedělejte. Bude o něj postaráno. Doufám, že jste mu nic neřekl z naší poslední konverzace?"
    "Vůbec ne, pane. Bylo pěkné od vás slyšet, co jste řekl Condorovi v jeho telefonátu s vámi. Zas tolik si na mě stěžovat nemusel. Nicméně váš tajný plán je stále ještě použitelný."
    "Vím. Jinak bych vám nedal k velení tak důležité lodě. Uvidíme se na Europě."
    Mezitím byl George transportován na kolonizovaný Měsíc, přirozenou družici planety Země. Firma EIC už připravovala zaměstnání pro tohoto dočasně suspendovaného vojáka.
    Dorazil až k východu letiště, kde si ho měli vyzvednout povolané jednotky. Ke vší překvapenosti vzal osud jiné obrátky.
    "Kapitán George Morloy?"
    "Ano. A vy jste? Jste mi trochu povědomý, čím to bude?"
    Osoba si sundala čepici a George se pousmál. Naproti něj stáli dva vojáci, z toho oba dva kamarádi.
    "Georgi, jsme zde tajně a služebně. Hisdent už připravuje tajnou loď. Já, jakožto tvůj věrný přítel Stuff, tě dostanu odsud. Pamatuješ, jak jsem ti říkal o těch papírech navíc? Nemohu tě nechat vládě jen tak. Bude to nebezpečné. Svět se chystá do války, ve které se teoreticky zničí sám. Vezmeme tě tam, kam federace a armáda tří planet nedosáhne. Uvidíme se u Jacka. Já přiletím později. Nechceme přeci vzbudit něčí pozornost."
     
    Kenny a ❦Čοlεκ❧ tohle ocenili.
  6. LukTok

    LukTok User

    6. kapitola: Pár přátel stačí mít
    Druhý povolaný, přítel Karl Lopkins, se uvolil George doprovodit nenápadně k malému křižníku třídy Big-boy MK II, který Hisdent připravoval. Stuff se rozloučil a šel svou cestou zase něco zařídit. Naštěstí bylo letiště velké, a tak nebylo těžké zmizet někomu z dohledu.
    Karl s Georgem v patách dorazil až k hangáru Sophia, který sloužil jako dočasný hangár pro ty, kteří potřebují jen doplnit palivo, či využít odpočinku v hotelu. Malý křižník byl sice větších rozměrů, ale nebyl zas tak velký, jako křižník druhu Goliath.
    Karl otevřel vstupní dveře, za kterými už čekal Hisdent:
    "Vítej zpět, příteli. Říkal jsem si, že budeme potřebovat něco nenápadného. Tak jsem zapojil mozkové závity a došel k názoru, že bojové lodě se jen tak nekontrolují. Hlavně ne teď, když je vyhlášena mobilizace. Vstupte na palubu, nebudeme mrhat časem."
    Všichni tři šli až na můstek lodě. Po cestě si v mezičase rozdělili ubytovny a Hisdent vysvětloval důležité informace o lodi.
    "Vítejte na palubě lodi Independence. Tak jsem ji pojmenoval. V překladu se jedná o "Svobodu". Jsem si říkal, že to možná přinese i štěstí."
    "Hisdente, pěkná loď i jméno. Vidím jen jeden řídící panel. Očividně budeš let zvládat sám. Ovšem podle systémů a dalších panelů na můstku usuzuji, že zbraně a ostatní funkce už se budou řídit jinde. V případě nejasností nás hned upozorni, kdybychom tu nebyli, nebo něco nevěděli."
    "Spolehni se. Mimo jiné, snad už ti i zde přítomný kolega Karl oznámil, kam naše cesta směřuje. Ne? A sakra. Nuže dobrá, povím ti to, není to tajemství a zvlášť ne pro tebe. Míříme na pirátskou stanici. Přímo do centra pirátské říše Reapers. Piráti neútočí na své zákazníky, v tom je malá výhoda. Nezabijí nás, větší výdělek budou mít z živých, než mrtvých."
    "A co ti ostatní? Kteří nás budou následovat, nebo tak? A jak nás poznají?"
    "Už jsem jim dal vědět. Poslal jsem jim informace o lodích, které tam mají už zamluvené místo v hangáru a hotelu. Nebojte se, vše je už zařízené. Pro ně neznámé lodě jsou nepřátelské lodě. Máme rezervaci, jsme přátelé na dobu určitou."
    "To už snad stačí, Hisdente. Georgi, běž se prospat. Kdyby jsme cokoliv objevili, dáme vědět."
    "Loď nemá hyper pohon?"
    "Má, Georgi. Ovšem v rámci omezené nádrže nemáme dostatek paliva ke skoku."
    "Nevadí, Karle. Ovšem nalaďte si, prosím, galaktickou rozhlasovou stanici. Kdyby se řekle něco důležitého, nebo zajímavého, dejte mi také vědět. Díky. Zatím přeji dobrou noc."
    Pirátský sektor se nacházel v umělé mlhovině, která byla vytvořena mezi Uranem a Neptunem. Po pár hodinách letu se Independence nacházela za oběžnou dráhou Saturnu. Když v tom se v rozhlasu ozvalo něco zajímavého. George už byl vyspaný, a tak byl s ostatními na můstku a poslouchal velmi pozorně.
    "A nejnovější zpráva z oblasti vnějších sektorů sluneční soustavy. Průzkumná sonda MX-IP32K byla zničena. Její poslední signály a snímky z video kamery byly jasné a zřetelné. Na soustavu se valí další vlna lordakiánů. Další sondy potvrdily, že se lordakiáni pokouší zkolonizovat některou z terestrických planet. Nemůžeme však vyvrátit úvahu, že by chtěli dokonce zkolonizovat nějaký ten měsíc. Není jich v soustavě zrovna málo.
    Podle posledního průzkumu se jejich královny, hlavní kasta, drží opodál. Nejspíš budou v útoku až jako poslední naděje. Připomeňme si, že lordakiáni nemají v povaze utíkat, jen útočit. Všem vzdáleným poutníkům radíme jediné, vraťte se do bezpečné zony před okraj hlavního asteroidního pásu. Vojenské tažení bude pozastaveno a přesunuto na den, až budou důležité sektory v bezpečném stavu. To je zatím vše, děkuji za pozornost."
    Karl se zvedl z křesla u panelu komunikace a popošel k čelnímu oknu. Díval se po okolí, ale nic nenašel.
    "Proč neřekli, odkud letí? Těžko budou útočit ze všech stran. Chtěli jen vystrašit obyvatele federace a zahnat je zpátky tam, kde nezmůžou nic. Stuff mi říkal, že se chystá něco nekalého od samotné armády federace. Mám jen dvě otázky, a sice co je na tom pravdy, a popřípadě proč?"
    "Karle, možná, že se někomu nelíbí vláda senátu. Armáda přeci spadá přímo pod senát a jeho rozhodnutí. Všem to přijde spravedlivé. Ovšem vzpomeň si. Planety nyní nevedou boje o suroviny, ale využívají obchody. Někomu se nelíbí, že jsou planety rozděleny na samostatné celky. Někdo by chtěl suroviny zadarmo."
    "Hisdent má pravdu, Karle. Jaká planeta v historii ovládala všechny tři lidské planety? Země. Proto se Země přeměnila a započla své zaměření na průmysl a jeho další odvětví. Dominantní firma EIC navázala na výzkum vesmírných technologií, a zkolonizovala Mars a poté i Venuši.
    Mars byl, a dokonce stále je největší zásobárnou surovin. EIC tak nechalo zbudovat firmu MMO, která pod EIC patřila. Firma měla přímo dovážet suroviny zadarmo přímo na Zemi. To se po čase v početnější kolonii prolomilo. Kolonie se poté úplně odtrhla od Země a svým náhle rozvinutým průmyslem si vypěstovala zázemí pro konstrukci mohutných a silných vesmírných bojových lodí.
    EIC ale stále potřebovalo suroviny, a tak se uvolilo ke kolonizaci Venuše. Díky místy nestabilnímu povrchu se suroviny na planetě prakticky stále doplňují. Ovšem časem to znamenalo to samé, jako na Marsu. EIC už nemělo, co kolonizovat. Dřív neexistovaly hyper pohony. K jiným planetám se cestovalo hyper prostorovými branami, které měly všechny firmy pro snažší cestu k boji.
    Podle nynějších historiků se už vlastně ani neví, kdo válku začal. Avšak podle důvěrných zdrojů to byla samotná firma EIC, která zoufale toužila po větší moci. To rozběhlo masivní vlnu vesmírných výzkumů a obecně vesmírného průmyslu. Válka trvala snad tři sta let. Není tomu zrovna dlouhá doba, co válka definitivně skončila. A podle některých se nejspíš brzy vrátí rychlá verze této války.
    Z jaké planety pochází senátor Ionič? A z jaké bývalý generál Panzer? Na jaké planetě se nachází sklady vesmírných zbraní a lodí? Na Zemi. Země se zavázala jen smlouvou a dohodou, že žádné prostředky určené k boji nebudou nikdy využity pro útok na jinou lidskou planetu. Ovšem proč nezaútočit na ty, kteří se nemohou téměř nijak bránit?"
    "Bylo by dobré tomu zabránit. Sám pocházím z Venuše. Proto mám vždy klidnou hlavu. Naproti mě Karl je čistě bojový typ. Ti na Marsu se prostě museli umět bránit dříve. A ty, Georgi, jsi potomek těch, kteří nebyli členy žádné firmy. Ba dokonce jsi se nenarodil ani na planetě. Jsi potomek vesmírného prostoru. Možná jediný takový. Narodit se ve vesmíru je něco, páč máš možnost si vybrat, kam svůj život namíříš. Budeme doufat, že něco vymyslíš."
    "Hisdente, neboj. George s Jackem už něco vymyslí. Jakmile se k nim připojí i Stuff, budou už mít nejspíš podporu velké části tajných vojenských jednotek. Piráti se určitě také připojí. Zajímavější to bude s jednotkami saturnu. Mám obavy, že se nedokážeme ubránit všemu. Je to skoro nemožné. Na to bychom potřebovali armádu celé planety!"
    "Karle, myslím, že vím, kdo by nám mohl pomoci. Nejspíš to bude později má další zastávka. Slyšeli jste už o Plutu? Trpasličí planeta, jejiž oběh kolem slunce trvá přes sto osmdesát let? Z toho šedesát let trvá jakési zimní období, kdy je nejblíže slunci. V tomto období má Pluto i atmosféru. A hádejte, kdo si na těch šedesát let vyhlídne Pluto jako planetu, na které si bude pěstovat zásoby?"
    "Bože. Někdy si říkám Georgi, jestli opravdu nejsi střelený. Proč by nám Streuneři pomáhali, když je vždy vyženem a teoreticky fungují jako nepřátelé lidské rasy?"
    "Hisdente, jenže oni nikdy nejsou agresivní. Chtějí být přátelé. A my jim to za určitých podmínek umožníme, ikdyž v jejich kolonii budeme za primární lehký cíl. Ovšem Pluto bude s atmosférou ještě třicet sedm let, a toho bychom měli využít."
    "Bando, je to tady. Připravte si klobouky, neboť právě přistáváme na pirátské stanici "Ex machina". Připravte si celní pasy, bude sranda mít piráty na palubě přímo v jejich centru říše."
     
    Kenny a ❦Čοlεκ❧ tohle ocenili.
  7. LukTok

    LukTok User

    7. kapitola: Tajemství
    Po nalodění deseti pirátů v hangáru stanice se okamžitě začalo s prohledáváním lodě. Cokoliv, co by piráti považovali za schopné zaútočit na ně, bylo buď zvykem odebráno, zničeno, nebo rovnou zabili majitele a loď rozebrali na díly. V tomto případě bylo vše v pořádku.
    "Vaše loď i všechno vybavení vyhovuje našim předpisům. Vítejte na stanici Reapers. Dorpovodíme vás k hotelu. Máte-li nějaké dotazy, nemrhejte jimi. Je lepší zde vědět vše. Obvykle u nás platí tvrzení, že nevědomost zabíjí."
    "Děkujeme za uvítání, pane Liffe. Vaše práva a zákony pro dočasné hosty známe, četli jsme je cestou. Avšak rád bych věděl, jak vám to tady funguje s komunikacemi a obchodem?"
    "Komunikace s třemi lidskými planetami je přísně zakázána. Trestá se smrtí, stejně jako komunikace s válečnými loděmi federace. Můžete však vzkazy přeposlat na vnější komunikační satelit, kde bude vzkaz prozkoumán a dále přeposlán na určené místo, bude-li vyhovovat zákonům.
    Co se týče obchodu, můžete kupovat a prodávat cokoliv, co zde najdete. Avšak varuji vás, zdejší obchodníci mají střelené ceny. Je to tady nejlepší způsob nejen na nákupy všeho, ale také na prodeje všeho."
    "Výborně. To by zatím stačilo. Díky Liffe. Georgi, Karle, je čas jít do ubytovny. Liffe, do hangáru nikdo bez mého potvrzení nevstoupí, jasný? Potvrzení jsem ti posílal předem, bude muset vypadat úplně stejně. Pokud nebude, neměj slitování. Díky."
    Pirátské jednotky je doprovodily až do hotelu, kde už si je přebrali hoteloví služební. Hotel byl obrovský. Podle jistých map se jednalo o konstrukci starší planetární kolonizační lodě. Ta však byla přestavěna tak, aby se dala využívat ve vesmíru a jinak, než k čemu byla původně sestrojena.
    Hotelový byt zahrnoval dvě ložnice, jeden obývací pokoj, jídelnu, kuchyň a koupelnu. V takovém bytu byli ubytováni všichni tři. Hisdent a Karl si zamluvili ložnice. George si na vlastní přání vybral obývací pokoj. Právě v něm se totiž nacházela i menší pracovna, ve které mohl v klidu pracovat i za spánku ostatních.
    Podle času federace bylo jedenáct hodin v noci. Ideální čas pro odpočinek. Všichni tři tedy ulehli ke spánku. Na další den George vstal jako první. Připravil snídani a uchýlil se k projektové plasmové pracovní desce. Takováto deska totiž byla nejvydařenějším produktem vývojářů počítačových technologií.
    Plasmová pracovní deska (PPD) totiž v podstatě jako pevný produkt neexistoval. Jakmile spustíte projektor, před vámi se objeví obraz, připomínající a fungující jako monitor a před ním i klávesnice. Jakmile jste projektor spustili, plasmové částečky vytvořili pevné látky, které se podle své konfigurace různě přizpůsobují a vytvářejí různé funkční jednotky.
    George si k PPD nechal otevřít novou PPD, kterou nastavil na jisté properce a vyobrazil si bitevní plánovací mapy ve vesmíru. Přidal pár elementů a vzorců. PPD už sama vyhodnotila zadané parametry a vytvořila mapu sektoru od pozice Marsu, přes asteroidní pás až k Saturnu. Teoreticky vytvořil mapu sluneční soustavy, kterou zaměřil na prostor kolem Jupiteru až k Marsu a Saturnu.
    Hisdent, který už byl v ten moment po snídani se připojil k činnosti George. Zadal pár znaků a kódů, které následně přenastavily mapu na reálnou. Byly k vidění i vesmírné lodě. Vše, co v realitě a ve stejný čas bylo v sektoru, bylo i na mapě. Jednoduchá cesta k nalezení toho, co se hledá.
    "Georgi, zajdu pro Karla. Ještě bude jíst, ale než cokoliv začneš, bylo by lepší, abychom byli u toho. Zatím jen zkus pohledat, co hledáš. Pak počkej na nás."
    "Co jsem hledal, jsem už i našel. Moment! Někdo klepal? Zkusím se tam jít podívat, zatím pro něj dojdi."
    Za dveřmi už stál Stuff i se svými zavazadly: "Dobrý den, neruším? Vím, že jdu poněkud neohlášen, ale znáte to, zde už jen vytáhnutí telekomunikace se hodnotí jednosměrnou jízdenkou pod zem."
    "Jasně, bez problému. Pojď, zrovna jsme dosnídali. Dáš si taky? Ale pospěš, začínáme přemýšlet nad tím, co se v blízkém vesmíru děje."
    Stuff nevěřil vlastním očím. Ačkoliv tomu nikdo nevěřil, lordakiáni skutečně vlétli do sluneční soustavy. Stuff je sledoval, ale vypadalo to, jako by už bylo pozdě. Nikdo se tomu nevěnoval a lordakiáni se dostali poměrně blízko k třem lidským planetám. Zkolonizovali totiž některé asteroidy z hlavního pásu asteroidů.
    "To tu ještě chybělo. Lordakiáni obsadili asteroidy, ale federace s tím nic nedělá? Něco mi tu nesedí. Nevěřím, že by připravovaný útok na saturn opravdu zaneprázdnil úplně všechny jednotky natolik, aby zabránili něčemu takovému."
    "Stuffe, máš pravdu. Něco tu nesedí. Také nevěřím, že se Lordakiáni jen tak usadili na asteroidech. Co tam mají, krom ochrany? Lordakiáni potřebují k životu teplo, nikoliv stín a chlad. Jak to tak vypadá, federace hledá spojence. Vůbec se mi to nelíbí, ale vypadá to, že federace se spřáhla se saturnem."
    "Hisdente, Stuff má znalosti. Karle, připoj svou mobilní PPD. Saturn přeci jako planeta není obytný. Saturňané pochází až z jeho měsíců. A podle toho, co by přístroje měly ukázat zjistíme, co budeme dělat dál."
    "Georgi, jdu na věc."
    Karl byl nedočkavý, co jeho mobilní PPD vlastně ukáže.
    "Japetus a Dione. Dva nejvíce rozvinuté obydlené měsíce. Každý je zná z hlavních důvodů. Jeden z nich je válka, kterou vlastně vedeme jen s těmito měsíci. Avšak když vezmeme v potaz ostatní obydlené měsíce, dozvíme se, že teoreticky bojujeme se všemi. Každý měsíc totiž dělá něco, co je pro saturňany ve válce nejlepší. Dodávají munici, zbraně, lodě, ale i armádu. Z tohoto propojení mezi všemi obydlenými měsíci vznikl názor, že se chovají, jako jedna planeta. Proto hodnocení saturnu, nikoliv měsíců zvlášť.
    Nyní se zaměřme na konkrétní měsíc, a to Mimas. Karlova PPD totiž měla pamětní systém pro několik týdnů nahrávání. Toto nahrávání nahrává pohyb celé sluneční soustavy, a všech objektů v něm. Když se vrátíme o tři dny zpět, dozvíme se, že jedna malá transportní loď federace dorazila na Mimas, a potom stejně bezpečně odletěla zpátky k armádní stanici, jako by se nechumelilo."
    "Páni. Georgi, ty mě stále překvapuješ čím dál tím více. Jak jsi to věděl?"
    "Nevěděl, Hisdente. Tipoval jsem ale, že se něco takového mohlo přihodit. Když jsem vracel pomalu čas, hned jsem si toho všiml."
    "Takže máme jasno. Jelikož federace nedělá nic výjmečného, znamená to, že se se saturňany něco chystá. Také to znamená, že saturňané nejsou na našich stanicích, jinak už by se těžce bojovalo. Federace začíná dělat nehorázný bordel. Pokud ne ona sama, tak alespoň armáda. Než podnikneme nějaký krok, musíme mít sto procentní přesnost s fakty a pravdou, abychom nedělali nic proti něčemu, co je plánováno pro dobro federace a tří lidských planet."
    "Georgi, jenže pokud se něco vážně děje, nemáme čas! Může to být každým dnem, kdy se armáda zbouří, nebo saturňané sami zaútočí. Se Stuffem se pokusíme zařídit informace potřebné k vytvoření operace."
    "Dobrá, Hisdente, ty zjistíš, jak jsou na tom naše profily na federálních úřadech. Pokud už budeme všichni hledaní, tak jen na to, aby nás mohli popravit za vzpouru. Momentálně jsme vlastně proti armádě, a proto proti federaci. Za to je jen trest smrti."
    "A co budeš dělat ty?"
    "Plánovat. Zařídím kontakt se streunery. V mezičase se pokusím sehnat tajně pár spojenců, ať už mezi piráty, nebo i na třech lidských planetách. Smrti jsem už utekl jednou. Pokud jsem měl umřít, už by se tak stalo. Podruhé uteču určitě zase. A pokud ne, budete mít už plány vytvořené."
    "To se proletíš na lidské planety a vrátíš se? Máš to v hlavě v pořádku?"
    "Karle, George ví, co dělá. Ačkoli si vážně nejspíš stojí na vedení. Ikdyž je pravda, pokud sdělí veřejnosti pravdu, federace ho nebude moci popravit bez soudu. Ten by se konal o pár měsíců později, kdy už by bylo opravdu pozdě pro armádu a federaci něco udělat."
    "Přesně tak. Vše mám promyšlené, jako vždy. Dejte mi tři dny. Za tři dny budu zpátky. A pokud ne, přileťte si pro mě na federativní stanici. Souřadnice znáte. Hurá do práce, jak jste sami řekli, není čas na to, abychom ho mrhali. Musíme využít všeho, co máme k dispozici."
     
    baty77, Kenny a ❦Čοlεκ❧ tohle ocenili.
  8. LukTok

    LukTok User

    8. kapitola: Vzhůru dolů!
    Na Zemi vzrůstají nepokoje. Lidé protestují za objasnění všech vojenských tažení. Spousta lidí se také zajímala novinkou o lordakiánech a jejich kolonizaci hlavního pásu asteroidů. Výsledky průzkumů nedokážou specifikovat, proč armáda senátu nezakročila, když lordakiáni představují jisté nebezpečí v blízkém okolí lidských planet.
    Představitel firmy EIC a zároveň i nynější prezident Celoplanetární Pozemské Republiky, pan Kevin Lord Ash, se hájil připravovanými operacemi vůči saturnské agresi: "Chápu obavy všech lidí, jsou na místě. Ovšem všechny bych rád uklidnil. Ihned poté, co budou plně dokončeny všechny plány naší invaze, včetně těch záložních, bude okamžitě přesunuta žádost o vyřešení kolonizace lordakiánů do senátu. Dokud se neučiní nezbytné kroky, bude probíhat mobilizace v plném rozsahu naší planety, abychom urychlili vyřešení ochranných krizí. Toť vše."
    Při tomto meziplanetárním televizním zasedání se samozřejmě toho sdělilo více, ovšem každého zajímal proslov prezidenta, který byl zmíněn výše. Po ukončení zasedání v senátu se prezident uchýlil do svého kabinetu na stanici. Po vstupu ho však čekalo nemalé překvapení.
    "Pan Ionič? Čemu vděčím za vaši přítomnost?"
    "Dobrý den, pane prezidente. Vaše původní plány jsou značně ve skluzu. Vše způsobila jistá osoba, jménem George Morloy. Desertér."
    "Nebyl náhodou vyhozen z armády?"
    "Ještě, než se tak stalo, podařilo se mu utéct neznámo jak. Stále tedy patří k armádě, avšak jeho chování je nepřístupné. Jedná se o nebezpečnou osobu v rámci vašich plánů. Je i ve vašem zájmu na něj vystavit odměnu, ať už za živého, nebo jen za jeho mrtvé tělo."
    "Vystavit odměnu? Copak vy nevíte, kde je?"
    "Na lidských planetách a v blízkém vesmíru určitě ne, v tom máme jasno."
    "Prohledejte vnější okruh soustavy. Veřejnost se nesmí o ničem dozvědět. A potřebujeme ho živého! Kdo ho zabije, bude za trest mučen až do konce svého prokletého života, mějte to na vědomí."
    "Ano, pane! Okamžitě budu informovat tajné jednotky. Začneme s průzkumem tam, kde to nejvíce vře. Napřed sektor asteroidního pásu, poté pirátský sektor, a na konec vyzkoušíme i vnější a vzdálenější planety."
    Jen prezident Ash věděl, co skrývají symboly, které přivedly komandéra Garzu až k Georgovi. Jako jeden z mála tvorů ve vesmíru znal řeč mrtvého národa, který kdysi vytvořil dnešní organismy. Řeč znal díky svému sděděnému genu, který dokázal přečíst pouhou myšlenkou.
    Generál Condor přemístil velkou část flotily do připravované formace na útok na měsíce Saturnu, od nejproblémovějších po ty nejméně nebezpečné. Zbylá letka tvoří ochrannou preventivní linii za oběžnou dráhou Marsu.
    Komandér Garza už dorazil k hranicím pirátského sektoru, kde se spojil s tajnou letkou federace, která tvořila dva bombardéry, tři křižníky typu Citadel X-II a dva stíhače typu Piranha MK. II. Společně si to namířili k pirátskému městu Ljua Kia, které bylo kousek od hotelových komplexů, kde se nacházeli Stuff, Hisdent a Karl. George už byl připravený v hangáru s pirátskou obchodní lodí typu Saboteur.
    Firma MMO vyslala do senátu svého delegáta, prezidenta Federace Marsu. Ruket Musko, který byl pověřen Marsem na dohlížení vojenských tažení senátu, kvůli nepokojům civilistů.
    Georgovi se povedlo nepozorovaně utéct Garzově letce, kterou spatřil při výletu. Při ohlédnutí zpět už spatřil Garzovu letku v boji s připravenými jednotkami pirátů, deseti stíhači typu Interceptor. Když však spatřil, jak rychle byli piráti sestřeleni, pomyslel si, jestli by neměl varovat Stuffa a další. Okamžitě vyslal tajnými signály kódovanou zprávu, čímž se ale prozradil.
    Garza dostřelil posledního stíhače pirátů, bez ztrát ve vlastní letce, a vydal se směrem k Georgovi. Ten nemrhal časem a použil okamžitý hyper skok směrem k Venuši.
    "Sakra! To byl určitě on! Okamžitě přestat útočit na město, musíme vypátrat toho Saboteura, který právě opustil sektor! Podle směru skoku to měl namířeno k lidským planetám. Moje původní letka si vezme okolí Marsu, federální letko, rozdělte se na půlku a zkontrolujte okolí Země a Venuše. Okamžitě!"
    Závod s časem započal. Stuff zjistil stav v okolí města, klid. Bylo mu jasné, že když neviděl trosky, že bude potřeba zajistit připravené kroky.
    "Hisdente, Karle, není čas. Musíme okamžitě vyrazit mezi piráty a pokusit se je přimět bojovat za svobodu nejen jich samotných, ale i svobodu na lidských planetách. Vy dva tedy projděte autority pirátů a zkuste je přesvědčit ke spolupráci. Já poletím k Streunerům na Pluto."
    "Stuffe? Hodně štěstí, budeš to mít těžké jen ty sám."
    "Neboj Hisdente, nějak to už zvládnu. Postarej se o Karla, víš přece, jaký je agresor."
    Firma VRU zaregistrovala přílet pirátské obchodní lodi, kterou ihned zkontaktovala.
    "Pirátské obchodní lodi, okamžitě se identifikujte."
    "Tady kapitán armády senátu, žádám o rychlé přistání z nouze, pane. Právě se mi podařilo utéct z nepříznivého boje."
    "Hlaste se ve městě Grand Loki. Budete podroben kontrole, zda-li opravdu nejste pirát."
    George přistál a nahlásil se, jako komandér Garza, který v boji přišel o svůj doprovod. Bitvu ohlásil jako útok na pirátské město za účelem vyzvednutí tajné osoby. Prošlo mu to, jelikož jejich tváře se k systémům Venuše ještě nedostali.
    George využil situace a v tu danou chvíli, kdy už ve městě byla noc, se potají vkradl do budovy televizní stanice. Natočil rychlý klip, který měl být vysílán celoplanetárně. Naprogramoval počítače, aby zprávu nešlo blokovat.
    O pár hodin později už část federální letky prohlížela okolí Venuše, a po chvíli i přistála a vyžádala si kompletní seznam všech záznamů o přistání na planetě. Ve stejnou chvíli se zaply obrazovky města, ve kterém již začínal den. Obraz byl chvíli rušen, pak se vzpamatoval a na obrazovkách po celé planetě se objevila zpráva od George.
    "Přeji dobrý den. Jmenuji se George Morloy. Bývalý kapitán armády senátu. Bude to znít šíleně, ale prosím o důvěru. Armáda senátu je pod nadvládou firmy EIC. Senát o ničem neví, protože není do těchto záležitostí zakomponován. Chystá se zrada. Ihned poté, co skončí válka se saturňany se přesunou letky ke svým planetám, aby je obsadily.
    Jako důkaz uvádím dokument, který jsem ukradl na armádním letišti zde na planetě Venuši. Je v něm přímý rozkaz zahájit okupaci, a zároveň jak se má zacházet s odporem. Proto všechny žádám, aby si zařídily zbraně a vesmírné bitevní lodě, kvalifikace důležité pro chod, či stavění lodí.
    Nebude to lehké, ale už je mezi vámi pár lidí, kteří tvoří jádro domobrany. K nim se hlaste, jsem už s nimi domluvený. Budete-li je hledat, nenajdete je. Oni si najdou vás. Mají souřadnice, kam se dostat, chcete-li pomoci v boji za svobodu své planety. Nečekejte, až armáda federace zaútočí, bude pozdě.
    Mějte na paměti, že jste se to dozvěděli ode mne, George Morloye. Uvidíme se později. Na shledanou, lide."
    "Vy idioti! Tomu říkáte vysoká úroveň bezpečnosti?! Vždyť vám ten desertér utekl před očima, a mezi prsty vám ukradl i rozkazy přímo z velitelství! Být to na mě, už jste mrtví! Volám Garzu, tohle bude řešit přímo vůdce!" zařval na ochranku armádního letiště jeden z vojáků federální letky.
    "Cože udělali? A Morloy odvysílal ten vzkaz celoplanetárně?! Ochranku popravit, dodejte novou ze Země!" reagoval v hovoru Garza.
    George se v mezičase opět vkradl do hangáru planety, kde ukradl prototyp lodě Spearhead. Zapojil generátory neviditelnosti, doplnil palivo a uletěl i s dokumenty z planety.
    Hyper skokem se dostavil až k orbitu planety Pluto, kde už čekal Stuff se svou lodí Independence. Otevřel jediný hangár ve spodní části lodi a nechal George v klidu se nalodit.
    "Vítej zpět, Georgi! Snad jsi měl o zábavu postaráno. Já už na souřadnicích čekám pár hodin. Hisdent s Karlem už jsou na cestě, měli by tu být každou chvíli."
    "Dobré zprávy. Ihned po mém vydařeném přistání jsem zajistil pár spojenců. Někteří jsou prostí civilisté, ovšem vlastenci. Nebudeme mít nejspíš podporu nějakých vycvičených bojových jednotek, ale když se budou držet taktiky, bude zde jistá šance."
    "Moment! Něco se děje Georgi. Cítíš to?"
    "Jakoby probíhalo obrovské stádo buvolů!"
    "Co to sakra je? Radar nic nehlásí!"
    Pak jen oba pozorovali obrovské modré světlo, které se vytvářelo za lodí. Poblikávající modré světlo bylo tak oslnivé, že nic nešlo vidět. Pomalu ani v lodi.
    "Zapínám ochranu vůči nadměrnému světlu!"
    "Počkej, Hisdente. To bude asi zbytečné."
    "Proč myslíš?"
    "Podívej se, světlo už ustupuje"
    Pootočili lodí a hned za nimi stála enormě velká letka pirátských lodí. Nad tisíc křižníků typu Annihilátor, v každém křižníku pak dvacet stíhačů typu Interceptor MK. II. To celé v doprovodu několika stovek lodí typu Baracuda a Saboteur.
    "A jsme v háji" povzdychl Hisdent.
    "Tady Anče alpha, tady Anče alpha, volám Independence. Independence, jste tam?"
    "Ten hlas mi zní povědomně. Haló? Tady Independence. S kým hovořím?"
    "Kamaráde jeden, ne jen pár, ale všichni piráti se chtějí účastnit boje za svobodu! I samotný pirátský prezident povolal svou královskou loď třídy Battleray, která za chvíli doletí. Jinak tady Karl. Stuff letí v Battlerayi. Je s tebou George?"
    "Karle, tady George. Nemáš ani tušení, jak hrozivě ta letka vypadá, když se na ni někdo dívá z dálky. Jsem rád, že se tolik pirátů uvolilo opustit domovy a vyjít si do boje."
    "Ale Georgi, nebylo to jednoduché. Za odměnu chtějí svou vlastní svobodu a nějaký přirozený domov."
    "Vše se sežene, jen ať nemají strach. Nyní přejdeme dále. Čekají nás Streuneři."
     
    ❦Čοlεκ❧ a Kenny tohle ocenili.
  9. LukTok

    LukTok User

    9. kapitola: Nepřítel mého nepřítele je můj přítel
    "Pane?" zvolal jeden z pirátských pilotů na křižníku, na kterém se nacházel Karl, který hned odpovídá:
    "Ano? Co se děje?"
    "Hned dvě zprávy. Generál pirátů, president Zafod Luikinnen, dorazil se svou lodí třídy Battleray do středu letky. S vaším přítelem Stuffem na palubě. Druhá zpráva je o něco horší. Z planety na nás letí rakety, a podle velikosti bych tipoval, že se jedná o poloatomové rakety typu PLT-3030 s automatickým zaměřováním. Je jich zhruba padesát osm, počítače vyhodnocují situaci."
    "Okamžitě aktivujte pulsní dělo a zaměřte na centrum roje raket! Je pak větší šance, že je sestřelíme všechny najednou. Připravte však další děla, pro případ, že by to selhalo."
    "Provedu, pane!"
    Stuff ve stejném čase už debatoval se Zafodem na jeho lodi:
    "Pane Luikinnene, cítím, že bude čest s vámi bojovat za správnou věc."
    "Možná jsme piráti, ovšem čest je to jediné, co nám zůstalo a respektujeme ji v plném rozmezí. Také žijeme a musíme nějak přežívat."
    "Výborně. Podle plánu se tedy spojím s lodí Independence a pokusíme se spojit se Streunery. Vy s nimi sice máte neutrální vztahy, kvůli obchodu, ale nás nejspíš moc nemusí. A podle hlášení z předního křižníku mám rovný důkaz. Právě nás ostřelují raketami. Měl bych si pospíšit."
    "Dobrý nápad. Nebylo lehké získat tolik lodí. Zvlášť by mě naštvalo, kdybych o ně přišel už teď u streunerů. Pospěště si, ať nečekáme příliš dlouho!"
    "Pokusím se."
    Independence už byla převybavena štíty a lepším komunikačním zařízením, aby se dokázali na velkou dálku spojit s velitelstvím streunerů na planetě. Přilétající rakety byly sestřeleny jedinou ranou z pulsního děla.
    "Tady loď Independence. Na palubě se nachází 3 osoby. Pro tuto komunikaci Vám bude stačit znát naše křesní jména. Já jsem George, pilot Hisdent a inženýr Stuff."
    "Tady velitelství planety Pluto pod vládou streunerů. Děkujeme za identifikaci. Ovšem co tady hledáte?"
    "Spojence. Již jsme se spojili s piráty Reapers, ovšem na zvládnutí plánů, které budou nesmírně důležité pro budoucnost soustavy, budeme potřebovat všechny možné spojence."
    "Proč by Federace hledala spojenectví u nás? Doslova nás vystříleli z vašich sektorů. Ani netušíte, jak rád bych vypustil celou naši letku jen proti vám, jako menší odplatu."
    "Pane, tuším, že vím. Nejsme zde za Federaci, nýbrž jako odboj, který se dozvěděl pravdu a chce za ni bojovat. Pokud se nemůžete dočkat odplaty, žádáme vás, přidejte se k nám a my vám tu odplatu umožníme."
    "To se ještě uvidí. Prozatím dávám vaší lodi bezpečnost, ale jenom vaší lodi. Přistaňte na planetě a pak se uvidí, co dál. Posílám souřadnice, kam přistanete. Pokud se vychýlíte z kurzu, nebo poletí více, než jedna loď se třemi osobami na palubě, vyšlu rozkaz sestřelit vás čímkoliv to bude možné."
    "Příjmáme."
    Karlovi se nelíbilo, že musel zůstat sám s piráty. Na druhou stranu byl rád, že nemusí riskovat zdraví na cizí planetě. Independence vyrazila na povrch Pluta, kde už je čekala delegace diplomatů říše streunerů.
    "Vítejte na Plutu. Jmenuji se Rimuta Jakaj, a jsem královna říše. Tohle jsou mí rádci." a ukázala na 5 starců kolem ní. Královna byla poměrně mladá, leč chytrá a moudrá.
    "Děkujeme za přijetí. Jmenuji se George Morloy a jsem zde za jakýsi odboj, který se chystá zaútočit na armádu Federace. Zjistili jsme, co chystá planeta Země i se svým obyvatelstvem."
    Po pár minutách vysvětlování situace se ozval jeden rádce:
    "A proč tedy nevyřídíte senátu, co se děje s těmi, kteří jim mají být podřízení?"
    "Není to tak jednoduché. Senát nesídlí na žádné planetě ani žádném jiném pevném tělese. Jedná se o tajné zařízení, stanici, kdesi ve vesmírném prostoru. Někteří vědí souřadnice, včetně mě. Ale ti všichni také znají důvod, proč se na senát neútočí. Je to nejlépe střežené a chráněné zařízení, které kdy existovalo. Ani věznice nemají takovou ostrahu. Senát hlídá samotná armáda. Nepustí dovnitř nikoho, koho tam nechce."
    "Není možnost tam někoho propašovat, Georgi?"
    "Nikoliv. Hlídky vojsk jsou i vevnitř a kontrolují hangáry, pokoje, společenské síně, apd. Nyní ale to nejhorší. Vzhledem k tomu, co si armáda vymyslela a zařídila, je vydán přísný zákaz opouštět stanici senátu. Senátoři jsou uzamčení vevnitř i s presidenty planet Marsu a Venuše. President Země na to osobně dohlíží. Jen členové armády se mohou pohybovat dovnitř a ven."
    "A co budeme mít z toho, že vám pomůžeme? Kdybychom se k tomu uvolili?"
    "Volnost, vaše výsosti. Mohli byste se přiblížit lidským planetám na jakou vzdálenost budete chtít s tím, že by vám nikdo nemohl beztretně ublížit. Budete pod ochranou, kterou vytvoříme, jestliže vyhrajeme."
    "To vypadá dobře. Nuže dobrá. Máte naše slovo, že vám v boji pomůžeme. Vyšleme do boje jednotky, které máme uvolněné. Obvoláme i pár dalších našich spojenců a uvidíme, jestli dodržíte toho vašeho slova."
    "Děkujeme mnohokrát. Nyní odletíme a spojíme se s flotilou pirátů, kteří jdou také s námi do boje. Vzhůru za svobodu!"
    Na orbitě se pomalu objevovala další modrá světla. Jednalo se o hyper skoky lidských lodí. Ty se ihned identifikovaly jako členové odboje. Jednalo se o transportní lodě tříd Nostromo, bojové stíhače tříd Piranha a Defcom, křižníky tříd BigBoy a Goliath a to vše, v doprovodu ukradeného armádního křižníku typu Citadel.
    Všechny lodě nosily nápis "Budeme bojovat za mír a sovobodu, dokud nezemře poslední z nás", a logo, které vypadalo jako zaměřovátko, které mířilo na planetu Zemi.
    [​IMG]
    Karl si otřel čelo, pousmál se a zapnul komunikační zařízení přes celou flotilu pirátů, lodi Independence a momentálně přilétajících lidí z Venuše a Marsu:
    "Tady Karl. Tohle, je odboj. Tady vzniká to, co jinde zaniká. Avšak mějte všichni na paměti, že dokud bude žít poslední z nás, svoboda nevyhyne. Nesmíme dopustit, aby se tak stalo, takže budeme bojovat s armádou, která o nás ví. Ale neví, že nás je tolik, a že jsme připraveni nasadit cokoliv, abychom zachovali to, co před pár lety nastolil senát. Vzhůru do příprav, zde končí pohádka a začíná peklo!"
     
    Jupiter33, ❦Čοlεκ❧ a Kenny tohle ocenili.
  10. LukTok

    LukTok User

    10. kapitola: Válka
    Všichni se dali do práce. Nepoužitelné transportéry byly na povrchu Pluta rozebrány a přetvořeny na další zbraně a munice. Použitelné součástky byly použity na vylepšení jiných klíčových lodí.
    Zbrojení se připravovalo ke konci. K flotile odboje dorazila nová letka spojenců. Ke všemu překvapení se jednalo o křižníky Cubikonů v doprovodu svých ochranných jednotek známých jako Protegiti.
    "Nebojte se, pro vás nebudou nebezpeční. Víte, skrývali jsme to poměrně dlouho, do teď o tom nikdo z lidských planet nevěděl. Cubikoni a Protegiti jsou vlastně od nás. My, streuneři, máme trochu více technologií, než by se na první pohled mohlo zdát.
    V této soustavě dominujete vy, ovšem v těch dalších nikoliv. Kde člověk nevládne, vládneme my. Proto se lidé neopovažují kolonizovat planety z jiných soustav. Nepřežili by tam" řekl jeden z rádců Stuffovi. Ve stejný moment k nim dorazil do hangáru planety George:
    "Pánové a dámy, prosím o klid. S mými pomocníky jsme vymysleli bitevní plán, který by měl průběh války zrychlit. Dorazila k nám novinka, že se Lordakiáni začínají taktéž mobilizovat. Od federace si drží značný odstup. Je jasné, že s nimi něco mají. Podle vytvořených formací odhadujeme směr jejich pohybu. Podle průběžných výsledků se chystají zaútočit na všechny sektory, které jsou federací označeny na nebezpečné, nebo problémové.
    Dodělejte poslední úpravy lodí, za dvě hodiny se naše flotila přesune k záchytnému bodu, který nám vytvořili spojenci dosti blízko federálnímu centru. Mluvím o nejmenovaném měsíci obíhající kolem planety Jupiter. Jedná se o spojence mordony, kteří jsou proslaveni tím, že se dokáží provrtat všude. Obstáli svému jménu.
    Za dvě hodiny a dvě minuty přesně proběhne rychlý přesun celé flotily a o pár hodin později proběhne bleskový útok na Europu s jediným cílem. Vyhledat a zničit."
    "Pane, vojín Venny. Velitelství hlásí nálet saimonů na formace lordakiánů. Lovci jsou na naší straně!"
    "Výborně, to ty lordakiány na chvíli zaměstná. Škoda jen, že saimoni nepoužívají žádné křižníky. Určitě by se jim hodili."
    "Pane, vše připraveno. Nově vybavené lodě odlétají na vysoký orbit za flotilou."
    "Děkuji za informaci. Všem povolaným z dobré vůle, připravte se na odlet. Hlaste se u svých přidělených lodí. Letíme se spojit s flotilou."
    Přibližně jednu hodinu trvalo letce zformovat se do formace "V", přezdívánou také jako "šíp". Těžké a silné křižníky zabírali střed formace. Na vnější strany formace se umístili odolné křižníky s hangáry plnými stíhači, aby se právě stíhači dostali do boje co nejdřív a ze všech možných stran.
    Netrvalo dlouho a flotila zavelela k hyper skoku. Flotilní bitevní stanice disponovala i vlastním štítem a několika silnými raketomety na velký dosah. Zde se k flotile připojili i Mordoni, kteří měli být podle plánu využiti jako bombardéry, které zničí klíčové budovy na Europě.
    "Tady Independence v samém srdci flotily. Společně se mnou se na palubě nachází velitelé Karl, Hisdent, Stuff, Zafod a Rimuta. Vysíláme jasný rozkaz všem lodím flotily: útok povolen. Okamžitě skočte na dané souřadnice, udržujte formaci a vypusťte vše, co máte. Europa padne!"
    Stalo se. Flotila dorazila na souřadnice a přímo čelně proti ní ležela rozpínající se planetární základna na Europě, na které se mimojiné nacházel i komandér Panzer Garza. Ten si na velínu všiml skoku nepřátelské flotily a spustil alarm.
    Ovšem pozdě. Garza musel svou letku napřed nechat vyletět, a pozemní obrana nemá přes příliš velký dosah, aby zaútočila.
    Na Independence už George s lehkým úsměvem oznamuje předním křižníkům třídy annihilator, aby vypustili své bomby 'hellstorm' z raketometů.
    Rakety letěly pár minut, přecijen byla flotila od Europy vzdálená nějaký ten kousek. Některé rakety zasáhly velké křižníky při výletu z hangárů. Další rakety zasáhly planetární štíty. A zbytek měl za účel poškodit vše, co je vybudované.
    "Pěkná trefa, annihilátoři!" vychvaloval si Zafod.
    "Počkat! Něco se děje. Europa je sice momentálně bezmocná, ale komunikace jim zjevně stále fungují. Zavolali si posily! Tady Karl všem vnějším lodím, okamžitě vypusťte všechny letouny a natočte zadní lodě formace tak, aby pokryly všechny úhly!"
    Garza proletěl skrz déšť bomb se svým křižníkem třídy Goliath a vyhnul se tak jisté smrti. Použil navíc maskovací modul, aby se mohl spojit s nově přilétávající letkou.
    "Tady Hisdent, Mordoni, přišla vaše chvíle. Zničte všechny sklady, komunikační zařízení a hangáry!"
    Na orbitě se už objevují další tečky na radaru. Stíhači všech typů byly vypuštěni za účelem ochrany mise. Armádní letka činila křižníky tříd Goliath, ovšem v doprovodu několika desítek těžkých křižníků třídy Citadel.
    "Fuj, to je ale nepořádek. Jak se v tomhle může někdo zorientovat?!"
    "Klid, Karle. Nikdo neříká, že válka je přehledná a rychlá. Tohle je jen bitva o strategické místo."
    "Georgi, to sice ano, ale já mluvil o těch stíhačích! Jen se podívej jak blízko sebe všichni létají a stejně se nesrazí. Střílí každý teoreticky všude a stejně nemusí trefit nikoho. Je to jako chumel chlupů od psa. Já bych neviděl ani svou loď, natož ještě v tom bojovat."
    "Vesmír je brutálnější, než si kdo myslí. Na planetě bojuješ před sebe, nebo směrem nahoru. Tady to musíš čekat ze všech možných směrů."
    "Zafod má pravdu Karle. Nezbývá než čekat, jak si s obranou poradí zadní část flotily. Přední část hlásí úspěchy. Od Europy a od toho, co je na ní, už nemusíme očekávat žádné nebezpečí. Už je to zase jenom zničený kus šutru obíhající jiný kus kamene."
    "Tak tedy flotilo, tady George. Všichni nechť se zapojí do bitvy na zadní části flotily, okamžitě!"
    Ti, kteří bitvu pozorovali z dálky z jiných lodí, měli o zážitek navíc. V chumelci stíhačů, když explodovala zničená loď, se často rozblikávala světla po zničení. Z dálky to byl dojem strachu, štěstí, ale i smrti.
    "Pane, nepřátelská letka ztrácí rychleji své jednotky. Je nás více. Pomalu ustupují!" hlásí pilot stíhače v boji.
    "Dobrá zpráva, pokračujte, vyřiďte je všechny!" odpovídá Karl.
    "Tady George annihilátorovi A-378, slyšíte mne?"
    "Pane, jsme na příjmu."
    "Vypusťte raketomet s bombami ještě jednou. Vypalte kráter do lodí těm Citadelám. Ony jediné udržují jejich útok."
    "Pane, provedu pane!"
    Otřes, stres a nenávist. Jediné, co šlo cítit na každé lodi odboje. Nepřítel zničen. Ztráty velké na obou stranách. Zdaleka není po všem. Po kosmickém prostoru poletuje obrovská hromada vraků a dalších surovin. Jsou odbojem povolány tzv. recyklátory, lodě třídy Aegis.
    "Rimuta celé flotile, přesuňte se zpátky do formace a následně k naší flotilní stanici. Tam si opravíme lodě, doplníme munici a budeme pokračovat v boji."
    "Georgi. Ve válce jsem ještě nikdy nebyl. Ne v nějaké pořádné, jako je tahle. Rozhodně jsem nebyl klíčovou osobností. Nikdy. Najednou velím obrovské flotile jak mají být vybaveny lodě, apd. Ovšem asi jsem to přepískl. Ztratili jsme několik desítek stíhačů a já cítím vinu, že jsem nevydal rozkaz přidat pár štítů navíc."
    "Stuffe, jak už se řeklo. Válka není fér. Každé rozhodnutí je špatné, ale je na lidech, zda-li ho otočí v dobré. To tvé bylo vynikající. Lehčí lodě mají větší rychlost a bitelnost pancířů. Neciť se špatně, armádních lodí tu taky nebylo málo. Je to pěkný výsledek, který jsi flotile zařídil. Pojď, dáme si kafe, to ti zmírní náladu."
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  11. LukTok

    LukTok User

    11. kapitola: Bitevní pole
    Nejen trosky, ale i spousta mrtvých těl zaplavila sektor. Jen jeden nepřítel však stále žil. Utekl z boje a katapultoval se ze svého stíhače za nejbližší asteroid. V maskování přečkal bitvu. Byl to Panzer Garza, který si po bitvě zavolal armádě, aby ho vyzvedli s neviditelnou rychlou lodí.
    Stíhač třídy Spearhead ho vyzvedl a odletěli klidným letem na nejbližší vesmírnou bojovou stanici Odysea. Zde se musel zpovídat generálovi Condorovi, který bitvu monitoroval z bezpečné vzdálenosti.
    "Je to neslýchané. Měl jste letku těch nejlepších. Teď je můžeme leda pohřbít, nežli povýšit dále. Komandére Garzo, už vás chvíli sleduji. Nejednáte v rámci armády, obvykle si děláte své. Stále jste komandér, nemáte tu volnost, jako například já a pár dalších vyvolených. Co jste dělal na Europě, když váš minulý rozkaz zněl držet hlídku v sektoru B-3?"
    "Pane, to je tajné. Respektuji vás podle hodnosti. Ale věřte mi, jenom ta hodnost vám zaručuje ochranu předemnou. Možná jste generál, ale nemáte žádné informace o tom, co se ve vesmíru děje."
    "Tak mi ty informace dejte!"
    "Jenom klid. Pokud o nich nevíte, má to své důvody. Není to má záležitost, ale záležitost senátu a federace. Z neznámého důvodu jste byl povýšen na můj post. Ale jak říkám, nečekejte, že tam zůstanete dlouho, když o ničem nevíte. Nyní musím jít, a vy koukejte někde nabral letku o kterou jste před chvílí přišel."
    "Vy mi nebudete rozkazovat!"
    "Omyl, pane. V mých rukou leží váš život. Dobře si promyslete, co říkáte."
    "Odchod!"
    Na flotilní základně to vypadalo samozřejmě jinak. Všichni se radovali, avšak také truchlili pro ty, kteří padli.
    "Byli to dobří lidé. A nejen to, byli to zastánci pravdy a spravedlnosti. Každý, kdo padl, ať se zapíše do historie. Na nikoho nesmí být zapomenuto. Nikdo není nepostradatelný, když bojuje za nás, za svobodu. Vzdávám hold a úctu všem, kteří dnes padli, a kteří padnou za dobrou věc. Nechť je klid provází posmrtným životem."
    "Pěkný proslov, Hisdente. Pár našich zařvalo, ale musíme jít dál."
    "Jistě Karle. Je to život. Ve vesmíru se člověk zrodí, a v něm také zanikne. Pojď, dojdeme pro Stuffa a George do jídelny."
    V jídelně se už Georgovi povedlo Stuffa uklidnit a příjmout fakt, že ve válce se umírá za každé situace. I za té nejlepší.
    "Pánové. Rimuta a Zafod už plánují další ofenzivu dle vašich informací. Myslím, že bychom u toho neměli chybět."
    "Slyšíš, Stuffe? Taktizování ti změní téma myšlení. Tak hurá do práce. Musíme být rychlejší, než federace." řekl George.
    V multimediální místnosti se v plném počtu velitelů aktivovala 3D mapa přes celou místnost. Uprostřed místnosti se nacházel protáhlý oválný stůl a kolem něj šest židlí. Nebyl to stůl velký, protože ani místnost nebyla přes příliš velká. Bylo to však akorát na plánování.
    "Takže, tady jsme my. Zajímavá pozice, vzhledem k tomu, že tady nedohlédne ani federace, ani saturňané."
    "Dobrý poznatek Stuffe. Co tam máš dál?" táže se Zafod.
    "Nuže, když vezmeme v potaz naši pozici a fakt, že se poměrně rychle otáčíme kolem Jupiteru, federace bude schopna nás zaměřit už za dvacet hodin a pár minut. Musíme tedy jednat rychle. Nejbližší možný cíl, který má federace zaznamenaný jako předsunutou mobilní bitevní stanici, se k nám vlastně přibližuje. Federace staví stanici zpátky na orbit k Europě. Je jasné, že je na Europě toho nejspíš víc, než jsme si mysleli.
    To nám prodlouží maskování na dva dny, plus mínus. Ovšem tady! Vidíte to? Armáda se mobilizuje a už má v té formaci připravené křižníky se stíhači, bitevní křižníky a bombardéry třídy Solace. Zdá se, že stíhači jsou třídy Vengeance. To bude rychlé, silné a odolné."
    "Stuffe, to sice ano, ale podívej se. Vlajková loď. Tohle není ledajaká formace, nebo letka. Tohle je invazní skupina. A to nejlepší? O nás nevědí, jejich lodě jsou zformovány do směru k Saturnu. Jak to tak vypadá, o nás dnes zájem nebude."
    "Karle, nechci ti kazit náladu, ale podívej se tady. To není jediná invazní skupina. Jsou hned čtyři a poměrně daleko od sebe. Vypadá to, že to tak má jenom vypadat. Podle mě se některé invazní skupiny stočí a zaútočí na lidské planety. Okamžitá výhra nechráněného území."
    "Takže přecijen je minimálně jedna invaze pro nás, až nás najdou. Karle, pěkně jsi to vystihl, ale co teď? Georgi, co se dá dělat? Jsme příliš slabí, než abychom zaútočili přímo na vlajkové lodě. Je nás málo, a navíc oni mají silnější lodě! Jestli se ty letky nezničí sami zevnitř, nebudeme mít šanci se k nim ani přiblížit!"
    "Hisdente klid. Karl má pravdu. George bude počítat jen s tím, co máme nyní. Zafod přivedl do odboje nejvíce lodí, to je fakt. Rimuta zase ty největší a nejodolnější lodě. Já si však dám ještě jednu misi. Budu potřebovat jednu transportní loď s velkým nákladním prostorem. S municí a vybavením, které máme, na to stačit nebudeme. Ovšem co když získáme silnější zbraně a munici? Pancéřování a štíty?"
    "To by teoreticky šlo. Dobrá, získej si surovin kolik chceš, tedy pokud Rimuta pro ně bude ochotná zavolat. Zafod ti snad uvolní jednen annihilátor. Dáme ti prostor pro zkoumání i výrobu. Nezklam nás, nemáme moc času."
    "Spolehni se, Georgi. Už mám vše vymyšlené."
    "Dobrá. Tímto ukončuji schůzi za účelem taktiky. Hlídejte čas, vesmír i všechny živé, stojící proti nám."
    Federace se však také lehce nevzdává. Vysílá malou skupinu pěti stíhacích křižníků třídy Venom, aby prohledala okolí Jupiteru. Venomové byly silné stroje, obvykle doprovázeny další skupinkou bezpilotních letounů typu Zeus. Nejsilnější bezpilotní letouny, které disponovaly i největší rychlostí pohonu.
    Venom byla také loď, která svým tvarem i vybavením byla schopna překonávat velké rychlosti a výborně manévrovat. Zploštělý tvar dával útočníkovi menší šanci zasáhnout loď.
    Tato skupinka mohla znamenat jisté nebezpečí pro flotilu odboje. Ovšem čirou náhodou se s nimi zapletla saturnská letka poblíž hlavního asteroidního pásu. Saturňané nemají rádi silné lodě, likvidují je, jsou-li protivníkovy, a ikdyž neútočí na ně.
    Odboj tuto malou bitvu spozoroval. Byl vydán rozkaz zneviditelnit všechny lodě flotily. Malá bitva skončila. Jen jeden Venom byl poškozen na svém pravém křídle. Skupinka Venomů, která stála proti deseti Spearheadům a pěti Goliathům, vyšla z bitvy téměř nepoznamenána.
    Jako naschvál byl pilotem vedoucího skupiny Venomů ten, kdo už vedl spoustu podobných výprav. Samotný Panzer Garza. George ho zpozoroval a hned vykřikl:
    "Sakra! Ten chlap byl i v bitvě s námi, viděl jsem ho! Kolikrát ho ještě musím nechat zabít? Mě přivede jednou k šílenství, tím si jsem jistý."
    "Neboj Georgi. Každý chvilku tahá pilku. On ji tahá už dost dlouho. Jednou se spolu utkáte, jen vy dva. A tam už bude příležitost ho poslat pod kytky. To mi věř."
    "Díky Zafode, velmi povzbuzující slova. Teď se ale bojím, aby nás neodhalili. Zrovna teď by to vadilo nejvíce."
    Na velín flotilní stanice dorazil vojín Venny a hned utíkal za Georgem:
    "Pane! Vojín Venny, Pane."
    "Ano? Co se děje?"
    "Mordoni, kteří zůstali na Europě hlásí něco vysoce důležitého, co by jste měl vidět. Prý se jedná o vás samotného. Ovšem je na to příliš málo času, zhruba šest hodin, než bude povrch Europy na dohled blížícím se jednotkám skupinky Venomů, pane."
    "V tom případě nebudeme otálet. Momentálně máme čas navíc, zkusím ho nějak využít."
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  12. LukTok

    LukTok User

    12. kapitola: Jeskyně tajemství
    Mordoni samozřejmě objevili jeskyni, kterou už dříve objevil Garza. Mordoni nic neříkali, jen zavedli George k jeskyni, kde už ho nechali osamotě.
    "Ty znaky! Nevím proč a nevím jak, ale dokážu je přečíst! To je, zajímavé. Jakobych zde viděl napsanou minulost, přítomnost i budoucnost. Válka? Ta už je jaksi v plném proudu. Ale ne!" zarazil se u jedné malby. Poté pokračoval a zahlédl konec jeskyně, na kterém byl jeho portrét.
    Krátká černá bradka, krátké rovné černé vlasy, jizva po celé pravé straně obličeje, která vede i přes pravé oko. Úplná shoda. Na portrétu nebyla ovšem jenom hlava, ale i část od hlavy k pasu. Pravá ruka byla vyobrazena, jakoby se chtěla dotknout toho, kdo se na ni dívá.
    George v nejistotě, naději, smutku i štěstí vypustil pár slz a svou pravou dlaň přiložil na dlaň na skále. Něco se stalo. Jeskyně se rozzářila na místech, která byla pokrytá textem i malbami.
    George zpozornil a chtěl okamžitě utéct. Jeskyně se začala zasypávat kamením, země se doslova třásla pod nohama jako při silném zemětřesení. Ovšem tělo George se nechtělo vůbec pohnout. Ohlédl se posunutím svých očí. Veškerý text, malby, a vše, co do jeskyně zdánlivě nepatřilo, se okamžitě dalo po stěnách do pohybu směrem k Georgově pravé ruce, která se jeskyně dotýkala.
    Trvalo to pár vteřin. Vypadalo to na pár minut, avšak skončilo to a světlo zmizelo. A nejen světlo, také znaky i malby. Vše vypadalo, jakoby se stáhlo a uložilo do George. Ten na místě omdlel.
    Nastal čas zmizet. Venomové již byli příliš blízko. Mordoni zavolali pohotovostní letoun, který měl George okamžitě vyzvednout. Posádka ho našla a naložila na nosítka. Byla to rychlá akce. Mordoni se schovali a Venomové prolétávali.
    George nedýchal. Nevykazoval žádné známky života.
    "Snaží se bojovat, a místo v boji zemře sám v jeskyni neznámo jak."
    "Karle, vypadá to, že se mu zastavilo srdce. Bylo toho na něj moc. Třeba v té jeskyni našel ještě něco, co mu přidalo na tlaku."
    "Hisdente, posádka ale hlásí, že v jeskyni nic nebylo. Vůbec nic! Podle výpovědi Mordonů tam však něco bylo. Pokud zemřel vinnou někoho, tak to zjistím, a hned ho pomstím."
    "Podle snímků jeho těla je fyzicky zcela zdráv. Na to, že je po smrti, se jeho tělo chová jako živé. Ačkoliv mu v žilách nekoluje krev. Něco zkusím."
    Hisdent měl i kvalifikaci doktora a patologa, nebylo pro něj těžké něco vymyslet, nebo objevit. Vzal si do ruky skalpel a řízl Georgovo tělo podél paže. Chvíli to sledoval a pak vyhrkl zpátky na Karla:
    "Co to sakra?! Pojď sem Karle a podívej se pozorně. Sleduj, co se děje s tou řeznou ranou. Vidíš to?"
    "Moment, něco mi tu nesedí. Vždyť se ta rána hojí! A poměrně rychle!"
    Za necelou minutu už po řezné ráně nebylo ani památky. Rána se kompletně dokonale zahojila.
    "Něco je špatně. Mrtví lidé se přec neuzdravují. Pojď, uzamkneme tuto místnost. Zajdeme pro Stuffa, tohle by měl vidět."
    Stuff už ale dávno pozoroval kamerové záběry této místnosti. Věděl naprosto přesně, co se dělo v přítomnosti Hisdenta a Karla. Když k němu dorazili, ukázal ukazováček před pusou, aby byli potichu. Následně ukázal na obrazovku kamery s přímým přenosem.
    Na stole už nikdo nebyl. Hisdent se zarazil:
    "Proč se díváme na prázdný stůl?"
    "To je místnost, ve které ještě před chvílí ležel George."
    "Kam zmizel?"
    Dveře Stuffova pokoje se otevřely. Vešel George:
    "Zdravím, pánové. Takže, o co jsem přišel?"
    Všichni byli zděšeni. Ukázali mu záběry, na kterých byl mrtvý. Také mu ukázali záběr s pokusem se skalpelem.
    "To má být nějaký vtip?" nechápavě zvolal George.
    "Vůbec ne, příteli. Byl jsi mrtvý. A podle toho, jak vidím části tvého těla, mrtvý ještě jsi!"
    "Co je to za nesmysl? Náhodou se cítím velmi dobře. Snad i lépe, než kdykoli jindy."
    "Takže jinak," zkouší to Stuff, "co přesně jsi viděl, nebo se stalo v té jeskyni?"
    "Dobrá otázka. Pamatuji si jen žluté světlo. A zprávu."
    "Jakou zprávu?"
    "Že se blíží konec."
    "Čeho konec?!"
    "Vím já? Takhle zněla zpráva. Bylo toho víc, ale na to už si nevzpomínám."
    "Nuže dobrá. Hisdente, udělej Georgovi ještě pár vyšetření. Docela by mě zajímalo, co s ním je. Karle, rozešli zprávu, že se George probudil z kómatu. Jednalo se jen o vyčerpání. Já musím pokračovat v konstrukci jaderných raket. Válka nepočká jen kvůli jednomu malému incidentu."
    Po pár hodinách testů se zjistilo, že George opravdu žije a jeví už všechny známky života. Stuff dokončil stavbu desáté nukleární rakety a zavolal pro ostatní velitele.
    "Desátá atomová raketa byla sestavena. Konstruktéři již byli vybaveni plánky, takže se budou rakety nyní stavět rychleji. Vzhledem k nedávným incidentům je jasné, že bychom měli zaútočit jako první."
    "Ano. Jak už Stuff načal, federální stanice je nyní poměrně blízko. A není moc bitelná. Jen jedna raketa může rozhodnout bitvu. Dalším krokem bude útok na invazní letku. Jelikož jsou vlajkové lodě poměrně velké, odolné i silné, očekáváme velké ztráty, pokud setrváme na staré strategii. Nový bitevní plán útoku vám představí Karl."
    "Díky Hisdente. Budeme se snažit využít čas i jejich rozestavění letky. Mají velké a těžké křižníky, které ztrácí na obratnosti. Nemluvě o vlajkové lodi. Úkol bude jednoduchý a rychlý. Pár stíhačů skočí hyper pohonem do centra invazního konvoje. Tam bude jejich úkol jen dostat se dostatečně blízko k cílovým bodům vlajkové lodi. Na tyto body pak vypustí jaderné bomby, které následně promění celou vlajkovou loď na jeden obrovský vrak.
    Ostatní lodě budou v nezáviděníhodné situaci, co se týče jejich letky. Nebudou moci přes příliš střílet, neboť by měli ryziko, že sestřelí nějakou svou loď. Použijeme stíhače třídy Piranha. Rychlé, tenké, obratné. Ihned po explozi vlajkové lodě přesuneteme zbytek letky, který zamete to, co tam zbyde. Nějaké dotazy?"
    Rimuta jen pochválila, ovšem Zafod chvíli přemýšlel a pak řekl:
    "No, nezní to příliš špatně, ale myslíte si, že když zničíte vlajkovou loď, nebo že jen zaútočíte na invazní letku, že si toho nikdo nevšimne? Pokud je mi známo, invazní letky se hlídají pomalu ještě víc, než presidenti planet! Ze svých zkušeností vím, že pokud začne bitva s invazní letkou, existuje maximální čas bezpečné bitvy snad jen dvě minuty. Po dvou minutách jim dorazí posily, a to další invazní letka. A zaútočí ze všech směrů."
    "V tom případě to musí být provedeno maximálně do minuty, aby bylo možné se v bezpečí dostat pryč, aniž by nás někdo objevil." dodal Karl.
    George zvedl zklopenou hlavu, a dodal:
    "A co kdybychom to udělali úplně jinak? Vyšleme federální armádní loď s autopilotem. Požádáme o přistání na vlajkové lodi s vysoce důležitou zprávou. Na loď umístíme tolik bomb, kolik se tam jen vejde. Jakmile loď přistane v hangáru té velké lodi, odpálíme to.
    Exploze by byla tak velká, že by roztrhla loď na dvě části, minimálně. Řetězový efekt by pak způsobil další exploze reaktoru lodi, apd."
    Tento návrh už byl podle ostatních o něco lepší, ikdyž představoval větší riziko. Ovšem všichni velitelé s ním souhlasili, a tak se daly věci do pohybu. Stuff měl za úkol sestavit diplomatickou loď federace:
    "Vypadá to, že tohle bude pěkně dlouhý den."
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  13. LukTok

    LukTok User

    13. kapitola: Překvapení
    Loď byla sestavena. Invazní letka stále držela pozici. Na transportní loď přidělil Stuff i jednoho robota s umělou inteligencí, pro případ, že by ztratili možnost řídit loď na dálku. Karl se naboural do systémů komunikace federální armády a stáhl pár dat důležitých pro úspěšnost mise.
    Diplomatická loď třídy Yamato byla vyslána přímo do centra invazní letky:
    "Máte spojení s lodí?" ptá se George. Hisdent mu ihned odpovídá:
    "Ano, máme. Pilotuji stroj. Vezu loď do hangáru C-3. Ideální na umístění náloží, neboť se tento hangár nachází poblíž reaktoru lodě."
    "Výborně. Jakmile se nalodíš, odpálíš to."
    V tom se na stanici spustil alarm.
    "Co se děje?" zařval Zafod do komunikace flotily. Pilot jednoho z jeho křižníků se ozval nejistým hlasem:
    "Pane, jsou všude! Vystopovali nás, invazní letka federace! Potřebujeme okamžitě posily!"
    "Tak tohle je průser." odvětil.
    "Zafode? Co je? Nějak ti zmizel úsměv z tváře?"
    "Karle, ten úsměv zmizel už před pár desítkami let. Teď už ale nadobro. My tu útočíme na jednu letku, a druhá už jde přímo po nás. Našli nás a zaútočili. Mé lodě drží hraniční oblast našeho sektoru. Potřebují podporu!"
    "Tak já už ty nálože radši odpálím." ozval se Hisdent a stiskl tlačítko pro spuštění výbuchu. Povedlo se. Vlajková loď byla řetězovými událostmi zničena. Pár bližších lodí to také schytalo. Zbylé lodě byly ve zmatku, ale po chvíli všechny odskočily hyper pohonem do sektoru flotily odboje.
    "Je to ještě horší. Sic jsem jim zničil vlajkovou loď, ale zbylé lodě, a není jich málo, odskočily zahájit boj s námi. To bude pěkně zajímavé."
    "Hidente, klid. Máme pár jaderných raket připravených v Zafodovém Battlerayi. Jak to tak vidím, přejdeme do stylu jaderné války. Jediná šance pro nás. Ovšem to bude znamenat nasazení takových zbraní i na druhé straně. V podstatě to vyřeší jen tuto situaci."
    "Nevadí, jiný plán není. Všechny lodě do boje! V případě, že se ztratí čtvrtina našich lodí, udělím povolení použít jaderné rakety."
    "Rozumím, Georgi."
    Stanice odboje aktivovala svůj štít a zapojila se do bitvy svými raketomety. Souboje mezi asteroidy, v podání lodí odboje tříd Liberator, Defcom a Piranha a lodí federace třídy Vengeance. Na první pohled nerovný souboj, federace měla na vrch větší sílu. Ovšem, Stuff vybavil lodě silnějšími zbraněmi, iontovými kanony, granátomety, ale i raketami těžké třídy PLT.
    Nestačilo to. Rychlé a odolné lodě federace využívali prostředí asteroidů kolem saturnu velmi dobře, stejně jako odboj. Navíc se do bitvy zapojila i federální letka Venomů, která měla za úkol zničit velké křižníky.
    Těžká a dlouhá bitva. Lodě se likvidovaly velmi pomalu. Bylo těžké někoho sestřelit, když se navíc nesmíte vybourat do asteroidu. Křižníky sázely jen na svou odolnost. Moc se mezi malé asteroidy nepouštěly. Byla by to sebevražda.
    Tlak federace byl velký. Federace měla už od počátku bitvy velkou přesilu. Nešlo to, odboj ztrácel lodě rychleji. George vydal rozkaz použít jaderné rakety pro urychlení boje. Postupně v rozmezí deseti vteřin se začaly vypouštět velké a rychlé jaderné rakety s přesností na jeden centimetr přesně.
    Prvních pět raket vlajková loď federace sestřelila, další nestihla a přišla tak o příď, na které se nacházel můstek a komunikační systémy. Loď byla dále boje schopná. Další dvě rakety sestřelili Venomové. Poslední raketka však našla cíl. Trefila tenkou a dlouhou vlajkovou loď federace přímo do srdce. Reaktor lodě vydal extrémní výbuch, který s sebou stáhl i pár dalších blízkých lodí do stavu šrotu.
    "Výborně! Teď vyšlete další normální rakety na ty největší lodě! Budeme bombardovat mobilní cíle!" vyhrkl Karl.
    "Moment! Něco se děje!"
    "Co je Georgi?"
    "Stuffe, ty jsi expert skoro na všechno. Vysvětli mi, kdy a jak vzniknou červí díry?"
    "Je to jakási zkratka, tzv. 'most' přes prostor a čas. Něco, jako náš hyper pohon, který ovšem neboří okolní prostor, ani čas, jen vyvine enormní rychlost v bezpečném stádiu. Červí díra je přímý skok, který ignoruje prostor a čas. Takovéto 'portály', říkejme jim tak, jsou stále nepopsatelné jevy. Nevíme jak vznikají a jak se dají využít, popřípadě kam vedou. Proč se ptáš?"
    "Nedaleko bojiště se právě jedna objevila!"
    Jakoby se ve vesmíru objevil vodní vír mířící nikam. Bílá červí díra vypadající jako vodní vír se najednou objevila směrem k bojišti. Velikost se zvětšovala až do velikosti průměru stejného jako je velikost evropského kontinentu na Zemi.
    Byl to ukáz, který ihned udivil všechny, ovšem v boji se pokračovali. Ti, kteří byli chvíli mimo boj se kochali krásou vesmíru. Když v tom z červí díry vyletěla vesmírná loď. Vypadala jako protáhnutý stíhač se dvěma křídly. Loď se zastavila těsně před červí dírou. Jakoby něco, nebo někoho hledala.
    George spozornil:
    "To je Demaner!"
    Rimuta se otočila a udiveně zopakovala: "Demaner? Co to je?"
    "Nevím. Ale něco mi říká, že to znám a není to moc pěkné."
    "Aha. No, možná tomu nebudete věřit, ale jak se tak na to dívám, začínám věřit, že to nebude moc pěkné střetnutí."
    Z červí díry totiž začalo vylétávat spousta dalších demanerů. Doslova hejno demanerů vylétávající z červí díry si to namířilo přímo k lodím federace a připojili se do bitvy.
    "Tady velín, nové neznámé letouny jsou na naší straně, nestřílejte je. Opakuji, nestřílet neznámé letouny, bojují proti federaci. Pokračujte v boji." Karlovi se moc nelíbilo, že si sám nemohl zabojovat. Ovšem vždy si přál poslat rozkaz přes celou flotilu v boji.
    Jeden demaner stále stál na místě před červí dírou.
    George stál u okna stanice a pozoroval ho. Kokpit demanera byl čelně natočen přímo k oknu s Georgem, který chvíli nic netušil. Pak ho rozbolela hlava. Jakoby mu do ní někdo mluvil. Slyšel hlasy několika lidí najednou. Nešlo ničemu rozumět, jakoby slyšel jen nářeky a lehké výluzy zvuku.
    Po chvilce se hlasy sjednotili a George padl na kolena s bolestmi hlavy, kterou si držel v dlaních. Ostatní velitelé se mu snažili pomoci, ale nevěděli jak. George už uslyšel sjednocený hlas. Mluvil v cizím jazyce, kterému rozuměl. Slyšel demanera:
    "Buď pozdraven otče náš. Ty, jenž jsi spasil vesmír i nás. Dnes splácíme svůj dluh, pomůžeme přežít den. Pak však zase odletíme a tebe sebou sebereme. Zase usedneš na své místo, jak sis přál."
    Přestalo to. Bolest i hlasy pryč. "Byl to on!" vykřikl ze země.
    "Kdo to byl?" ptá se vyděšeně Stuff.
    "Demaner! Mluvil mi do hlavy. Mluvil se mnou, jakobychom se dávno znali. Ale co to má být? Já ho, ani ty jeho pomocníky neznám! A on chce se mnou odletět někam do pryč."
    "Když tu o tom tak mluvíme, kde je vlastně ten, co stál před tou dírou?"
    "On tam není? Zkontrolujte stanici!"
    "Klid Georgi! Napřed zjistíme, co mají v plánu. Potom zjistíme pravdu o tom, kdo jsou, apd. Pokud je to nějaký vyslanec, přivítáme ho a pokusíme se s ním domluvit, nějak."
    "Stuffe, ale ty nevíš, co vím já. Demaneři sice nejsou špatní, ale nazlobit je se hodnotí zkázou celé rasy!"
    "Teď nechápu."
    "Kdyby existovalo peklo a nebe, tak právě demaneři by rozhodovali, kdo kam půjde a osobně na to dohlédnou. Jsou to andělé smrti zrození samotným vesmírem. Jejich lodě nejsou stroje, ale další živé organismy! Vše, co mají, je živé. Nepracují s ničím, co není živé!"
    "A jak to všechno víš? Kde bereš tu jistotu?!"
    "Já jsem ten, kdo je stvořil!"
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  14. LukTok

    LukTok User

    14. kapitola: Otec a syn
    "Georgi, o čem to tu sakra mluvíš?"
    "Stuffe, nevím, jak to vím, ale vím to. Stejně tak i vím, že se za chvíli otevřou dveře do této místnosti a hádej, kdo příjde."
    Rimuta se otočila ke dveřím, zaslechla dunění silných nohou při pomalé chůzi. Ostatní se také hned otočili: "Co to je?" zeptal se Hisdent.
    "Já říkal, že si tady dojde sám" odvětil pomalým a klidným hlasem George.
    Zasouvací dveře se pomalu otevíraly do stran. Dunění již nebylo slyšet. Dveře otevřené, ale v chodbě nikdo. Karl se šel opatrně podívat před místnost, jestli náhodou není někdo schovaný v uličce. Nikde nikdo. Otočil se zpět a přikrčil rameny na znamení, že neví, kde kdo je.
    V tom se přímo za ním objevil Demaner, jakoby deaktivoval maskování. Byl celý ve zbroji, takže chvíli vypadal jako robot. Karl se pomalu otočil a pohlédl Demanerovi na hlavu. Přes helmu s krytím na oči pohlédl na jeho tvář. Obličej nevypadal lidsky. Spíš, jakoby jen ukazoval hlavu chameleona s velkýma očima.
    Demaner promluvil: "Zdravím, jmenuji se Faj Thun a mám docela žízeň, neměli by jste tu trochu vody pro svého hosta?" a sundal si svou helmu.
    "Co měla znamenat ta zpráva?" zeptal se George.
    "No, tvá existence pomohla zastavit lidský projekt vesmírných bran, díky kterým na nás lidé útočili. Z prvu jsem nevěděl, co bych ti poslal, tak jsem do toho vložil trochu fantazie a něco si i vymyslel, aby to dobře vyznělo. A jak sis přál, staneš se vůdcem armádní flotily, ovšem jen té naší. Pro tohle je však zapotřebí být u nás, na naší mateřské planetě Ziph."
    "Děkuji za nabídku, ovšem bez urážky, musím ji odmítnout. Mé místo je v boji. Trochu se toho za ten čas změnilo. Ovšem vaše flotila by se mi pro tento boj hodila."
    "Čekal jsem to. Velitelství tuto možnost zamítlo. Buď, a nebo. Ale mezi námi, něco ti tu nechám. Ale nečekejte moc, Demaneři nemají moc ztrát."
    Karl promluvil: "S čím vším můžeme počítat?"
    "S jedním křižníkem a technologiemi. Ikdyž už spolu nebojujeme, nemůžeme zde nechat citlivé informace o našich lodích, to jistě pochopíte. Ovšem plány našich slabších zbraní a pancéřování, které budou pro vás trochu více silnějšími, ponecháme v křižníku, který vám darujeme. Křižník už jsem zaparkoval do vašeho hangáru této stanice."
    George přikývl na Stuffa a ten odešel směrem k hangárům, aby se už podíval, co tam na něj čeká. Karl se posadil na parapet velkého okna a pozoroval dění na bojišti i v místnosti. Rimuta si sedla na židli ke stolu u zdi a pozorovala, jak George s Fajem opouštějí místnost ve vzájemné tiché diskuzi.
    Odešli a dveře se zavřely. Z komunikačního panelu v místnosti se ozval Zafod: "Tak to mě podržte. Ten spojenec nám tu nechá jen jednu jedinou loď? Neříkám, že technologie navíc by se nehodily, ale jedna loď nemůže ani tvořit závod. Něco mi říká, že ta loď bude muset skrývat více, než jen technologie."
    "Doufejme, že nám to pomůže. Boj už končí, Federace ustupuje s malým zbytkem své flotily."
    "Karle, na rychlý protiútok to nevidím, hodně lodí je silně poškozených. Nařizuju stáhnout své lodě. Zafode, doporučuji udělat to samé. Napřed pořádně opravit, doplnit munici, rakety, a pak se uvidí, že jo, Karle?"
    "Máš pravdu, Rimuto. Dojdu pro George a pak se spolu podíváme za Stuffem na tu loď."
    Stuff už v hangáru prozkoumával součástky lodních systémů. George s Fajem ho pozorovali z dálky na okraji hangáru.
    "Pamatuj, Georgi, co jsem ti teď řekl. Ta loď není tak úplně obyčejná, nedoporučoval bych ji rozebrat úplně. Jen se podívat, jak je co postavené a jak co funguje. Hotová poslouží lépe, než rozložená."
    "Já vím. Jen budu doufat, že budeme mít potřebné suroviny na napodobení těch systémů."
    "Pokud ne, vždy lze vše nějakým způsobem nahradit. Jen se bude lehce ztrácet efektivita. No nic, co se dá dělat, přeji hodně štěstí s válkou. Manuál jsem si dovolil vám přeložit do vašeho jazyka. Pilota vám tu nechat nemohu. Snad se s tím tedy naučíte létat. Já už půjdu do vedlejšího hangáru, čeká mě tam má loď. Na viděnou, příteli."
    Faj odlětel i se svou flotilou Demanerů. Lodě odboje se vracely do hangárů svých hlavních křižníků a křižníky do hangárů stanice. Rimuta si zavolala o další lodě pro odboj, měly dorazit o pár hodin později. Stuff už pochopil systémy pancéřování, a tak dal všechny lodě postupně předělat, aby byly odolnější. Hned se také vydal na cestu bádání zbraňových systémů, které by zvedly sílu zbraní až o jednonásobek. Laserová děla by se stala ničivějšími a nebezpečnějšími.
    Karl s Georgem už pomalu připravovali plán na útok a obsazení federálního senátu lidí. Zafod se se všemi možnýmy transportéry vydal na bojiště, aby sklidil pole trosek pro nasbírání drahocenných surovin.
    "Georgi, tady Zafod. Pokud se podíváš z okna na to pole trosek, uvidíš pravou práci pirátů. Ani nevím, kdo nás za piráty označil. Jmenovali jsme se Reapers, protože mé původní celé jméno bylo Zafod Reaper. Naše rodina už po generace vládne pirátům. V podstatě jsme se odsoudili pro živoření a přežívání díky tomu, že se můžeme živit jen sběrem surovin tam, kde je někdo ztratil. Až firmy zaútočily na nás, bylo zapotřebí bránit se. Jestli obrana znamená zapovězení, pak jsou na tom lidé z firem hodně špatně."
    "Zafode, souhlasím. Proto se chystáme do boje. Až to skončí, spočneme si v klidu doma. Na planetě, kterou hrdě budeš moci nazvat svou domovskou."
    Rimuta se právě nacházela v komunikační místnosti stanice. Sotva dokončila svou žádost o nové jednotky, všimla si na radaru zaznamenávání objektů. Jednalo se o lodě Saturnu.
    Saturňané si odboje nevšímali, jen prolétávali stejným sektorem, aby si tak urychlili cestu k Marsu. Rimuta jen uvědomila velící členy odboje, nevydala žádný rozkaz. Kdežto Karl po menším průzkumu firemních planet spěchal ke komunikační věži takřka jako o život:
    "Tady Karl všem velícím členům. Studoval jsem sociální sítě propojené se všemi firemními planetami. Zapomeňte na svobodný Mars a Venuši. Federace se proměnila v říši. Ti, kdo bojují proti říši jsou považováni za teroristy a jsou vyvražďováni i se svými rodinami. Svobodné myšlenky jsou zakázány. Země ovládla tyto dvě planety a zbavila je práva vlastnit jakoukoli vlastní armádu.
    Členové loajálních planetárních domobran byli buďto zatčeni, nebo zabiti. A hádejte, kdo je v čele říše?"
    "Nech mě přemýšlet, Karle. Vím moc dobře, kdo to bude. Nevěřím, že by to mohl být kdokoliv jiný, nežli Garza!"
    "Těsně vedle, příteli. Garza má sice svou moc a vládu nad armádou, ale celé říši vládne politik. Senátor jménem Ionič."
    "Moment, a když už se tu tedy bavíme o těch jménech, co generál Condor?"
    "Georgi, tady Zafod. Prohrabával jsem se seznamem posádky vlajkových lodí říšské flotily. Ten váš Condor byl i velícím člověkem na té vlajkové lodi, kterou jste odpálili i s těmi náložemi. A podle všeho, jak jsem se naboural do tajných spisů říšské armády, ta letka neměla žádnou obranu! Generál Condor byl zrazen a vyslán na smrt. Ovšem oni ho zabít nemohli, nechali to na nás. Pár lodí se bránit mohlo, to víme, ale vlajková loď skoro nevystřelila."
    "Je mi to už jasné. Condor byl věrný Federaci. Na říši by nepřistoupil. O ničem nevěděl, chudák."
    "Pánové, tady opět Rimuta. Vypadá to, že se Saturňané vracejí domů. Něco je nejspíš vystrašilo. Vypadá to na invazi Lordakiánů. Vydávám rozkaz o nabití všech raketových zařízení silnými naváděnými raketami, s okamžitou platností."
     
    ❦Čοlεκ❧ a baty77 tohle ocenili.
  15. LukTok

    LukTok User

    15. kapitola: Pozemská říše
    "Upozornil jste již naše spojence na dohodu, kterou jsme uzavřeli?"
    "Ano, pane Ioniči. V podstatě jsem ale ani nemusel. Rozkaz přijali už jen ze samotného strachu. Kdo by to byl řekl, že když zajdete královnu, bude vás poslouchat každý její potomek na slovo přesně."
    "Garzo, není to ale na vždy. Jednou se pokusí ji zachránit, a budou odhodlaní k tomu položit i život. Matka, je matka."
    "Naštěstí pro nás, je zas tak dlouho potřebovat nebudeme. Jakmile skončíme s odbojem, sdělíme všem lordakiánům smrt jejich královny, a buď odletí do hlubokého vesmíru, a nebo je všechny zabijeme."
    "Ale jak chcete čelet odboji, když má podporu pirátů a streunerů, a my sotva jen lordakiánů? Nezapomeňte, že stále ještě bojujeme proti Saturňanům!"
    "Nebojte se, Petrove Ioniči. V záloze máme tajného spojence. Nejsilnějšího, kterého znám. Potkal jsem je na Europě, dělali průzkum tamní biosféry. Potřebují chlad a vodu. Jedná se o kristalanty."
    "V tom případě využijte navázaných vztahů a přinuťte je bojovat pro naši věc!"
    "Jen klid, Petrove. Oni už jsou dávno v samém srdci odboje. Jen čekají na signál. Ten je vypuštění ohňostrojové rakety z vlajkové lodě. Bral jsem to jako záložní plán, kdyby náš první nevyšel. A vypadá to, že už bude zapotřebí tento plán využít. Připravte mi další 3 invazní flotily. Do osmi hodin chci vytáhnout na odboj."
    "Letka přidělena. Uvědomuju hangáry, ať okamžitě připraví velký doprovod k vlajkovým lodím. K dispozici budeš mít silné a rychlé bojové lodě. Vytvoř si dobrou taktiku, bude jim chybět odolnost."
    Panzer Garza jen zasalutoval a spořádaně pomalým krokem odešel z místnosti kancléře, bývalého senátora Petrova Ioniče. Ten se nacházel na stanici bývalého federálního senátu, která se proměnila na imperiální sídlo s vysokou militární podporou.
    Samotné blízké okolí stanice hlídalo celkem dvanáct invazních flotil, složené z těch nejsilnějších, nejodolnějších a nejrychlejších lodí říše.
    "Tady Zafod, volám George. Georgi, jsi tam?"
    "Tady George, Zafode, co se děje?"
    "Když už to tady má být naše prozatimní domovská stanice, nemyslíš, že bychom si měli postavit další hangáry pro lodě?"
    "Něco to má do sebe, uděluji ti povolení zbudovat další část naší základny v asteroidu označeném jako AE-0032. Vem si těžební lodě, co když tam najdeš užitečné suroviny."
    "Jde se na věc. Končím."
    Zafod vyslal celkem pět těžebních lodí se zvýšenou odolností štítů, pancířů, a vylepšených polohových zařízení.
    Stuffův kamarád, geolog Pavel, velel této misi. Zafod ze svého Battleraye udržoval neustálý kontakt s lodí, na které byl Pavel. Jednalo se o loď třídy Liberator MI-V, s rozšířenou výbavou pro těžbu a sběr.
    "Tady Pavel, Težař-1, nacházíme se přibližně třicet kilometrů od objektu. Zaznamenáváme podivné kolísání teplot. Opakuji, teplota se pomalu snižuje."
    "Tady Stuff. Pavle, astronomické podmínky jsou v blízkém okolí trochu agresivnější. Dlouho se tudy neprohnala pořádná solární bouře a navíc se tady nacházíme ve stínu, je to v pořádku. Pokračuj v operaci."
    Pomalé lodě Liberátorů však zachytily pohyb na radaru. Těžař-3, který pohyb zaznamenal ho přeposlal Pavlovi.
    "Tady Pavel, obdržel jsem hlášení o pohybu v blízkém okolí, připravte bojové lodě. Georgi, máme pokračovat v misi? Nacházíme se dvacet kilometrů od objektu."
    "Tady Zafod, pokračujte, Pavle Griffe. Beru to na vlastní zodpovědnost. Kdyby někdo zaútočil, udělám vše pro vaši ochranu. V případě potřeby nastavím i svou vlastní velící loď."
    "Zafode, připrav rychle obranu, posílám ti vylepšené lodě z hangárů. Pavle, pokračujte, za chvíli k vám doletí menší doprovod Big Boyů. Stuffe, připrav suroviny na další opravy lodí. Karle, Rimuto, sraz ve velící věži. Zkontrolujeme ultrazvukem okolí."
    "Georgi, tady Karl s Rimutou, jsme na cestě. Ale něco mi tu nesedí."
    Těžař-4 již dorazil k asteroidu a aktivoval mód těžby. Zabodl se pomocnými 'nohami' do jemného povrchu asteroidu a vypustil těžebního robota. Ten se trochu propadl do prachového nánosu na povrchu asteroidu, ale ihned na to začal těžit. V mezičase to samé udělal Těžař-2 a 5. Pavel ještě vyhledával vhodný prostor k přistání.
    "Zajímavé. Všechny asteroidy okolo jsou pokryté jen kamením. Zatímco tenhle vykazuje známky vlhkosti a navíc je pokryt prachem. To mi moc nesedí. Oznámím to velínu."
    "Tady Karl, Griffe, co se děje?"
    "Žádám o balistickou zkoušku na asteroidu AE-0032. Jedna slabší raketa snad chybět nebude. Vysoká priorita, spěchá. Namiřte na bezpečné místo mimo přistávací oblasti těžařů."
    "Provedu. Dolet rakety RX-352 za T mínus 20 vteřin."
    Pavel se nacházel deset metrů od asteroidu v manévru na pomalé přistání vertikálním směrem. V tom se ale povrch asteroidu stal nestabilním. Povrch se otřásl a z nedalekého rovného místa se do vesmíru vynořila tenká, leč vysoká průhledná ledová kra, která prořízla loď Těžař-3 na půl. Těžař explodoval, bez šance na záchranu pětičlenné posádky.
    "Bože! Ta kra se vynořila z ničeho nic a velmi rychle! Co to má být? Hlášení těžařům, dávejte si pozor, povrch je nestabilní a nebezpečný."
    Pavlovo varování však moc nepomohlo. Ledová kra vystřelila ze sebe další ledový krystal, který zasáhl přilétávající raketu, čímž ji zneškodnil. Kra se zasunula zpět do země.
    "Tady Těžař-1, na jméno Pavel Griff přerušte operaci. Všichni těžaři zpátky na základnu! Narazili jsme na domov kristalantů!"
    "Tady Zafod, příjmám váš rozkaz, Griffe. Okamžitě opusťte prostor. Odpálíme ten asteroid pomocí klasických zbraní."
    Těžaři již byli na cestě pryč. Big Boyové však zůstali a shazovaly bomby. Z prašného povrchu se najednou staly krátery. Krátery, které způsobovaly ledové kry, které likvidovaly dolétávající bomby. Annihilátoři vypustili své iontové zbraně a zaútočily na asteroid starou osvědčenou metodou.
    Z asteroidu vyletěl malý modrý Kristallin, následován dalším a dalším Kristallinem. Bitva se otevřela. V nedalekém volném prostoru se navíc objevily invazní flotily říše, které ihned obětovaly palbu na lodě a stanici odboje.
    Z asteroidu vyletělo celkem třicet malých mordých Kristallinů. Asteroid zmizel. Ze všeho však zůstalo jen jedno. Velký červený Kristallon.
    "A sakra. Krystaly, které jsou těmi kristalanty využívány jako munice jsou schopné projít našimi štíty! Zaboří se přímo do trupu lodě a pak navíc explodují a vše v blízkosti dvou metrů zmrzne!"
    "Karle, klid. Nezapomínej, že kristalanti nemají štíty. A nesnesou teplo. Chce to nejsilnější a nejžhavější rakety, co máme. Také zavel flotile, ať přepnou na tepelný mód zbraní. Vypálíme jim do těl takové krátery, které měly vzniknout na tom údajném asteroidu!"
    "Provedu Georgi."
    Rimutini jednotky dorazily před pár hodinami. Letka byla obnovena a posílena. Zafod se soustředil na kristalanty. Ostatní na říšskou flotilu.
    "Tady Stuff. Před chvílí jsem dokončil stavbu asi té nejžhavější a nejničivější raketky všech dob. Podle předlohy Demanerské technologie. Vypadá to, že brzo všichni uvidí oslavu nového roku. Tohle bude pořádná exploze!"
     
    ❦Čοlεκ❧, DEIMOS74 a baty77 tohle ocenili.
  16. LukTok

    LukTok User

    16. kapitola: Velký den
    "Výborně, Stuffe, zrovna na čas. Právě se tu objevil červený Kristallon i se svým doprovodem modrých Kristallinů. S těmi to vidím na největší problém. Jakmile budeš připraven, uvědom naši letku o trase, abychom to sami nechytli. Zamiř na ten červený kus ledu."
    "Potvrzuji, Zafode. Jdu na věc. Dejte mi tak deset minut. Není to zrovna lehká raketa. Ale bacha, má vysoce radioaktivní složení. Po výbuchu vznikne radioaktivní mrak, který bude doslova rozežírat kovy a živé organismy. Neznám přesný radius výbuchu a rozsah velikosti toho mraku, ale snažte se zatím ty kristalanty dostat co nejdále od základny. Při nejlepším je odtáhněte k těm invazním letkám."
    "Já, Zafod, si beru tuto práci na starost. Annihilátoři a baracudy, připravte se na manévry. Úkol nazlobit a odlákat jinam."
    Invazní letky už zahájily mobilizaci stíhačů. Každý křižník vypouštěl velké množství stíhacích bombardérů třídy Vengeance, za doprovodu rychlých raketových stíhačů třídy Spearhead.
    Spearheady se vypustily jako první v režimu ultra-maskování. Utvořily formaci šíp o počtu sedmi lodí a zaujaly taktickou pozici. Obletěli totiž celý sektor odboje, aby mohli v klidu zaútočit z druhé strany. Lodě Vengeance tvořily formaci zdi, kdy se do dvou řad stavělo celkem devět lodí.
    Streuneři a další lodě odboje se odhodlaly využít formací dvojitých šípů. Jedna formace měla 5 lodí (křižníků, nebo stíhačů), a létala společně s druhou formací, která byla vodorovně vedle té první. Do zadní strany formace se obvykle navíc stavěla velká bitevní loď, která byla formací vlastně chráněna.
    Prostředí boje bylo uprostřed asteroidského pásu. Na jedné straně základna odboje, uprostřed kristalanti a na druhém konci invazní letky. Bylo by snadné, v té naprosté tmě, se schovat a přikrýt prachem, či jinými věcmi. Neaktivní systémy spozorovat nejdou.
    Bitva stíhačů je již v plném proudu. Říšské lodě jsou rychlejší a odolnější, bude je těžké sestřelit s vylepšenými stíhači odboje třídy Piranha a Defcom.
    "Tady Stuff. Už nabíjím, přátelé. Dejte mi jednu minutu. Raketa poletí přímo ze stanice rovně na cíl, na červeného kristallona. Udělejte prostor. O samotnou raketu se moc bát nemusíte, má i vlastní štít a naváděcí systém. Tahle raketa nemine, a nikdo se jí nezbaví."
    "Zafod pirátům, za chvíli zde bude čiré světlo a ohnivé peklo, doporučuji se trochu stáhnout do ústraní a křižníkům překrýt okna proti slunečnímu svitu."
    Kristalanti se nechali odlákat pryč od asteroidského pásu, čímž zamezili řetězové reakci při možném výbuchu rakety. Ta už byla připravena k odpálení na stanici odboje.
    "E.T. volá domů! Letí!" vykřikl Stuff do komunikační sítě.
    Raketa se zkratkou E.T., neboli 'extended technology', skrývá anglický význam 'rozšířená technologie'. Deseti metrová raketa na délku, s průměrem půl metru, vyletěla ze stanice s hustým světle modrým kouřem od trysky. Byl to impulzní pohon, který za méně vynaloženého paliva (oproti spalovacímu pohonu) dodává dva krát více energie k pohybu.
    Raketa letěla rychlostí 560 km/h a k cíli se dostala za necelou minutku. Kristalanti se ji snažili zneškodnit, marně. Raketa se buď sama vyhýbala protiútoku, a nebo ji silnější štít pomohl rozbít létající kusy ledu.
    Kristallini se snažili nasadit své vlastní životy, aby tak ochránili kristallona, ale byli příliš pomalí na to, aby tak učinili. Raketa doletěla k cíli a proměnila jej na vodu, která se okamžitě vypařila. Obrovský výbuch s masivní tlakovou vlnou, která se šířila do všech směrů. Lodě odboje byly připraveny. Skla preventivně přikrily multi-pláty pancéřování, přes které bylo možno vidět díky radarovým senzorům. Stíhačky udělaly to samé.
    Invazní letky už tolik připravené nebyly. Tlaková vlna zasáhla i je a rozbila jim většinu oken a systémů, včetně těch hyper-prostorových. Pár lidí u toho zemřelo, ale letky pokračovaly dále. Vengeance ztratily polovinu svého počtu, ale také se jen otřepaly z odhození tlakovou vlnou a vrátily se zpátky do boje.
    V samém nitru výbuchu rakety byl žár o teplotě dvanácti tisíc stupňů Celsia. Radius výbuchu byl sto metrů do každého směru. Radioaktivní mrak měl však rozlohu mnohonásobně větší. Čítal totiž padesát pět kilometrů, čímž zasahoval i do oblasti stanice odboje. Ta aktivovala primární štít, který je schopný základnu chránit před radiací, tak i útoky.
    Sluneční vítr za chvíli radioaktivní mrak odfoukne pryč, ale tento proces bude trvat pár hodin navíc. Některé stíhačky obou stran si mraku nevšimly, nejde totiž vidět pouhým okem, a tak se stávalo, že některé lodě samy vybuchovaly, nebo jim umírali piloti a lodě nikým neovládané narazily do asteroidů.
    Bitva však pokračovala a štíty slábly. Počet lodí odboje už také pomalu upadal. Stanice slábla. Pavel nalodil Stuffa i Rimutu a vydali se ihned do hyper skoku, aby se dostali na Pluto. Ostatní lodě těžařů udělaly to samé. George s Karlem si vzali své jednomístné křižníky třídy Goliath K-II a vydaly se ven ze stanice. Byli posledními, kdo opouštěl stanici. Další pracovníci stanice se nalodili na těžaře do nákladních prostorů. George zavolal flotile odboje:
    "Nadešel čas. Výbuch odkryl skrýše dalších stovek červených kristalantů, velkých i malých. Oproti nim, my však můžeme uskočit jinam. Nevzdáváme se, jen zahájíme útok na říšské sídlo ve vesmíru. Souřadnice již máme, posílám je všem lodím. Jdeme obsadit a osvobodit bývalý senát!"
    "Georgi, vem si půlku mých lodí. Já tady ty invazní letky zdržím. Nebudou schopny se rychle přesunout s plnou palebnou silou, když se mi to povede."
    "Zafode, tohle nebyla žádost!"
    "Já se tě také o nic neprosil. Piráti neutíkají z boje do boje. Dokončíme zde, co jsme společně začli. Jestli přežijeme, nebo ne, záleží na našich osudech. Dávám ti velkou část mých věrných lodí a pilotů, využij je chytře. Jsou po zuby vyzbrojeni vším, co si dokážeš představit. Já je zdržím. Bylo mi ctí."
    "Síla s tebou, Zafode."
    "Neloučím se. Jednou se opět setkáme."
    Stuff zavolal Karlovi:
    "Karle? Jsi tam? Tady Stuff, mám důležitou zprávu."
    "Co se děje?"
    "Hádej. Podívej se do hangárů stanice, vidíš něco?"
    "Nevidím vůbec nic, pusto. Nikde nikdo."
    "O to se právě jedná. Hisdent se naučil létat s tím křižníkem Demanerů a čeká vás už na souřadnicích, kde by jste měli opustit hyper pohon. Ty zbraně, co jsou mnou lehce vylepšené, jsou stále nic proti tomu, co má ta loď k dispozici. Je to jako beranidlo, poradí si se vším, co lidé znají."
    "Pak tedy vzhůru do boje. Bude to to poslední, do čeho ještě vlétneme, tak ať to stojí za to!"
     
    ❦Čοlεκ❧ a DEIMOS74 tohle ocenili.
  17. LukTok

    LukTok User

    17. kapitola: Připraveni na smrt
    "Pánové, jen mám, zdá se, menší problémy."
    "K věci, Hisdente."
    "Georgi, jsem tu sám, a z řídícího panelu nejsem schopen pilotovat a zároveň používat zbraně. Konec konců, vlastně jsem se to naučil řídit náhodou. V manuálu bylo pouze řízení, takže řídící desku jsem našel rychle, ale o ostatním nic nevím. Není to ve srozumitelném jazyce. Demanerům jsme nikdy nerozuměli."
    "Počkej! Říkáš, v cizím jazyce? Možná bych to mohl zkusit. Karle, pojď se mnou, přes volnou loď Interceptor se dostaneme na ten křižník za Hisdentem. Je-li tam Hisdent sám, bude nás potřebovat. Je to trochu větší loď."
    Hisdent tedy otevřel jediné hangárové dveře na zádi lodi. George s Karlem se nalodili a pilot odvedl Interceptora zpět do formace. George byl chvíli v mírném šoku.
    "Co se děje?" otázal se Hisdent.
    "To, že je prostor v lodi velký, by mě tolik nepřekvapovalo. Spíše žasnu nad tím, jak to, že jsem schopen přečíst ty znaky kolem?"
    "Pokud jsi schopný přečíst ty znaky, měli bychom tě hned zavést na můstek, možná tam najdeme odpověď na ovládání lodě. Zjišťovat, jak to víš, se mi momentálně nechce, neboť na to nemáme čas. Hisdente, veď nás."
    Ihned po vstupu na můstek se George ujal slova:
    "Dobrá, Hisdente, vrať se k řízení. Karle, vidíš támhle tu přístrojovou desku? Ta je komunikační. Vše má dotykové obrazovky. Stiskem tohodle tlačítka můžeš mluvit přes flotilu, na kterou ti momentálně nastavím frekvenci. Budeš slyšet všechny lodě v dosahu jednoho světelného roku, patřící k odboji.
    Tady vidíš i radar, budeš-li chtít komunikovat pouze s danou lodí, jednoduše si ji vyber a komunikuj, nikdo jiný tě neuslyší. Pohraj si s tím, ať jsi připravený. Já se podívám na stav zbraní a munice u panelu bojové pohotovosti."
    Vše bylo připraveno. Palivo plné, štíty doplněné, munice v maximálním počtu a zbraně těžkých typů v dokonalém stavu.
    "Pánové. Podle Stuffa se jedná o nejsilnější loď ve vesmíru, kterou zatím osobně potkal a podíval se ji na zoubek. Její pekelná výzbroj bude nutit protivníky brát ji vážně. Proto bych rád tuto loď vlastnil do doby, než Stuff najde silnější, a navíc bych ji i rád pojmenoval. Bude se jmenovat 'Inferno', létající peklo ve vesmíru. Co vy na to?"
    "Doufám, že se ti v bitvě tedy neodře lak."
    "Karle, nech Hisdenta. Mě osobně se to líbí, tak doufejme, že obstojí svému jménu, a že Stuff neudělal žádnou chybu ve výpočtech."
    George přikývl hlavou na Hisdenta, který se usadil na křeslo kapitána lodě a uvedl Inferno do pomalého pohybu vpřed. Poté kývl na Karla, který kývnutí oplatil a otočil se ke komunikacím:
    "Tady loď Inferno flotile odboje. Na palubě Hisdent, George a já, Karl. Pokračujeme v misi. Zaútočíme na stanici bývalého senátu. Pokud bude hrozit velké nebezpečí, snažte se co nejrychleji nalodit na stanici. Říše na svého vládce útočit nebude.
    Zbývají nám celkem dvě stovky lodí, přesně. Což je, podle okolností, přibližně jeden tisíc bojovníků.
    Na konci dnešní bitvy nás bude podstatně méně. Půjdeme do boje proti deseti násobné přesile. Ve jménu spravedlnosti a míru, žádám vás všechny o poslední věc. Zaútočit, přežít a nikdy neustoupit! Všichni na domluvenou rychlost, v případě setkání se s invazní letkou, použijte nejsilnější rakety, co máte!"
    Impulzním pohonem a přídavnými pohony se letka vyšvihla až na rychlost jednoho světelného roku. Karl zavelel k zamaskování všech lodí. Stíhači nelétali, byli uvnitř lodí. To pomohlo v prolétávání přes minové pole plné odmaskovávacích min. Avšak štěstí odboji nehrálo do karet.
    Říše využívala tzv. sonarů ke sledování blízkého okolí. Lodě tak byly spatřeny a silný záblesk EMP pulsu ze základny spálil obvody všem maskovacím zařízením. Dvě blízké invazní říšské letky se vrhly do boje. Už z obrovské vzdálenosti stříleli dálkové samonaváděcí atomové střely.
    George otestoval výzbroj Inferna, když spustil protiraketový mechanismus. Projektilové malé kanóny střílely těžkou titanovou munici, která letící raketu doslova prorazila, čímž i zničila.
    "Jedna nula. Dost obrany, nejsme v čele letky jen pro obranu a schytání všech útoků. Zahajuji dálkový útok plasmovým dělem" pronesl tichým hlasem George na můstku.
    Inferno zatáhlo horní část lodě, ze které se na povrch lodě dostalo obří zelené válcovité dělo. Chvíli trvalo zahřívání, ale následně vyletěl energetický projektil a s velkou rychlostí napálil do vlajkové lodě z jedné invazní letky. Projektil přetrhl chemickou vazbu a započlo vystřelování jednotlivých částic, které přetrhly všechny blízké lodě.
    Jakoby jste použili bombu, která leží zasypaná kovovými kuličkami uvnitř měkké nádoby. Stejný efekt po výbuchu projevila právě plasmová střela.
    "Pánové, mám problém. Celá jedna invazní letka sice byla zničena, ale to dělo se nabíjí částicemi, a tento děj trvá přibližně deset minut! Nezbývá, než stočit směr letu a sestřelit tu druhou invazní letku z blízky."
    "Jdu na věc, Georgi. Karle, informuj letku, aby to do nás nenapálila naše vlastní loď. Stočení na třetí hodinu za dvacet vteřin. Ať udržují rychlost, budeme jen prolétávat."
    "Vyřízeno. Georgi, menší problém. Trochu se nestíhalo a jedna naše bitevní loď třídy Annihilator padla pod tou atomovou střelou."
    "Zapsat a zálohovat všechna jména tvořící posádku. Ten, kdo padne, nesmí být zapomenut."
    "Takže rekapitulace, zbývá nám třicet jedna bitevních lodí, pět lodí s hangáry, a tedy i zásobou dvacet stíhačů na jeden křižník. Zbylých šedesát osm lodí je vesměs lehkých bojových tříd, křižníků menších typů a silných invazních stíhačů. Plus my. Nás jsem nepočítal."
    "Výborně. Pokračujeme. K letce doletíme za minutu na dosah našich zbraňových systémů. Stále stojíme proti palbě atomových střel. Takže, jdeme bojovat!"
    Při průletu kolem invazní letky Inferno vyhodilo z paluby několik min a obětovalo palbu z laserových děl. Letka odboje vystřílela jen pár raket ze zásob. Spíše se využívalo nejsilnějších děl. Polovina invazní letky byla rychle sestřelena. Ta druhá však přežila a vrhla se na odboj se stejnou rychlostí a silou.
    Vlajková loď říše přežila, avšak nebyla schopna dále střílet atomové rakety. Při pokusu změnit směr letu se naváděné miny Inferna dostaly do kolize s vlajkovou lodí a způsobily ji velké poškození raketometů.
    Vzhledem k velikosti vlajkové lodě říše byla možnost sledovat cíl absolutně nemožná. Říšské vlajkové lodě nemohou létat moc rychle, a jakmile jim uletíte z dosahu zbraní, jste plně v bezpečí. To samé se povedlo odboji. Vlajková loď tedy jen upozornila na letku odboje rychle se přibližující k stanici a doporučila posílit obranu a zvětšit rozmístění lodí.
    Odboj při průletu ztratil další tři bitevní lodě a jeden křižník se všemi stíhači na palubě.
    "Tady Panzer Garza ze stanice říše. Nařizuji všem lodím se okamžitě zapojit do obrany. Říšská stanice nesmí padnout! Za chvíli se k vám připojí další letky z bitvy u domova odboje. Již tam skončily. Budu tedy chtít vidět všech třináct letek v boji. Bude-li to nutné, nasaďte vlastní lodě a životy pro obranu!"
    Garza se nacházel s Ioničem v rozhledně stanice. Oba gantlemansky oblečeni. Garza opřený o zábradlí hledí přes obrovské neprůstřelné sklo do vesmíru na blízké okolí. Zatím nic vidět není, ale stále dostává vzkazy z boje. Ionič k němu pomalu přistupuje ze zadu, aby se vedle něj také mohl opřít o zábradlí:
    "Panzere, je to moc rychlé. Ano, piráti už sice padli i se svým vůdcem v čele, ale nezapomínejme, co je náš cíl. Sestřel ten odboj. Armádu máš na starost čistě jen ty, tak se starej, jinak tě to bude bolet!"
    "Petrove! Právě jsem zjistil, že má trpělivost vůči tobě už není, jaká bývala. Mýlíš se. Vůbec tě nepotřebuji! Jsi už moc starý, každý to pochopí. Za to já mám respekt a sílu. Co bys byl beze mě? Eh? Nic! Pozdravuj v pekle. Nezapomeň mi tam držet místo!" pronesl tichým a temným hlasem Panzer, který se v mžiku otočil a střelil malou ruční laserovou pistolí Ioniče do hlavy:
    "Teď tu bude chvíli klid. Jde se dokončit to, co jsem se snažil vytvořit už před třemi lety. Ať už to stojí cokoliv!"
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  18. LukTok

    LukTok User

    18. kapitola: Není to osobní
    "Georgi?"
    "Ano?"
    "Právě jsem ztratil spojení s Battlerayem. Už není žádný domov. Už není, kdo by nás kde čekal. Stuff a Rimuta jsou na Plutu. Jack se někde ztratil, nevíme kde. Zbyli jsme jen my tři v doprovodu lodí, proti kterým naši předsi bojovali, a bojujeme proti vlastní rase. Lidi, říkám na rovinu, jestli to přežijeme, budu chtít zavést mnohoženství a kvalitní dům kdesi doma, na Marsu."
    "Neboj, Karle, dotáhneme to do konce. Máme přec George. Máme Inferno a ty, kteří se rozhodli bojovat za pravdu a spravedlnost. A my tři rozhodujeme o životech, které nás poslouchají na slovo."
    "Bohužel, Hisdente. To jen já nás posílám na smrt. Ty jen ukazuješ směr, který zadám. Karl zase informuje letku o tom, co uznám za vhodné pro další krok. Vždy jsou velké oběti, neexistuje válka bez mrtvých. Tak snad nikdo neumře zbytečně! Plasmové dělo je nabité, před námi čtyři invazní letky s velkým rozptylem doprovodu.
    Karle, nařiď lodím směr. Proletíme skrz. Doufejme, že co netrefí nás samotné, trefí jejich vlastní jednotky. Za námi už je jen pár stíhačů říše. Sestřelily nám sice dva malé křižníky, ale sami byli odraženi a sestřeleni."
    Hisdent se polekal:
    "Moment, to to mám vzít přímo mezi čtyřmi vlajkovými loďmi? A tím doprovodem? Vždyť se tam nevlezu!"
    "Žádné kolem. Přímo skrz vlajkovou loď na jedenácté hodině v horním úhlu dvacet tři stupňů. Téhle lodi věřím více, než zbytku letky. Trochu tomu pomůžeme."
    "Hisdente? Slyšíš ho? Už se zblíznil."
    "Karle, kušuj. Teoreticky je to možné. Dvě vlajkové lodě jsou poměrně daleko od sebe, další dvě zase dostatečně blízko. V rozpoložení z leva je to jedna, jedna a dva. S našim pancéřováním a štíty prorazíme prostřední vlajkovou loď a plasmovým dělem zaútočíme na ty dvě vlajkové lodě, co jsou u sebe."
    "Zjišťuji, že s vámi je zjevně všechno možné. No jo, co si budu nalhávat. Jen mi někdo zapoměl říct 'vítej ve válce'. Dobrá tedy, pošlu zbytek flotily na tu osamocenou letku na levé straně. Teoreticky bysme měli sestřelit všechny čtyři letky, pokud to výjde. Páni, asi se obrátím na víru."
    Inferno aktivovalo veškerou boční a zadní bojovou mechaniku, přední pancíř a vylepšený štít s elektromagnetickým polem, které odpuzuje hmotu. Špičatý tvar lodě umožňoval taktiku kamikaze s vysokou pravděpodobností přežití.
    Letka odboje se vydala levotočivým směrem s rozkazem opět proletět a způsobit největší možné škody. Inferno odpalovalo z bočních zbraní rakety s vysokou koncentrací výbušných látek, aby tak sestřelili doprovod invazní letky. Plasmové dělo vystřelilo a opět trefilo cíl přesně do srdce.
    Dvě říšské letky zničeny. Plasmové dělo se zatáhlo zpátky do Inferna. Vlajková loď se ještě snažila uhnout Infernu, které se na ně řítilo vysokou rychlostí a přímočarým směrem. Ovšem, protáhlý a štíhlý tvar vlajkové lodě zajistil průlet Inferna samotným středem této lodě ze spodu nahoru.
    Obvody vlajkové lodě byly silně porušeny a způsobily výbuch reaktoru. Velká exploze s sebou strhla pár blízkých doprovodných lodí.
    "Ano! Doprovod sestřelen! A vlajková loď zničena! Hisdente, jak je na tom lodní schránka?"
    "Podle systémů jsem si právě sundal lak. Jen pár malých škrábanců, toť vše. Jsme za půlkou zásobníku zbraní, zbývají dvě rakety. Palivo je stále téměř plné."
    "Výborně. Karle, jak je na tom naše letka?"
    "Měla problémy, Georgi. Půlka už není. Přežilo třicet stíhačů, dva křižníky s hangáry, jedenáct bitevních lodí a tři malé křižníky. Jen podotknu, jsme pět minut letu od cílové stanice. Po cestě potkáme minimálně jednu další invazní letku. A poslední důležitá věc. Poslední loď pirátů právě explodovala z důvodu vysokého poškození. Byly přetíženy všechny systémy. Záchranný člun nebyl použit."
    "Zafod je tedy už se všemi svými. Už jen z tohoto důvodu musíme dokončit, co jsme začali! Plasmové dělo už nebudeme používat, stejně by se nestihlo nabít. Karle, zavel letce k připravení se na pozemní útok na stanici. Hisdente, opět provedeme taktiku kamikaze, připrav si loď."
    "Georgi, to nebude už zapotřebí!"
    "Proč ne, Karle?"
    "Podívej se z okna můstku přímo před nás! Ta invazní letka zhasla světla určující stranu, za kterou bojuje. Zaútočila na jinou invazní letku! Spravedlnost si tedy našla cestu i z nitra říše!"
    "Hurá! Ovšem, ještě je stále válka a bitva. Nebudeme oslavovat, dokud neuvidím Ioniče i Garzu a osobně je nepošlu do zatracení."
    Minutu do přistání na stanici se Inferno opět spojilo se svou letkou odboje. Bylo nutno opustit rychlost světla, aby se předešlo případné kolizi se stanicí.
    "Georgi, k dispozici bude tedy sto devět pozemních sil. Celková přeživší populace odboje čítá sto třicet jedna členů odboje. A podle mého pozorování ta vzbouřená invazní letka sic zničila jednu další invazní letku, nicméně další letka tu vzbouřenou zničila. A je nám v patách. Nemáme dostatečný počet silných lodí, abychom čelili tomuto napadení."
    "Takže musíme rychle obsadit stanici. Hisdente, jaký je tvůj odhad o úspěšném a bezpečném přistání?"
    "Na rovinu, hangáry jsou uzavřeny a hangárové dveře by se musely odstřelit, přičemž se zcela ztratí bezpečnost práce. Navrhuji přiletět na dosah jednoho metru, navrtat díru do trupu stanice a nalodit se přímo přes přetlakovou komoru."
    "Dobrá tedy, Karle informuj letku o taktice. Vypadá to, že stanice neplánovala být někdy napadena. Senát se považoval za sídlo míru. To, že nemá zbrańové ochranné systémy se dá pochopit. Ionič s Garzou sázeli na jejich flotilu. Ovšem, kdo nemá dobrou výbavu, nemůže předvádět dobré výsledky."
    "Rozumím. Okamžitě pošlu Stuffovi děkovný vzkaz."
    "Díky, Karle. Ale spíše se soustřeďme na tu stanici. Hisdente?"
    "Třicet vteřin do kontaktu se stanicí. Vysouvám přetlakový kryt k stanici. Jakmile budeme spojeni, půjdu a prořežu nám vstup dovnitř. Vy se připravte na pozemní souboj."
    Zbylé lodě letky již byly ve stejné fázi boje. Georgovi se povedlo najít jednu protáhlou chobu, do které se měly prořezat všechny ostatní lodě.
    Garza v mezičase nechal odnést a schovat Ioničovo mrtvé tělo. Na stanici se v ten moment nacházely dvě stovky lidí, z toho sto dvacet lidí tvořilo ozbrojenou ochranku stanice.
    "Pane," přiběhl jeden člen ochranky za Garzou: "dostávají se do stanice! Prořezávají se dovnitř v nejvyšším patře, pane."
    "Zavel k rozmístění ochranky. Letky ať se stáhnou. Nesmí vystřelit. Já si půjdu ještě něco zařídit."
    Garza si jen potáhl za své vojenské bílé sako, s dvaceti vyznamenaními a hodností vesmírného generála, a vydal se směrem ke svému pokoji.
    Odboj se prořezal dovnitř. Přivítala je ozbrojená ochranka s projektilovými samopaly. Pár členů odboje ihned po seskoku na stanici zemřelo na nebezpečné střelné poranění. Po Pěti úmrtích se ozval George odboji, aby neprováděli seskoky. Měl v plánu vhodit do stanice dýmýcí granát, obléct si gravitační oblek a chodit tiše po stropu stanice.
    Což se mu povedlo. Blízkých deset členů ochranky bylo zastřeleno. Členové odboje si jen nasadili termočidla na hlavu a pokračovali dál v chůzi hustým dýmem. Odboj se rozdělil. Deset lidí vytvořilo skupinku s Georgem. Dalších padesát zůstalo spolu s Karlem a úkolem najít a vysvobodit senátory. Zbývající ozbrojení členové odboje zůstali s Hisdentem, aby hlídali vstup k lodím.
    George chtěl za každou cenu najít Ioniče a Garzu. Dorazil až k rozhledně, ve které Garza zastřelil Ioniče. George poznal krvavou skvrnu na kovové podlaze. Sledoval krvavé fleky od táhnutí Ioničova těla, až nakonec dorazil k němu samotnému. Ionič byl umístěn v jeho bývalé kanceláři, z dob, kdy byl senátorem. Jeho mrtvé tělo leželo na červené lněné měkké pohovce.
    "Rozděl a panuj. Garza to měl celé promyšlené. Chtěl, abychom našli mrtvého Ioniče."
    "Georgi, tady Karl. Slyšíš mě? Rádiové spojení tady trochu zlobí."
    "Jsem na příjmu, co se děje?"
    "No, ztratil jsem asi dvacet mužů a dvě ženy. Ovšem za odměnu jsem našel všechny živé senátory. Ti ostatní údajně zemřeli popravou, když se odmítli vzdát Ioničovi. Jsme tu sami. Je to naše. Říše tu už vůbec není. Všichni členové říše na této stanici jsou už mrtví."
    "Možná. Jenže jeden jediný člen nám stále chybí. Panzer Garza. Někde tady musí být!"
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  19. LukTok

    LukTok User

    19. kapitola: Černé proroctví
    "Všichni přeživší hledejte. Kdo najde něco podezřelého, nebo přímo Panzera Garzu, ať se okamžitě hlásí. Mějte svá tepelná čidla zapnutá, když vás zabijí, teplota těla se pohne a my k vám dojdeme co nejrychleji."
    "Rozumím Georgi. No tak lidi, slyšeli jste? Jdeme hledat vůdce říše! Jo, a Georgi, my se podíváme do hangárů, jen pro jistotu. Ty se podívej do senátní komory."
    "Jdu tam. Ty zajisti všechny přeživší. Nepřítele spoutej. Pokud někdo bude klást odpor, uštědřete mu také pořádnou ránu."
    Uprostřed stanice se nacházela senátní komora, vysoká přes tři patra, oválná a prostorná. Sedadla byla umístěna v kruzích kolem středu místnosti, ve které se nacházel stupínek a stolek. Bylo zhasnuto. George si aktivoval ve svém obleku noční vidění, aby mohl najít tlačítko na boku místnosti, kterým by rozsvítil.
    V tom se ale lampy rozsvítily samy. Čiré světlo udeřilo George do očí, který ihned odpojil a zahodil svou helmu s nočním viděním. Chvíli zaostřoval zrak. Pak ale pohlédl ke středu místnosti, a zahlédl svou cílovou osobu.
    "Vítej v senátu, Georgi Morloyi. Víš, chvílemi to vycházelo přímo excelentně. Podle všeho si za to mohu sám. Chtěl jsem vysvětlení. Vysvětli mi tedy, proč byla tvá podobizna na zdi té jeskyně na Europě!"
    George pohybem pravé paže ukázal svému doprovodu, aby nestřílel. Pak se podíval na Garzu a zapojil se do jeho konverzace:
    "O tom nevím více, než ty."
    "To je lež! Ikdyž, možná si to jen nepamatuješ. Vím, že jsi v té jeskyni byl. A také vím, cos všechno našel a použil. Ale stále nic nevíš!"
    "V té jeskyni jsem se, tak akorát, naučil jazyk demanerů. Jak to tak vypadá, někdo již dříve věděl, co se stane, a že k tomu bude zapotřebí mé osoby."
    "Blbost. Byly tam jen zápisy technologií a nějaké texty. Od té doby, zdá se, tě doprovází velká síla a štěstí. Uvidíme, na jak dlouho. Víš, kdybych tě nevzal k vesmírné armádě, nic z toho, co se nyní děje, by se nestalo, a já bych vládl světu už o dost dříve. Lidská touha po poznání někdy dokáže udělat neplechu, co? Mám prostý návrh."
    "O čem to zase mluvíš? Nejsem tady pro vyjednávání, nýbrž pro to, abych zbavil lidský svět toho, co ho ničí. Tebe!"
    "V tom případě tě budu muset zabít, jak už to bývá zvykem, po staru střelnou zbraní. Nejsem sám, dej si pozor."
    Světla zhasla a nastala opravdová černo černá tma. George zaslechl výstřely laserovou lehkou ruční zbraní. V mžiku se schoval za blízké křeslo. V tom mu zavolal Karl:
    "Georgi, co se to tam s vámi děje? Právě jsem zaznamenal ztrátu deseti tvých doprovodných vojáků. Jsi sám. Našli jste tam Garzu, nebo co?"
    "Jo!" a zavěsil. George ještě preventivně vypnul komunikátor, nechtěl být rušen. Karl poslal dalších deset mužů za Georgem. Ovšem tlusté dveře při jediném vchodu do senátní komory se zavřely a uzamkly. Nebylo cesty dovnitř. Potřebné věci k vyvrtání díry byly až na lodích odboje. Velitel skupiny poslal jednoho vojáka, aby došel pro pořebné nářadí i zkušeného technika.
    Stále byly slyšet výstřely. Karl se už obával nejhoršího, neboť se s Georgem nemohl nijak spojit. Došel v mezičase ke komunikačnímu centru stanice a ujal se slova přes celou říšskou flotilu:
    "Tady Karl Lokpins. S hrdostí Vám všem oznamuji, že vůdce byl sesazen z vládnoucího postu. Tímto rozpouštím říši a nastoluji opět starou dobrou Federaci tří lidských planet. Nařizuji armádě říše se vzdát a podrobit se výslechům, které se uskuteční později. Termín i místo oznámím během hodiny. Senát federace opět funguje. Žádám armádu o zahájení osvobozujících akcí na Marsu a Venuši. Obnovte jejich nezávislost na Zemi. Končím."
    Jedna říšská vlajková loď se však ozvala zpět:
    "Pane Lokpinsi, radost slyšet tuto novinu. Avšak, musím vás na něco upozornit. Garza nastražil na stanici senátu výbušniny. Kdyby zemřel, výbušniny explodují a stáhnou s sebou celou stanici. Garza má ovladač implementovaný ve svém těle. Pokud teplota jeho těla klesne pod dvacet stupňů Celsia, uvidíme ohňostroj i s vámi. Neptejte se, jak to vím, ale vím to."
    "A sakra. Díky, ale možná už je pozdě."
    Karl se otočil na všechny v místnosti a s hrůzou v očích vykřikl:
    "Všichni pozor! Je docela dost možné, ža tato stanice vyletí do povětří. Proto navrhuji urychleně se přesunout ven ze stanice. Hlavně pro vás, senátoři. Vy byste lidskému světu chyběli nejvíce."
    Stalo se. Senátoři poslechni Karla a s doprovodem se dostali na lodě odboje. Ty odstartovaly a vydaly se po jedné každá na jednu planetu. Podle toho, z kterých planet pocházeli senátoři. Někteří z Venuše, Země i Marsu. Na planetách už se pomalu oslavovalo vítězství odboje v ulicích.
    V senátorské komoře se opět nahodila světla. Na stanici už zůstal jen Karl a Hisdent, mimo George a Garzy, uvězněné uvnitř senátní komory. Ostatní opustili blízké okolí stanice v naději, že se povede zbývajícím opustit nebezpečný prostor.
    "Víš, Karle, prořezat se dovnitř přes tu nejtenčí zeď zabere několik hodin."
    "Hisdente, nechtěj mi říct, že bys tady nechal George na pospas osudu. Pokud vyhraje, zemře, pokud neuspěje, také zemře. Nemůžeme ho tam nechat. Přístroje stále ukazují, že je v plném zdraví, ačkoli s trochu zvýšeným tlakem."
    "Jen říkám, že stále existuje možnost odpálit stanici z venčí. Plasmové dělo sice použít nedokážeme, ale na zničení stanice bude bohatě stačit pár atomových hlavic. Bude plně po problému. Vyžaduje to však obětovat George."
    "Ne. Takhle by to nešlo. George má na sobě sice bojový vesmírný oblek, ale tadyhle leží jeho helma s maskou. Pokud se v trupu stanice objeví díra, nepřežije to. On by nás tam také nenechal."
    Boj uvnitř senátní komory už neprobíhal. Doprovod George byl celý zastřelen. George se postavil a rozhlédl po místnosti. Uprostřed stál stále žijící Garza. Se střelným poraněním levého ramene:
    "Tak co, Georgi. Počítal jsem. Už nemáš munici. Ten přesný typ obleku, který máš na sobě, jsem totiž navrhl a zkonstruoval já sám. Vidím lehké škrábnutí od mé střely na tvém pravém stehni. Tak co teď?"
    "Mé cíle se nemějí podle situace. Přišel jsem tě zabít, a udělám to, ať už mě to bude stát cokoliv. Možná jsi počítal s výstrojí, ale nikoliv s tím, co jsi vědět nemohl."
    Garza se jen zašlebil. George vytáhl z vnitřku výstroje další laserovou zbraň se zásobníkem na tři střely.
    "Teď už nemáš kam utéct."
    "Já nepotřebuji utéct. Na něco jsi zapoměl. Tuhle místnost obklopují dva metry tlusté pancíře z vysoce tajné slitiny, kterou by jsi sotva otevřel atomovou hlavicí. Proč jsem právě tady? Proč je místnost uzamčená? Tebe ven živého nepustím, ikdybych za to měl zaplatit svým životem."
    "Takže tě zabiju, a co potom? Mí lidé se ke mě prořežou a budu z toho venku."
    "Jsi na omylu. Tvůj život závisí na tom mém. Budu-li žít, ty budeš také. Nemám munici, nemám zbraň. Jak to tedy vyřešíme? Dám ti nápovědu. Buď se vzdáš, a nebo spácháš sebevraždu. Moc na výběr nemáš."
    George si jen aktivoval svůj komunikátor:
    "Karle, jsi tu?"
    "Georgi, radost tě slyšet. Ano, jsem tady. Jak to vypadá tam uvnitř? Nedaří se nám odblokovat ty dveře, jdou otevřít jen zevnitř. Nemůžeme se k tobě ani prořezat. Hisdent na tom pracuje, ale nejde to. Dostali jsme hlášení, že teplota těla Garzy udržuje stanici v pevnosti. Pokud zemře, stanice celá exploduje."
    "Karle, klid. Opusťte stanici. Pokud vymýcení zla stojí životy, nasadím ten svůj. Vy jste zapotřebí jinde."
    "Bohužel, Georgi. Nás se nezbavíš. Buď odejdeme všichni, nebo ani jeden."
    "To nebyla žádost. Můj poslední rozkaz. Opusťte stanici. Pokud se do hodiny nic nestane, vraťte se pro mě."
    Karlovi vytekla z oka slza:
    "A co vzkazuješ odboji a světu? A nám?"
    "Karle, na mé doporučení ulehne všechna vláda nad třemi lidskými planetami pod správu senátu. Vy všichni se stanete členy senátu. Karl, Hisdent i Stuff. S Rimutou uzavřete spojenectví. Saturňané se dlouho neukázali, zkuste to vyřešit diplomaticky. Třeba mají podobné problémy."
    Hisdent, klečící na zemi u zdi, se celý rozbrečel. Karl ho chytl za rameno:
    "Je čas jít."
    George vyslal ještě jednu zprávu: "Dávám vám jednu minutu. Pak zastřelím Garzu. O mě se moc nebojte, já se vrátím. Časem."
    Hisdent nastartoval a zahájil manévr pro oddělení se od stanice. Karl na můstku pozoroval stanici se slzami v očích: "Z popela člověk vzešel, a do něj se i pokaždé vrátí."
    George přistoupil ke Garzovi, který už se klepal ve všech částech těla. Nejspíš ze strachu.
    "Víš. Ta jeskyně skrývala opravdu jeden posvátný text. Psalo se v něm, že někdo takový, jako jsem já, jednou opět vyžene zlo, které se pokusí ovládnout mír. Akorát za cenu momentálního života. Ihned po zničení největšího zla se má duše uchová někde ve vesmíru, a v případě nouze se opět objeví v těle, které získá stejný vzhled i schopnosti, jaké mám já.
    Spravedlnost existuje. Je živá. A střeží rovnováhu v momentě, kdy už je systém na zhroucení. Pozdravuj v pekle."
    George odkopl Garzu na zem, a střelil ho tři krát do srdce. Garza byl na místě mrtvý. George si sedl do tureckého sedu a vyčkával s lehkým úsměvem na tváři a potichu dodal: "Já se vrátím."
    Karl s Hisdentem už jen sledovali, jak celá stanice pomalu vybuchuje zevnitř.
    "Jeho smrt nebyla zbytečná. Jeho odkaz se potáhne přes několik generací. Za spravedlnost se musí bojovat, vždy. Ikdyby to znamenalo smrt. Smrt, je totiž mnohdy jen novým začátkem."
    "Hisdente, vidím to tak, že nás čeká ještě chvíle práce a pak si dáme dovolenou, během které uděláme Georgovi Morloyi řádný intergalaktický pohřeb, spojený s pohřbením pirátů Zafoda Reapera. Pozveme i Rimutu a její streunery."
    "Král je mrtev. Ať žije král!"

    - - - K O N E C - - -​
     
    ❦Čοlεκ❧ tohle ocenil(a).
  20. Belgam

    Belgam Guest

    Na zadost autora uzamknuto
     
Stav vlákna:
Žádné další odpovědi nejsou možné.

Sdílet tuto stránku